Jak se co nejlépe postarat o seniora - Vitavera - Váš psycholog na telefonu!
Přejít na navigaci (přeskočit obsah)

vloženo 20.7. 2020Jak se co nejlépe postarat o seniora



Není třeba připomínat, že každý z nás jednou zestárne, každý z nás se může stát obtížným a náročným břemenem. Tím spíš bychom se měli zamýšlet nad tím, jak poskytnout co nejlepší péči svým blízkým, jejichž věk se blíží tomu takzvaně požehnanému a jejichž nároky je obtížné a někdy i ne zcela příjemné plnit.

Rozhodně nehodlám za každou cenu apelovat na to, aby je každý měl do poslední chvíle za každou cenu doma. To by bylo laciné. I když samozřejmě záleží na tom, zda o to dotyčný jednoznačně stojí a jakýmkoli odloučením od domácího prostředí zjevně trpí a jeho stav se zhoršuje. Na druhé straně je třeba respektovat, že buďto jsou jeho nároky přemrštěné, nebo není v „moci rodiny“ mu poskytnout to, co potřebuje. Přiznejme, že i staří lidé dokážou být velmi agresivní, krutí, zkrátka těžko snesitelní. Jistě, sobectví pro vlastní pohodlí je u potomků zavrženíhodné, ale rovněž není na místě trpět výčitkami a ničit život zbytku rodiny kvůli obětavosti, která nemusí ve svých důsledcích být přínosem pro nikoho. Prvořadé je zvážit všechna pro a proti – rozhodně se na starého pána či dámu nevykašlat, ale hledat možnosti a kompromisy. Leckdy se ukáže, že varianty, přijaté jako nouzové, nakonec přinesly pozitivní výsledek.

Například je třeba se snažit rozpoznat, zda tím, že vyhovujete přání seniora zůstat doma ve vaší péči, mu skutečně pomáháte. Pokud mu vzhledem k nedostatku času „sloužíte“ jen tím nejnutnějším, je otázka, zda mu skutečně pomáháte. Třeba už jenom to, že nemáte sílu a čas ho přimět k nějakému pohybu (pokud je ho schopen), mu ubližujete a krátíte mu život (pokud o něj stojí). I řada seniorů, kteří se pobytu – třeba jen dočasnému - v nějakém zařízení zarytě bránili, tam „ožijí“, najdou nové zábavy, zážitky, elán, začnou víc komunikovat… Ale je třeba bedlivě sledovat veškeré dění a systém v daném zařízení, dokonce i co se týče zdánlivých detailů. Což samozřejmě předpokládá pravidelné návštěvy, které jsou důležité i proto, že ti s minimem návštěv se cítí handicapovaní vůči těm, o něž se rodina pravidelně zajímá.

PSYCHOLOGICKÁ POMOC NA TELEFONU - NONSTOP A ZCELA DISKRÉTNÍ! Volejte 900 70 10 20*

Co sledovat v zařízení pro seniory

Prioritní je udělat si obrázek o přístupu personálu. Pokud se vše odehrává jen podle uspokojování základních potřeb – strava, hygiena, nerespektování individuálních požadavků, nedostatek komunikace, řídké návštěvy psychologa nebo psychiatra, cynické „hlášky“ sester před svědky… je něco špatně. Jistě, můžeme to omlouvat pracovní vytížeností a nuznou výplatou. Nicméně jestliže se někdo rozhodně pro toto poslání, měl by mít elementární vstřícnost a pochopení. Naopak ideální je, když je daná instituce alespoň schopna spolupracovat s dobrovolníky, mít přehled o povaze svých klientů, snaží se uplatňovat metody, které posilují jejich chuť k životu. Souvisí to i s takovým zdánlivým detailem, jako je kombinace lidí na pokoji. I senioři mohou sdílet své osudy a být si blízcí, nebo k sobě pojmout antipatie, které jejich soužití činí nesnesitelným, někdo si užívá sounáležitosti s ostatními, ale zároveň se neobejde bez soukromí. Personál by měl i takové aspekty brát v úvahu. Neváhejte se „dotěrně“ ptát na cokoli. Zjistíte-li, že sestry ani lékaři vlastně o svých klientech skoro nic nevědí, zvažte změnu plánu.

Zcela alarmující je, pokud zjistíte, že „váš senior“ nebo některý z jeho kolegů si stěžuje na nějaké zdravotní problémy, a zdravotnický personál to bagatelizuje stylem „prostě je starý (stará), pořád si na něco stěžují… V rámci tohoto přístupu se často zanedbají problémy lidí, kteří by si mohli s chutí užívat života o poznání déle.

Návrat domů

Ten, kdo využije dočasně institucionální péče, měl by po návratu seniora domů sledovat, zda je dotyčný spokojen, zda se mu paradoxně nestýská po nových přátelích, zda psychicky a fyzicky nechřadne. V tom případě – pomineme-li i finanční stránku celé věci – bychom se měli snažit umožnit mu kontakty, o které stojí a které zbytek jeho života činí radostnějším. Zároveň ovšem nenutit k aktivitě toho, kdo chce už jen v klidu co nejrychleji s tímto světem skončit. I to je třeba respektovat.

V každém případě se nebojme představy, že v obdobné situaci se jednoho můžeme ocitnout i my.

Další články:

Mé dítě je zombie?!vloženo 11. 10. 2012

Mé dítě je zombie?!

Co je vlastně gothic?

Přišlo vám vaše dítě domů v černých šatech, s temným líčením a vypadá možná lehce jako něco mezi upírem, zombie a smrtkou? Máte strach? Nemusíte, váš potomek totiž pravděpodobně začal koketovat s tzv. gothickou scénou.

Dvakrát vodku!vloženo 18. 9. 2012

Dvakrát vodku!

„Dvakrát vodku!“

Tak tuhle větu v našich restauracích nějakou dobu neuslyšíme. Poprvé v historii České republiky máme prohibici kvůli tomu, že se na trh dostal alkohol spolu s methanolem.

Cesta na vrcholvloženo 29. 8. 2012

Cesta na vrchol

Svaly nebo hlava? Aneb malé Gestalt – buddhistické zamyšlení

Známe to všichni. Krásná vyjížďka, rovinka, pěkný sjezd, zatáčka a najednou je tam. Kopec. A zpravidla dlouhý a táhlý či kratší ale strmější. Jak jej nejlépe zdolat?

|<< < 31 | 32 | 33 | 34 | 35

Základní navigace

Přejít na obsah (přeskočit nahoru)


obchodní podmínky zpracování osobních údajů zpracování cookies mobilní verze  spolupracujte s námi  vaše názory a připomínky