Psychologická poradna
Máte problém a nechcete na něj být sami? Ocitli jste se v tíživé situaci a nevíte, jak ji řešit?
Naši specialisté jsou zde, aby Vám pomohli s Vaším trápením!
Možná, že již zde někdo řešil stejný problém, který trápí Vás. Prohlédněte si již položené dotazy.
potíže s dospívající dcerou - Petra 11. 2. 2013 19:36
Dobrý den,moc Vás prosím o radu.Dceři je 14 let a asi půl roku trvají na še problémy,začalo to s tím že odmítla doma dělat cokoli,třeba jen vynést koš,neustále se se mnou hádá,když po ní něco chci,nebo když se zeptám co ve škole,tak slyším jen...vpoho...,když přijde ze školy hodí tašku do pokoje a jde ven,pokuď jí něco zakážu,třeba z důvodu že se vůbec nekoukne na učení ztropí mi hysterickou scénu,nepřijde ani když potřebuje pomoc s učením,v jeden čas tu byly i známky sebepoškozování.s tím přestala.Chtěla i po hádce odejít z domu,v tom jsem jí zabránila a ona se potom uklidnila,teď začaly problémy ve škole,nevím co s ní,vždycky byla premiant a šla si za svým cílem,nyní jí je všechno jedno.Je mi to líto protože jsme spolu řešily i ten sebemenší problém a ona úplně otočila.Mám ještě dvě děti,dceru 11let a syna 2 roky.Bojím se a nevím co udělat proto,aby se to vše vrátilo,nechce se mnou mluvit téměř o ničem.Prosím poraďte mi jak s ní mluvit abych zase neslyšela její obvyklou větu...no zase já...i přesto že jí nic nevyčítám,ale snažím se přijít na to co se děje.Děkuji
Odpověď - Mgr. Alexandra Bobelová 26. 2. 2013 21:35
Dobrý den,
chápu, že Vás trápí, co se s Vaší dcerou děje. Píšete, že odmítá pomáhat doma, zhoršila se ve škole, odmítá s Vámi mluvit skoro o čemkoliv a dokonce si i ubližovala. Jelikož Vaše dcera taková dřív nebývala, napadá mě, jestli se něco nestalo, ať už doma nebo jinde. Ale o tom jste už zřejmě přemýšlela sama..
Podle reakcí Vaší dcery na Vaše pokusy o rozmluvu mi připadá, že vše bere jako útok na sebe. Musí být pro Vás těžké, když se Vaše snahy nesetkávají s úspěchem. Já bych Vám doporučila, abyste se dcery zkusila nějakou dobu na nic moc nevyptávat, když Vám stejně pořádně nic nepoví. Místo toho jí však říkejte, že ji máte ráda, pohlaďte ji,řekněte jí, jaký jste měla den Vy, případně ji povězte, že o ni máte strach a že pokud bude chtít, kdykoliv za Vámi může přijít. Ale tak, aby to znělo jako sdělení a nabídka, ne žádost. Dejte jí nějakou dobu prostor, aby si nepřipadala "pod nátlakem" nebo "vyslýchaná". Je možné, že se takto chová proto, že se cítí být pod kontrolou a má potřebu větší volnosti.. ale nevím, Vaši dceru neznám..
Další možnost, která mě napadá, je zkusit to trochu obráceně.. Zeptat se jí, jestli je něco, co jí vadí na Vás. Že vidíte, že se její chování k Vám poslední dobou změnilo a Vy byste ráda věděla, jestli jste např. udělala něco špatně, protože Vás to mrzí a ráda byste to změnila. Když začnete od sebe a ne od ní, možná bude k rozmluvě svolnější.
Záleží jen na Vás, jestli tyto tipy využijete nebo ne. Je možné, že Vám prostě "nesednou" nebo jste už něco podobného vyzkoušela. V tom případě bych Vám doporučila, abyste navštívila nějakého psychologa osobně. Na konzultaci by přece jen bylo více prostoru jak pro Vás, tak pro rozebírání možných řešení. Já Vám i Vaší dceři každopádně držím palce, aby se vám opět povedlo k sobě najít cestu a obě jste byly spokojené.
Přeji mnoho štěstí a sil,
Alexandra Bobelová
chápu, že Vás trápí, co se s Vaší dcerou děje. Píšete, že odmítá pomáhat doma, zhoršila se ve škole, odmítá s Vámi mluvit skoro o čemkoliv a dokonce si i ubližovala. Jelikož Vaše dcera taková dřív nebývala, napadá mě, jestli se něco nestalo, ať už doma nebo jinde. Ale o tom jste už zřejmě přemýšlela sama..
Podle reakcí Vaší dcery na Vaše pokusy o rozmluvu mi připadá, že vše bere jako útok na sebe. Musí být pro Vás těžké, když se Vaše snahy nesetkávají s úspěchem. Já bych Vám doporučila, abyste se dcery zkusila nějakou dobu na nic moc nevyptávat, když Vám stejně pořádně nic nepoví. Místo toho jí však říkejte, že ji máte ráda, pohlaďte ji,řekněte jí, jaký jste měla den Vy, případně ji povězte, že o ni máte strach a že pokud bude chtít, kdykoliv za Vámi může přijít. Ale tak, aby to znělo jako sdělení a nabídka, ne žádost. Dejte jí nějakou dobu prostor, aby si nepřipadala "pod nátlakem" nebo "vyslýchaná". Je možné, že se takto chová proto, že se cítí být pod kontrolou a má potřebu větší volnosti.. ale nevím, Vaši dceru neznám..
Další možnost, která mě napadá, je zkusit to trochu obráceně.. Zeptat se jí, jestli je něco, co jí vadí na Vás. Že vidíte, že se její chování k Vám poslední dobou změnilo a Vy byste ráda věděla, jestli jste např. udělala něco špatně, protože Vás to mrzí a ráda byste to změnila. Když začnete od sebe a ne od ní, možná bude k rozmluvě svolnější.
Záleží jen na Vás, jestli tyto tipy využijete nebo ne. Je možné, že Vám prostě "nesednou" nebo jste už něco podobného vyzkoušela. V tom případě bych Vám doporučila, abyste navštívila nějakého psychologa osobně. Na konzultaci by přece jen bylo více prostoru jak pro Vás, tak pro rozebírání možných řešení. Já Vám i Vaší dceři každopádně držím palce, aby se vám opět povedlo k sobě najít cestu a obě jste byly spokojené.
Přeji mnoho štěstí a sil,
Alexandra Bobelová
Zobrazuj jen dotazy z kategorie:
