Psychologická poradna
Máte problém a nechcete na něj být sami? Ocitli jste se v tíživé situaci a nevíte, jak ji řešit?
Naši specialisté jsou zde, aby Vám pomohli s Vaším trápením!
Možná, že již zde někdo řešil stejný problém, který trápí Vás. Prohlédněte si již položené dotazy.
syndrom vyhoření - Simona 9. 2. 2013 22:03
Po přečtení článku o syndromu vyhoření jsem zjistila, že mám některé příznaky. Mám 3 děti, mezi nimi ročního syna,a jsem sama. Abych vše finančně utáhla, chodím do práce. Po práci se věnuji hlavně tomu nejmenšímu a večer ještě dokončuji práci, kterou jsem nestihla v zaměstnání. O víkendu také doháním práci, domácnost a snažím se věnovat synovi. Takto pracuji vlastně od jeho narození, poslední dobou sleduji, že toho však zvládám čím dál méně. Pracuji v oboru daňového poradenství. Klient mi musí zopakovat dotaz několikrát, nejsem schopna se na něho soustředit a jak se mi sejde více dotazů a vyřizování, místo abych jednala, rozbrečím se,i když vím, že to k ničemu nevede. Jsem častěji podrážděná, mám nechuť k aplikaci nových věcí, jako jsou elektronické zasílání formulářů apod. Snažím se zorganizovat den, abych vše zvládala v pohodě, přesto čím dál častěji během dne propukám v pláč s představou, že nic nezvládám. O víkendu chci jet se synem do ZOO, nebo někam na výlet, a přistihuji se, že nejsem schopna zorganizovat cestu+jídlo+oblečení apod. Vím,že jsem přetížená, starší děti nemají moc času mi pomáhat, studují. Nevím však, co s danou situací dělat, bez práce nejsem schopna zabezpečit potřeby dětí. Měnit práci nechci, dělám ji již 20 let a nebýt objevujících se depresí a plačtivých nálad, tak mě práce baví. Vím, že bych si měla udělat čas na sebe, bohužel se však musím mimo práci starat o ročního syna a o domácnost, nemám nikoho, kdo by ho v době po práci hlídal. Přemýšlela jsem již o občasné chůvě, na to mi ale zase nezbývají peníze. Poslední dobou i strašně zapomínám, snažím se najít nejvhodnější způsob, jak se vše zaznamenat a vypustit z hlavy, někdy mám pocit, že mi už exploduje pod množstvím informací a úkolů. Přesto stále nevím, jak vše co nejlépe ustát.
Odpověď - PhDr. Kateřina Vrtělová 11. 2. 2013 19:28
Dobrý den, Simono,
díky za Váš příběh. Musím říci, že už při jeho čtení mě napadala otázka: „Jak to dokážete zvládnout?“. Je mi jasné, že je to pro Vás extrémně náročné období a stavy, jako plačtivost či zapomínání jsou přirozenou reakcí těla na tak velkou zátěž. Zcela správně jste se zastavila a napsala si o pomoc. Zjevně jste si dokázala vyšetřit čas na přečtení článku a napsání dotazu. To je moc dobře a je to dobré znamení, že je možné začít se změnou. Respektive už jste začala! Napadá mě otázka, jak to, že právě teď jste se zastavila? Proč ne dříve? Co se stalo? Je mi jasné, že nelze vydržet plně se soustředit celý den a večer bez přestání a do toho pečovat o ročního syna. Velmi Vás obdivuji a věřte nebo ne, myslím si, že najdete cestu, jak z toho ven. Předně mě napadá, že na domácnost o čtyřech členech leží neúměrně mnoho úkolů na Vás samotné. Vnímám tam velkou nerovnováhu. Hodně dáváte a já nevím, co dostáváte zpět, kdo se stará o Vás? Stejně jako Vaše děti i Vy máte své potřeby a je třeba na ně myslet. Neboť pokud je nezačnete co nejdříve poslouchat, budete moci jen těžko i nadále tak intenzivně zajišťovat potřeby Vašich tří dětí. Tedy o své potřeby se teď musíte začít starat Vy sama. Kdy jste měla naposledy den pro sebe, nebo alespoň půl den nebo dvě hodiny? Myslím čas, kdy jste mohla dělat to, co se Vám právě chtělo. Cokoliv jako spánek, masáž, relaxace, cvičení, čtení nebo jen vypnutí a koukání do blba? Máte občas takový prostor? Pokud ne, je na čase si ho zařídit a stejně tak, jak jste dokázala najít si čas na napsání dotazu, věřím, že ho najdete i v budoucnu. Chápu, že s ročním dítětem je to těžké, ale zmiňujete, že Vaše starší děti studují. Znamená to, že Vám mohou s malým synem příležitostně pomoci, alespoň na pár hodin? Jistě by si to mohly nějak zařídit a je důležité jim vysvětlit, proč to chcete a co pro Vás ta pomoc znamená. Máte na ni právo. Věřím, že už to Vám uleví. Pokud to není možné s dětmi, najděte si již zmiňovanou chůvu. Věřím, že pro to, abyste mohla dále vydělávat a živit své děti, potřebujete být v kondici. Pokud Vám v tom může pomoci chůva, neváhejte a zařiďte si to. Záleží na prioritách a já věřím, že pro Vás nebude těžké se rozhodnout. Také bych na Vašem místě vyhledala psychoterapeuta a pracovala s jeho pomocí na změnách, které si stanovíte. Pokud Vám psychoterapii doporučí Váš obvodní lékař, bude psychoterapie hrazena ze zdravotního pojištění. Tedy investujete do ní jen čas, ne peníze. Napadá mě také, že jako máma a živitelka máte na sebe velké nároky. Ale ruku na srdce, na jednoho je toho opravdu moc. Máte právo se cítit tak, jak se cítíte. Nebojte se říci si o pomoc, klidně nějaké kamarádce nebo příbuzným. Alespoň čas od času mohou pomoci s hlídáním nebo s nějakým programem, díky kterému přijdete na jiné myšlenky. JEN pracovat se nedá do nekonečna. Navzdory tomu, že Vás práce baví, je třeba dělat i jiné věci a mít zábavu a koníčky. Na to potřebujete zase čas. Takže vystupte z kruhu a začněte tím, že si uděláte pro sebe volných pár hodin. V ten čas si nejprve odpočiňte, zkuste jen tak být bez tlaku, že něco musíte. Bez výčitek. A když se vám bude chtít, ale opravdu chtít, můžete se zamyslet a zkusit si vytvořit plán změny. Nemusí to být žádné velké změny. Stačí drobné změny v rámci každodenního režimu. Jako třeba, že když přijdete z práce, už nezapnete počítač. Nebo jednou týdně si zařídíte hlídání a budete chodit plavat…nebo…? Napadá Vás, co byste ráda? Určitě Tak vystupte z kruhu a řekněte si o pomoc, nahlas! Věřím, že to zvládnete a přeji hodně sil.
Se srdečným pozdravem
Kateřina Vrtělová
díky za Váš příběh. Musím říci, že už při jeho čtení mě napadala otázka: „Jak to dokážete zvládnout?“. Je mi jasné, že je to pro Vás extrémně náročné období a stavy, jako plačtivost či zapomínání jsou přirozenou reakcí těla na tak velkou zátěž. Zcela správně jste se zastavila a napsala si o pomoc. Zjevně jste si dokázala vyšetřit čas na přečtení článku a napsání dotazu. To je moc dobře a je to dobré znamení, že je možné začít se změnou. Respektive už jste začala! Napadá mě otázka, jak to, že právě teď jste se zastavila? Proč ne dříve? Co se stalo? Je mi jasné, že nelze vydržet plně se soustředit celý den a večer bez přestání a do toho pečovat o ročního syna. Velmi Vás obdivuji a věřte nebo ne, myslím si, že najdete cestu, jak z toho ven. Předně mě napadá, že na domácnost o čtyřech členech leží neúměrně mnoho úkolů na Vás samotné. Vnímám tam velkou nerovnováhu. Hodně dáváte a já nevím, co dostáváte zpět, kdo se stará o Vás? Stejně jako Vaše děti i Vy máte své potřeby a je třeba na ně myslet. Neboť pokud je nezačnete co nejdříve poslouchat, budete moci jen těžko i nadále tak intenzivně zajišťovat potřeby Vašich tří dětí. Tedy o své potřeby se teď musíte začít starat Vy sama. Kdy jste měla naposledy den pro sebe, nebo alespoň půl den nebo dvě hodiny? Myslím čas, kdy jste mohla dělat to, co se Vám právě chtělo. Cokoliv jako spánek, masáž, relaxace, cvičení, čtení nebo jen vypnutí a koukání do blba? Máte občas takový prostor? Pokud ne, je na čase si ho zařídit a stejně tak, jak jste dokázala najít si čas na napsání dotazu, věřím, že ho najdete i v budoucnu. Chápu, že s ročním dítětem je to těžké, ale zmiňujete, že Vaše starší děti studují. Znamená to, že Vám mohou s malým synem příležitostně pomoci, alespoň na pár hodin? Jistě by si to mohly nějak zařídit a je důležité jim vysvětlit, proč to chcete a co pro Vás ta pomoc znamená. Máte na ni právo. Věřím, že už to Vám uleví. Pokud to není možné s dětmi, najděte si již zmiňovanou chůvu. Věřím, že pro to, abyste mohla dále vydělávat a živit své děti, potřebujete být v kondici. Pokud Vám v tom může pomoci chůva, neváhejte a zařiďte si to. Záleží na prioritách a já věřím, že pro Vás nebude těžké se rozhodnout. Také bych na Vašem místě vyhledala psychoterapeuta a pracovala s jeho pomocí na změnách, které si stanovíte. Pokud Vám psychoterapii doporučí Váš obvodní lékař, bude psychoterapie hrazena ze zdravotního pojištění. Tedy investujete do ní jen čas, ne peníze. Napadá mě také, že jako máma a živitelka máte na sebe velké nároky. Ale ruku na srdce, na jednoho je toho opravdu moc. Máte právo se cítit tak, jak se cítíte. Nebojte se říci si o pomoc, klidně nějaké kamarádce nebo příbuzným. Alespoň čas od času mohou pomoci s hlídáním nebo s nějakým programem, díky kterému přijdete na jiné myšlenky. JEN pracovat se nedá do nekonečna. Navzdory tomu, že Vás práce baví, je třeba dělat i jiné věci a mít zábavu a koníčky. Na to potřebujete zase čas. Takže vystupte z kruhu a začněte tím, že si uděláte pro sebe volných pár hodin. V ten čas si nejprve odpočiňte, zkuste jen tak být bez tlaku, že něco musíte. Bez výčitek. A když se vám bude chtít, ale opravdu chtít, můžete se zamyslet a zkusit si vytvořit plán změny. Nemusí to být žádné velké změny. Stačí drobné změny v rámci každodenního režimu. Jako třeba, že když přijdete z práce, už nezapnete počítač. Nebo jednou týdně si zařídíte hlídání a budete chodit plavat…nebo…? Napadá Vás, co byste ráda? Určitě Tak vystupte z kruhu a řekněte si o pomoc, nahlas! Věřím, že to zvládnete a přeji hodně sil.
Se srdečným pozdravem
Kateřina Vrtělová
Zobrazuj jen dotazy z kategorie:
