Hraniční porucha osobnosti - Vitavera - Váš psycholog na telefonu!
Přejít na navigaci (přeskočit obsah)

vloženo 27.7. 2020Hraniční porucha osobnosti



Jistě už jste se někdy setkali s člověkem, který vám připadal opravdu divný a možná vás dokonce napadlo, že by mu mohl prospět pobyt v psychiatrické léčebně. Klienti mi poměrně často vyprávějí o chování někoho, koho znají a ptají se mě, jestli si nemyslím, že je ten dotyčný blázen. Pravdou je, že posoudit to, jestli je někdo psychicky nemocný, není právě lehký úkol. Hranice mezi tím, co je jen hodně divné a co už je projev nemoci, je totiž dost tenká. Tak je tomu u více psychiatrických diagnóz, ale zvláště ošemetné je to podle mě u tzv. poruch osobnosti.


Co je porucha osobnosti?

Lidé trpící poruchou osobnosti byli dříve označováni jako psychopati, ale tento termín se již v současnosti oficiálně nepoužívá, jelikož časem začal vyznívat až příliš nelichotivě. Poruch osobnosti je více typů a některé z jejich charakteristik vám mohou připomínat někoho z vašeho okolí anebo v něčem dokonce vás samotné. Nemyslete si však hned, že jste nemocní. Projevy těchto poruch se v určité míře vyskytují u většiny lidí, v případě skutečné nemoci jsou však dotaženy do extrému a daný člověk si navíc často nemá na své chování náhled.
Pro poruchu osobnosti je typické narušené vnímání a prožívání skutečnosti, nepřiměřené reakce, narušené ovládání impulzů a zvládání vztahů. V každé kultuře je však normální něco jiného a to, co by u nás bylo považováno za projevy nemoci, může být na druhém konci světa zcela standardní.
S lidmi s poruchou osobnosti nebývá snadné pořízení, neboť svým chováním škodí jak sobě, tak svému okolí a jak už to tak bývá, problém mnohdy ani nevidí. Většinou sice vnímají, že jejich život nefunguje tak, jak by měl, ale nebývají schopni poznat, co přesně je vlastně špatně. Jejich „zvláštní povaha“ začíná být patrná zpravidla ještě před dosažením dospělosti, často už v dětství.
Poruchy osobnosti jsou velmi rozmanitou kategorií s mnoha typy, které se navíc mohou prolínat. Já se v tomto článku zaměřím na tzv. hraniční poruchu osobnosti.

Projevy hraniční poruchy osobnosti

Pro tento typ, který se častěji vyskytuje u žen, je charakteristická značná nestabilita v emocích, v chování, ve vnímání svého okolí i sebe samotných. Tito lidé si nejsou jistí tím, kdo vlastně jsou a obraz o sobě získávají převážně z reakcí ostatních. Svět je pro ně černobílý a nejsou schopni přijmout fakt, že nic není jen dobré nebo jen špatné. Proto pro ně chvíli můžete být ten nejúžasnější člověk na světě a pár minut na to vás naopak z celého srdce nenávidí a nenechají na vás ani nit suchou. Brát vás jako dobrého člověka, který má ovšem své chyby, je pro ně příliš těžké. I jejich vztahy bývají značně proměnlivé. S ostatními se snaží manipulovat a zkoušet je, kolik toho vydrží a jak moc je mají rádi. Bývají často úzkostní, vzteklí a depresivní a nálady se u nich mohou rychle střídat. V jeden moment prožívají velmi silné emoce a pak zase naopak pocity totální vnitřní prázdnoty, s čímž se často snaží vyrovnávat problematickým chováním jako je sebepoškozování, promiskuita, extrémní utrácení, přejídání, nadměrné užívání alkoholu apod. Celkem obvyklé jsou pokusy o sebevraždu. Někdy se u nich mohou objevovat halucinace nebo paranoia. Také bývají velmi citliví na odmítnutí, takže vám mohou ztropit hysterickou scénu kvůli dvouminutovému zpoždění, protože pro ně to už znamená to, že o ně nestojíte.

Jak s nimi jednat?

Žít nebo přátelit se s někým, kdo trpí hraniční poruchou osobnosti je mírně řečeno náročné. Ale pokud někoho takového ve svém okolí máte, uvědomte si, že on to se sebou taky nemá zrovna lehké. Celý jeho život je obvykle pořádný chaos a on neví, jak z toho ven. Navíc pacienti s touto diagnózou za sebou mnohdy mají roky strávené ve značně neuspokojivém rodinném prostředí, kde neměli možnost vytvořit si k rodičům bezpečný vztah. Hodně z nich také potkal nějaký traumatizující zážitek, často zneužívání.
Tím však nechci říct, že byste takové lidi měli litovat a nechat si od nich vše líbit. Naopak. Pokud máte někoho blízkého s touto poruchou a záleží vám na něm, je k němu sice potřeba přistupovat laskavě, ale zároveň nastavit jasné a pevné hranice. Nedělejte nic, co nechcete a nedovolte jim, aby s vámi manipulovali. „Hraničáři“ musí pochopit, že lidé mají nějaké své meze, které nehodlají překračovat a vlastní životy, kterým se chtějí věnovat, ale že to neznamená, že by je neměli rádi.

NAŠI PSYCHOLOGOVÉ JSOU VÁM K DISPOZICI NA TELEFONU -  24 HODIN DENNĚ, 7 DNÍ V TÝDNU!

Léčba

Hraniční porucha osobnosti se léčí pomocí farmakoterapie a psychoterapie. Navázat terapeutický vztah zde však nebývá snadné a stejně jako jsou tito lidé nestálí ve výkonu, zaměstnání a vztazích, tak jsou nestálí ve spolupráci s terapeutem a často je mění. Odborník by měl těmto klientům poskytnout především dostatek pozornosti, neměl by reagovat na jejich afektivní výlevy a nechat sebou manipulovat. Tak má pacient možnost poznat bezpečný vztah a srovnat svá mylná přesvědčení s realitou. Pozitivní je, že i přes náročnost léčby se tato porucha obvykle s věkem zmírňuje.

Další články:

Děti a rozvodvloženo 2. 3. 2020

Děti a rozvod

Jak říci dětem o plánovaném rozvodu a jak se vyvarovat chyb, které by dětem mohly ublížit?

Co je pro děti to nejlepší? Pokud se rodiče rozhodli pro rozvod, je možné vše zvládnout tak, aby to prospělo i jejich dětem.

Naučit se dá i bezmocnost a rezignace …vloženo 24. 2. 2020

Naučit se dá i bezmocnost a rezignace …

Aktivita, sebejistota, asertivita, pevná vůle, tah na branku ve smyslu schopnosti určit si cíl a tvrdě za jeho splněním jít, pevné nervy, vysoká frustrační tolerance, odolnost vůči stresu.

Máte-li alespoň občas pocit, že vaší hymnou by mnohla být píseň: “Pryč a pryč je všechno, všechna má nadějě“, přečtěte si následující přehled tvrzení.

Zamilovanost není láskavloženo 17. 2. 2020

Zamilovanost není láska

Zamilovanost je většinou lidmi popisována jako krásný stav, kdy se cítí být jako smyslů zbavení. Zamilovaní mají pocit, že se ocitli mimo realitu, nemyslí na nic jiného než na svůj protějšek.

Tento omračující stav bývá zažehnut a dále poháněn sexuálním pudem.

Emoční zranění jako výzva k životuvloženo 10. 2. 2020

Emoční zranění jako výzva k životu

Ranní vstávání do splínu, vztek nad rozlitou kávou, úzkost ze schůzky s nadřízeným, žárlivost, smutek, vnitřní bolest… emoce nás v našich životech provází den za dnem. Každou minutou ovlivňují naše chování a prožívání.

Řídí naše životy v každé vteřině. Co si ale s nimi počít, když nás svazují a omezují?

|<< < 5 | 6 | 7 | 8 | 9 > >>|

Základní navigace

Přejít na obsah (přeskočit nahoru)


obchodní podmínky zpracování osobních údajů zpracování cookies mobilní verze  spolupracujte s námi  vaše názory a připomínky