Problém v rodině - Pavlína - Poradna - Vitavera - Váš psycholog na telefonu!
Přejít na navigaci (přeskočit obsah)

Psychologická poradna

Máte problém a nechcete na něj být sami? Ocitli jste se v tíživé situaci a nevíte, jak ji řešit?

Naši specialisté jsou zde, aby Vám pomohli s Vaším trápením!

Možná, že již zde někdo řešil stejný problém, který trápí Vás. Prohlédněte si již položené dotazy.

Problém v rodině - Pavlína 21. 11. 2013 12:46
Dobrý den, mám takový problém. Je mi 20 let a doma jsem se přiznala, že jsem bisexuál. Chodila jsem 4 roky s klukem, ale pak jsem se zadívala do slečny se kterou jsem začala chodit. Celá rodina to vzala dobře až na otčíma. Ze začátku to bylo v pořádku, ale pak na mě začal mít nemístné narážky, začal na mě být protivný a mým malým bratrům 6 a 11 začal o mě říkat věci a oni mi pak doma třeba říkali lesbo atd. Psychicky jsem to nevydržela, tak jsem se odstěhovala ke své přítelkyni a její rodině. Chovají se ke mě hezky, ale nechci být na nich závislá. Před nějakou dobou jsem se dozvěděla, že mamka se kvůli mě pohádala s manželem něco v tom smyslu, jestli si uvědomuje, že jsem se kvůli němu odstěhovala z bytu a on na ní byl ošklivý. V mamce a dalších členech rodiny mám oporu. Jak se blíží Vánoce, tak chci svátky trávit doma s mojí rodinou, ale nechce se mi tam z jediného důvodu kvůli otčímovi. Jsem z toho smutná a vůbec nevím co mám dělat. Do toho studuju vysokou školu a mamka se mě snaží finančně podporovat, ale spíše se mi zdá, že se stávám závislá na rodičích mé přítelkyně a to mi je nepříjemné. Děkuji za odpověď Pavlína
Odpověď - Mgr. Petra Helebrantová 21. 11. 2013 22:37
Milá Pavlíno,
děkuji Vám za důvěru, kterou svěřujete naší poradně. Píšete, že je Vám 20 let, studujete vysokou školu a doma jste se přiznala, že jste bisexuál. Čtyři roky jste chodila s klukem, ale pak jste se zadívala do slečny, se kterou jste začala chodit. Pro Vás samotnou asi toto zjištění bylo také velmi náročné a možná jste prožívala či stále prožíváte řadu smíšených pocitů. Nevím, na kolik Vás tento problém osobně trápí, nicméně si umím představit, že to pro Vás není minimálně jednoduché.

Pavlíno, připadá mi fajn, že jste našla odvahu toto sdělit rodině a zároveň mám radost, že rodina to přijala dobře, s porozuměním a respektem vůči Vám. Vnímám, že v rodině máte oporu, že se rodině můžete svěřit se vším, co Vás trápí. A s některými věcmi se neradi svěřujeme, Vy jste to však dokázala. Za svoji sexuální orientaci nemůžete, a teprve postupně zjistíte, jaký vztah Vám bude vyhovovat. Důležité je, abyste byla šťastná a spokojená.

Jediný z rodiny Vám neporozuměl otčím – tedy píšete, že zpočátku to bylo v pořádku, teprve potom na Vás začal mít nemístné narážky, je na Vás protivný, a Vašim malým bratrům (6 a 11 let) o Vás říkal nemístné věci. Pavlíno, nevím, jak to vypadalo, když „to bylo zpočátku v pořádku“ a jak to dlouho trvalo, či zda jste se v tom tehdy opravdu cítila dobře. Ale pak se to najednou změnilo. Říkám si, co se stalo, že Vás dříve otčím respektoval a nyní se k Vám tak chová? Pro mnohé rodiče či příbuzné je někdy velmi těžké pochopit sexuální odlišnost svých dětí či příbuzných. Jako by to bylo něco nepatřičného, jako by se za příbuzného museli stydět apod. Je to něco, co jim může být vnitřně velmi nepříjemné a zároveň hodnocení společnosti k tomu taktéž nepřispívá.

I když určitě lze pracovat na vzájemné komunikaci, ne vždy zajistíme, že budete otčímem pochopena, bohužel. Ale stále se lze o to pokusit, bohužel jste mi o vašem vzájemném vztahu více nepověděla. Každopádně se mi nyní honí hlavou, zda by šlo s otčímem si promluvit o tom, co cítíte, jak situaci vnímáte a jak Vám v ní je? Ne konfrontaci prudkých emocí, nepříjemných dialogů, ale klidný a racionální rozhovor o tom, jak Vám v tom je, co prožíváte a otčím Vám také může povědět o tom, co pro něj Váš vztah s ženou znamená, jak se on v tom cítí a co je pro něj největší problém, aby Vás přijal takovou, jaká jste. Možná se tak aspoň o kus k sobě přiblížíte.

Chápu také to, že se nyní můžete cítit závislá na rodině své přítelkyně. Může to být pro Vás opravdu nepříjemné. Ale když čtu Vaše psaní, cítím určité hřejivé teplo a přijetí rodinou přítelkyně. Je fajn, že cítíte přijetí jak svou rodinou tak také rodinou své přítelkyně, bohužel ne vždy všechny vztahy jsou ideální a někdy stačí jen jedna osoba, která nám zkomplikuje vztahy další. A u Vás je taková hradba, bariéra k dalším kontaktům otčím. Mamka Vás brání, máte se rády, cítíte v ní oporu, snaží se Vás finančně při studiu podporovat. Je vidět, že vztah mezi vámi je pevný a Vy si její podporu zasloužíte.

Stejně jako Vy vnímám potřebu být na Vánoce se svojí rodinou, ale také chápu, že tam nechcete mít osobu, která Vás nechápe a kvůli které jste se odstěhovala. Cítím Váš smutek, který musíte prožívat a samotné je mi z toho také nyní smutno. Byla bych ráda, kdyby se podařilo najít mezi Vámi a otčímem větší porozumění nebo aspoň respekt. Běží mi hlavou, jak dlouho jste s otčímem žila? Protože pokud Vám bylo s ním dříve dobře, myslím, že informace ohledně Vaší sexuální orientace by nemusela Váš vztah úplně zničit. Možná potřebuje Váš otčím trošku více času – nevím, jak čerstvá je pro něj informace o Vaší sexuální orientaci. Někteří lidé potřebují více času, aby si v hlavě vše uspořádali, urovnali, zpočátku mohou prožívat vnitřní chaos či boj s emocemi a nemusí vědět, jak tyto emoce vyjadřovat – proto někdy přichází takové chování, které může druhému ublížit. Proto mě pořád neopouští myšlenka v poklidu si s otčímem promluvit. Také si říkám, zda jste o tom mluvila se svojí mámou a jak jste tento problém s ní řešily? Nemohla by třeba mamka být aspoň zpočátku takový ten pomyslný most mezi Vámi a otčímem?

Pavlíno, pokud se Vám do Vánoc nepodaří najít k sobě cestičku, napadá mě aspoň si slíbit, že o Vánocích se budete respektovat. Nevím však, zda byste se takto doma cítila dobře. Když nebudete chtít s otčímem být, napadá mě aspoň strávit nějaký čas s rodinou bez něj – např. udělat si procházku s rodinou, nazdobit společně stromeček či cokoli, kde Vám bude společně dobře. Myslím, že máte právo být se svými nejbližšími a otčím by tento požadavek či Vaše přání měl respektovat.

Pavlíno, vím, že se nacházíte v nezáviděníhodné situaci a mrzí mě, co všechno musíte zažívat a jaké břemeno s sebou nesete. Zasloužíte si být spokojená a já věřím, že společnými silami, s podporou rodiny, se Vám to podaří. Možná, že se Vám podaří postupně najít cestu k otčímovi, možná ne. Každopádně máte podporující rodinu a rodinu své přítelkyně, budete mít kolem sebe lidi, kteří Vás mají rádi.

Budu držet palce, ať se Vám podaří s otčímem najít aspoň trošku vzájemného porozumění

Zobrazuj jen dotazy z kategorie:
|<< < 1 | 2 | 3


Základní navigace

Přejít na obsah (přeskočit nahoru)


obchodní podmínky zpracování osobních údajů zpracování cookies mobilní verze  spolupracujte s námi  vaše názory a připomínky