Nevim jak dal... - Miroslav - Poradna - Vitavera - Váš psycholog na telefonu!
Přejít na navigaci (přeskočit obsah)

Psychologická poradna

Máte problém a nechcete na něj být sami? Ocitli jste se v tíživé situaci a nevíte, jak ji řešit?

Naši specialisté jsou zde, aby Vám pomohli s Vaším trápením!

Možná, že již zde někdo řešil stejný problém, který trápí Vás. Prohlédněte si již položené dotazy.

Nevim jak dal... - Miroslav 2. 12. 2013 09:34
Dobry den,je mi 30 let a dostal jsem do do potizi,ze kterych nevim jak ven. Pokusim to zkracene rozebrat. Po vojne jsem zacal zit s partnerkou se kterou mam syna-byli jsme spolu takrka 7let-zaridili jsme si domov a praci jsme meli oba dva.Po te prisel rozchod a ja musel odejit-s malym se navstevujeme a beru si jej i na prazdniny-mohu rici,ze mame jak ze synem tak i s maminkou meho syna velice dobry vztah.Po nejakem case jsem potkal zenu-o ktere jsem si myslel ze bude ta prava...opet jsem vybudoval zazemi a po case jsme se rozhodli mit spolu miminko-rekl jsem si v tu dobu proc ne,zijeme jen jednou a mame se radi a vse mame zarizene.Po narozeni ditete bylo krasne,ale to az do doby,nez jsem prisel o praci-prijem jsem mel v te dobe velice slusny,tak ze jsem nemusel pocitat kde si co koupime,nebo kam si zajedem.Cas ale plynul a bylo hur a hur...zadne vikendove vylety,dovolena,nakupy atd.Proste mi pak i pripadlo,ze byla se mnou jen kvuli penezum. Netrvalo pak uz dlouho a zacala jezdit na kavicky buh vi kam a buh vi s kym az jsme se nakonec rozesli...pro me to uz byla rana pod pas,jelikoz jsem se musel opet vzdat syna.Byl jsem z toho velice zdrceny a takrka jsem tri mesice v kuse nekde popijel.Musel jsem prodat vsechny auta a zustal jsem tak uplne bez niceho.Azyl jsem nasel u sve sestry-kde jsem po dvou letech co jsem byl sam poznal snad uz zenu svych snu-nyni spolu zijeme uz skoro rok a milujeme se tak jak nikdy s nikym pred tim-pro tuto zenu bych i umrel kdybych musel. Jen ze me nyni dohnali problemy ktere jsem v dobe rozchodu nabyl-financni a o ktere jsem se soudil. Soud mi nyni udelil jak uvedli vychovny pobyt na 10mesicu do vezeni-toto je ted pro me nocni mura-kdyz si clovek opet neco vybuduje a ma se toho zase vzdat-to uz nesnesu-mam sam o sebe strach-nevim co mam delat.
Odpověď - Mgr. Petra Helebrantová 2. 12. 2013 16:53
Dobrý den, pane Miroslave,

Jsem ráda, že jste napsal k nám do poradny a nezůstáváte tak se svými starostmi a trápením sám. Vážím si také Vaší důvěry, se kterou se na mě obracíte. I když jste v situaci, kdy nevíte, jak dál, našel jste sílu sem napsat a hledáte, co by Vám mohlo pomoci. To mi přijde fajn, mám pocit, že v sobě máte ještě energii a nevzdáváte se. Protože jste napsal k nám do poradny dotaz ve dvou dotazech na pokračování, dovolte mi, abych svojí odpověď shrnula do jedné odpovědi - snad Vám to tak bude vyhovovat.

Píšete, že je Vám 30 let a nyní nevíte, jak se dostat z problémů, které Vás dostihly. Hned po vojně jste začal žít se ženou (vztah trval asi 7 let), se kterou máte syna. Pak jste se rozešli, Vy jste musel odejít, se synem jste však v kontaktu. Máte jak se synem, tak s jeho maminkou dobrý vztah. Miroslave, přijde mi dobré, že ač jste se rozešli, máte k sobě stále dobrý vztah a dokážete se dohodnout a Vy můžete být v kontaktu se svým synem. Ne vždy se partneři dokáží rozejít v dobrém a nadále spolu dobře vycházet.

Po nějakém čase od rozchodu jste potkal další ženu, se kterou jste si rozuměl, vše jste znovu vybudoval, pořídili jste si miminko. Příjem jste měl v té době velice dobrý, takže jste nemusel přemýšlet o penězích, jenže pak jste přišel o práci. Čas plynul, Vy jste neměl práci, museli jste se uskrovnit. Měl jste najednou pocit, že přítelkyně s Vámi byla pouze kvůli penězům. Nakonec jste se rozešli, pro Vás to byla další velká rána, protože jste se musel opět vzdát syna. Byl jste z toho tak zničený, že jste prakticky celé tři měsíce v kuse někde propíjel. Miroslave, nedivím se, že rozchod pro Vás byl velký šok a možná i velké zklamání v někoho, komu jste důvěřoval, pro koho jste tu byl. Věci, které jste po druhé vybudouval, se Vám najednou před očima sesypaly. Přišel jste znovu o syna, se kterým jste chtěl sdílet své radosti i starosti. O vše jste přišel podruhé, což muselo být o to náročnější, navíc jste byl ve špatné finanční situaci, stále jste neměl práci. A v takových situacích někdy volíme jako cestu alkohol, kterým zapomínáme na naše bolesti a realitu života. U Vás to byly tři měsíce, ale Vy jste se pak zvedl a začal hledat jiná efektivní řešení. Nevzdal jste se, nepodlehl jste situaci a to je důležité.

Musel jste prodat všechna svá auta, zůstal jste bez prostředků, azyl jste našel u své sestry. Jsem ráda, že podporu a pomoc máte v sestře, je totiž dobré, když můžeme mít při sobě někoho, kdo nás vždy v obtížných situacích podpoří a může s námi sdílet vše, co prožíváme. Po dvou letech, co jste byl sám bez přítelkyně, máte pocit, že jste našel ženu svých snů – už spolu žijete rok a máte se moc rádi. Je pozitivní, že jste opět našel něco, někoho, co Vám v životě dává smysl, našel jste ženu, se kterou se cítíte dobře, máte při sobě psychickou oporu a pocit životní spokojenosti.

Mohl byste být teď šťatný, ale dohnaly Vás finanční potíže, které souvisely s rozchodem a o které jste se soudil. Soud Vám udělil desetiměsíční výchovný pobyt ve vězení, což je teď pro Vás noční můra. Všeho, co jste si vybudoval, se máte nyní zase vzdát, máte pocit, že už to neunesete. Miroslave, věřím, že představa odnětí svobody musí být pro Vás velmi těžko snesitelná, přeci jen odnětí svobody patří mezi největší stresové situace, které mohou člověka v životě potkat. Nevím, zda rozhodnutí soudu je konečné, či zda byste měl možnost předčasného propuštění. Každopádně můžete navštívit ještě Občanskou poradnu, kde pracují právníci, psychologové, sociální praocvníci a možná by Vámo mohli ještě nějak pomoci. I když vím, že to pro Vás musí být těžké, náročné odloučení od někoho, s kým Vám je teď krásně, deset měsíců se zdá být dlouhá doba, na druhou stranu, když se podívám, co vše jste dříve zvládl, překonal a šel jste dál, říkám si, proč byste nyní nemohl překonat těch deset měsíců? Zkusit se zapřít a říci si, že to zvládnete, že to překonáte. Protože věřím, že po tomto období už byste snad mohl žít podle Vašich představ a být šťastný. Samozřejmě vím, že „vztah na dálku” je pro oba partnery náročný, ale dá se udržovat a můžete být v kontaktu, i když ne tak intenzivně a možná po Vašem propuštění bude Váš vztah pevnější. Samozřejmě, vztahy jsou křehké a nikdy nemůžeme předpovídat, co takového odloučení se vztahem udělá. Každopádně se můžeme snažit, abychom vztah zachovali a můžeme pro to udělat co nejvíce.

Miroslave, vnímám ve Vás obrovskou sílu bojovat a jít dál, ale máte pravdu, že když toho máme moc, přeteče pomyslný pohár, už to nezvládáme. Věřím, že jste se v životě snažil žít co nejlépe a věřím, že jste dělal maximum pro své okolí. Potvrzuje to i to, že píšete, že jste se vždy snažil pomáhat druhým. Ne každý myslí na ostatní, Vy ano a toho si moc na Vás cením. Nyní z toho všeho, co Vás potkalo a co Vás má čekat, Vás napadají myšlenky, co by se stalo, kdybyste tu nebyl. Cítíte, že jste na tom psychicky velmi špatně, dokonce na dně svých sil. Rozpadá se Vám chuť a smysl do života. Máte strach, že opět vše ztratíte, a že nic nemá smysl. Miroslave, chápu, že se tak cítíte a rozumím, že v takových okamžicích myslíme i na to nejhorší, na to, jak by to tu na světě vypadalo bez nás. Pokud Vám nyní dobře rozumím, píšete o myšlenkách na sebevraždu. Nevím, jak intenzivní jsou tyto myšlenky a jakou mají podobu, každopádně si myslím, že si zasloužíte pomoc a podporu odborníka. Sebevražda nás v takových na první pohled neřišitelných situacích může napadat, ale je to nezvratná záležitost. Byla bych moc ráda, kdybyste ještě zkusil hledat jiná řešení.

Nevím, odkud jste, ale můžete navštívit krizové centrum – některá pracují nonstop, některá pracují v rámci zdravotnictví, jiná v rámci sociálních služeb. Je to místo, kde byste měl dostat porozumění a pomoc ve Vaší tíživé situaci. Do krizovécho centra se většinou nemusíte obědnávat, ale můžete se tam ihned vydat, jak budete potřebovat. A v takových náročných situacích nám někdy pomohou krátkodobě léky na uklidnění, léky, po kterých se cítíme více klidní, a můžeme přemýšlet o tom, jak dál. Léky Vám může předepsat psychiatr (nebo psychiatr v krizovém centru, pokud tam pracuje). Miroslave, mám pocit, že si zasloužíte více podpory než tady v písemné poradně. Byla bych moc ráda, kdybyste mohl s někým o tom, co nyní prožíváte mluvit. Říkám si, zda máte oporu v rodině? Zda třeba sestra, o které jste psal, by Vám teď mohla být opěrným bodem? Nebo třeba kamarád či někdo úplně jiný? Také si myslím, že si rozhodně zasloužíte návštěvu odborníka – psychologa. Ten na Vás bude mít dostatek času a Vy budete moci mluvit o tom, co prožíváte a společnými silami budete přemýšlet, co se ve Vaší situaci dá udělat. A já věřím, že každá situace má řešení, i když ho hned nemusíme vidět. A i ve Vašem příběhu vidím určitou jiskřičku naděje, určité pomyslné světýlko, které sice teď svítí daleko, ale Vy se k němu s podporou někoho druhého a vlastní vnitřní silou můžete přiblížit.

Miroslave, myslím na Vás a držím palce, ať je Vám brzy lépe

Zobrazuj jen dotazy z kategorie:
1 | 2 | 3 | 4 | 5 > >>|


Základní navigace

Přejít na obsah (přeskočit nahoru)


obchodní podmínky zpracování osobních údajů zpracování cookies mobilní verze  spolupracujte s námi  vaše názory a připomínky