Kdy raději nemluvit? - Vitavera - Váš psycholog na telefonu!
Přejít na navigaci (přeskočit obsah)

vloženo 4.4. 2022Kdy raději nemluvit?

Hlavním pilířem partnerských vztahů bývá vzájemná komunikace. Aby si partneři rozuměli a chápali se, musí spolu mluvit. Pouze když budou znát jeden druhého, své city a prožitky, může se mezi takovými partnery vyvinout skutečná láska. Někdy ale třeba partnerovi neříkáme úplně vše, ať už proto abychom se vyhnuli vzájemnému konfliktu nebo protože jsme přesvědčeni, že některé věci nemá smysl s partnerem řešit. Často to může vést k budoucím problémům ve vztahu, protože neřešené pochyby a problémy pouze dělají vztah nezdravým. Co když je ale v některých případech opravdu lepší raději nemluvit?

V partnerských vztazích bývá obvyklé, že se postupem času může začít vytrácet komunikace. Člověk snadno získá pocit, že se mu na tom druhém už spíše více věcí nelíbí, než líbí. Když pak konečně zahájíme partnerskou komunikaci, většinou spustíme právě to vše negativní, co máme na srdci. Příjemné a milé každodenní záležitosti už snad ani nevnímáme. To je velká škoda. Pokud začneme s partnerem řešit už jen nepříjemnosti, vztah to může velmi negativně ovlivnit. Je to určitě lepší než spolu nemluvit vůbec, ale nejlepší je zkusit některé věci spolknout a buď je vůbec neříct nebo, v ideálním případě, zkusit místo toho říct pro změnu něco milého.

Neřešme každou hloupost

Řekněme si totiž narovinu, že někdy řešíme malichernosti. Nejeden pár se dostane do stavu, kdy jednomu na druhém vadí každá hloupost, jako kdyby vůči němu a určitým jeho činnostem nebo pouhým pohybům získával skoro averzi. Reagujeme vůči druhému podrážděně, aniž bychom už měli na co ještě, než nám stihne vše potřebné říct. Sem tam má na takové nálady právo každý, ale nesmí se to stát každodenním postojem vůči druhému. Samozřejmě není řešení mlčet o tom, co nám vadí. Pokud ale chceme řešit i to, jak se na nás druhý podíval, měli bychom opravdu raději na chvíli mlčet. A spíše se zamyslet nad tím, co naší averzi způsobuje.

PSYCHOLOGICKÁ POMOC NA TELEFONU - NONSTOP A ZCELA DISKRÉTNÍ! Volejte 900 70 10 20*


Při řešení partnerských vztahů a problémů s nimi souvisejících se vždy dočítáme či doslýcháme, že je klíčové, aby spolu partneři o všem mluvili. Ano, jakmile se vytratí komunikace, je to špatně. Je ale velký rozdíl v tom, když spolu partneři nemluví proto, že k sobě ztratili veškeré pouto a blízkost anebo proto, že zrovna nemáme náladu se opět zmítat v bludném kruhu argumentů, proč jsme řekli to a ono a nekonečného obviňování a obhajování se, z kterého není úniku. Když si tímto párkrát projdeme, možná pochopíme, kde je ta hranice, kdy má smysl v danou chvíli mluvit a řešit a kdy nemá, protože by stejně výsledkem bylo jen to, že se budeme oba cítit zle.

Akceptujme svá pochybení

Dříve či později totiž partneři dokážou vycítit moment, kdy argumenty a vysvětlování povedou pouze k vzájemnému naštvání a pocitům viny a ublížení. Tím se pak oba partneři mohou postupně odcizovat. Po takové zkušenosti, když to partneři zvládnou včas odhadnout, jelikož už poznají, co se v druhém odehrává, je lepší dané momenty přejít bez mluvení. Abychom byli takového odhadu schopni, musíme toho druhého dobře znát a chápat jeho nitro. Musíme vědět, kde má jaká snadno zranitelná místa a co u něj dokáže vyvolat emocionální výbuch. A především musíme znát tato místa a spouštěče u sebe. Není dobré vyhýbat se citlivým a složitým tématům komunikace, ale ani není dobré se v tom zbytečně vrtat a ubližovat si. Jestliže se s partnerem vzájemně respektujeme, měli bychom umět přejít přes partnerovy méně oblíbené reakce bez zbytečné dramatizace.

Právě respekt a úcta by měly být základem každého partnerského vztahu. Nekonečné vytahování a nimrání se ve starých křivdách vztahu v žádném případě neprospěje. Chce to nečekat od druhého víc, než je zdrávo a neházet na něj zodpovědnost za naplnění všech našich potřeb. Alespoň určitou dávku motivace a podpory si musíme umět vštípit sami. To je důležitý krok k tomu, abychom měli rádi sami sebe. Teprve tehdy budeme schopni plnohodnotné lásky k někomu druhému. Budeme-li ohleduplní vůči svým vroubkům, snadněji je zvládneme respektovat u partnera. Odpustíme-li si občas alespoň zlomek toho, co máme na jazyku, možná tím pro toho druhého a pro vztah, tudíž i sami pro sebe, uděláme mnohem víc, než bychom si mysleli.

Další články

Příliš nízké sebevědomí – jistota nejistotyvloženo 3. 2. 2020

Příliš nízké sebevědomí – jistota nejistoty

Nízké sebevědomí trápí více lidí než neblahé důsledky sebevědomí vysokého. Přestože vlastní nedostatky a chyby jsou hlavně naší představou, často si ji nevědomě pěstujeme.

Nedostatek sebedůvěry se často objevuje v nejméně vhodné chvíli.

Proces truchlení při ztrátě blízké osobyvloženo 27. 1. 2020

Proces truchlení při ztrátě blízké osoby

Každý člověk se občas v životě setká s úmrtím blízké osoby. Čím bližší nám daná osoba byla, tím intenzivněji truchlíme. Většinou však smrt popíráme, nechceme o ní slyšet, tváříme se, že neexistuje, že se nás netýká.

To pak může vést k tomu, že když už se s ní setkáme a procházíme procesem truchlení.

Vztah s někým, kdo je zadaný?vloženo 13. 1. 2020

Vztah s někým, kdo je zadaný?

Říká se, že zamilovanost je především chemie, která nemá se zdravým rozumem co dělat.

Člověk se například zamiloval do někoho, kdo o něj nestojí nebo do někoho, kdo o něj třeba i jakýsi zájem má, ale už patří jiné osobě.

Malé zamyšlení nad rozchody a sebeobviňovánímvloženo 6. 1. 2020

Malé zamyšlení nad rozchody a sebeobviňováním

O rozchodech by se dalo napsat, a také již bylo napsáno, opravdu hodně. Zaměříme se dnes tedy jenom na jeden malý aspekt, detail, proces, který s rozchodem souvisí a tím je sebeobviňování.

Sebeobviňování není ovšem ve hře jen při rozchodech, ale de facto při každé situaci, kdy se děje, či se již stalo, něco

|<< < 27 | 28 | 29 | 30 | 31 > >>|

Základní navigace

Přejít na obsah (přeskočit nahoru)


obchodní podmínky zpracování osobních údajů zpracování cookies mobilní verze  spolupracujte s námi  vaše názory a připomínky