Chybujeme všichni - Vitavera - Váš psycholog na telefonu!

Chyby děláme všichni. I ti nejdokonalejší z nás. Jsme jenom lidé, nejsme stroje. A chybami se učíme. Chyby člověka posouvají dál v jeho vývoji. A tak je zcela přirozené, že se nám občas něco nepodaří podle našich představ či zcela hladce. Každý z nás, možná ani ne tak zřídka, sám sobě někdy zanadává, že opět někde nechal mobil, udělal nějakou botu v práci nebo pokazil důležitý test. K podobným omylům v životě zkrátka dochází. I těmi nejmalichernějšími chybami, jakými je například zapomínání předmětů, si vštěpujeme povinnost na daný předmět více myslet, čímž se snažíme opětovné chyby vyvarovat. Chybování zkrátka k lidskému životu patří. Bohužel ale na tuto přirozenost zapomínáme.

Určitě se mezi námi najde mnoho přeborníků na to, že si mnohdy zpětně vyčítáme, proč jsme to či ono neudělali jinak. Není ale dobré si tím často kazit náladu. Danou záležitost už většinou stejně nezvrátíme. Můžeme si říct, na co si příště v podobné situaci dáme pozor, ale více se tím netrápit. Muži i ženy jsou stále více zahlceni množstvím úkolů a povinností, na které musí myslet. A pakliže stále myslíme na více věcí najednou, snadno na některou z nich zapomeneme. Paměť se sice dá mnoha způsoby trénovat, ale když neustále naskakují další a další věci nutné k zapamatování, není divu, že nám čas od času některá vypadne. Je to normální a není potřeba se kvůli tomu hned cítit zle.

Mozek z jiné doby

Lidské myšlení se vyvíjelo a vyvinulo pro odlišnou intenzitu života, než v jaké nyní žijeme. Samozřejmě se snažíme učit racionálnímu myšlení, jenž současná doba vyžaduje, ale lidský mozek se vyvíjel velice dlouhou dobu a tak v rámci lidského myšlení zůstávají i starší vzorce uvažování a chování. Společenský vývoj probíhá mnohem rychleji a tak jej lidský mozek a zažité vzorce chování prostě nestíhají a přizpůsobují se současné moderní době jen takovým tempem, kterým to zvládají. Skoro tentýž mozek, který dříve řešil jednoduché úkony nezbytné především k přežití, dnes řeší mnohem složitější úkoly, mnohdy zapeklité mezilidské vztahy a sociální vazby a je nesrovnatelně více zaměstnávána paměť.

Některé chyby tak lze omluvit tím, že lidský mozek byl původně nastaven pro odlišnou dobu, nemůžeme tím ale neustále zdůvodňovat všechna svá pochybení. Nastavení mozku a lidského myšlení mělo prapůvodně za cíl hlavně přežití. Dnes však od mozku vyžadujeme také zajištění určitého úspěchu a to v různých oblastech života. V minulosti byly mnohé lidské reakce zcela automatické, protože byly přirozené. Když dnes vnímáme určité chování jako přirozené, můžeme si zároveň uvědomovat, že pro nás není nutně vždy správné. Člověk na rozdíl od jiných živočichů následujících svůj instinkt používá také rozum a tak může se svými přirozenými reakcemi pracovat a přizpůsobovat je podle potřeby.

Chybami k úspěchu

Větší variabilita možných vzorců chování s sebou přináší i větší riziko chybování. Vždyť se říká, že chybovat je lidské. Nechybuje pouze ten, kdo nic nedělá. Tím, že chybujeme, získáváme zkušenosti, učíme se a posouváme se dál. Proto není třeba se některými chybami trápit. Naopak, může na nich být i něco pozitivního. Stačí se neporovnávat se všemi, mnohdy zdánlivými, šťastlivci kolem nás. Při výčtu svých chyb si musíme umět přiznat i své úspěchy. Mezi ty nepatří jen hmatatelné věci, ale třeba i dobře vychované děti a šťastná a fungující rodina. Je důležité radovat se a cítit spokojenost i z těchto věcí. Také je třeba si uvědomit, že nemůžeme být vždy ve všem stoprocentně úspěšní. Musíme se umět pochválit i za snahu. Za to, že jsme se snažili udělat něco v rámci našich možností nejlépe. Jen to nás neodradí od dalšího snažení.

Je dobré si uvědomit, že chyby děláme všichni. Každopádně bychom si z každé chyby neměli dělat zbytečně velkou hlavu. Je důležité se z chyb poučit, zamyslet se nad každou a vštípit si, co příště udělat jinak nebo na co si dát pozor, aby se daná chyba pokud možno neopakovala. Zároveň si ale musíme být vědomi svých možností a schopností. Čím více se budeme dostávat za jejich hranice, tím větší bude riziko našich chyb. Každý totiž nemůže být dobrý ve všem. A tak v těch oblastech, které patří mezi naše slabší stránky, bychom měli být vůči sobě shovívaví a počítat s tím, že nebudeme perfektní. Pak dokážeme snadněji počítat i s chybami a bude to pro nás lépe snesitelné. A pokud chybujeme i v tom, v čem jsme zdatní? Nevěšme hlavu, zkusme si odpočinout, nabrat síly a věřme, že to bude zase lepší.