Drogová závislost dítěte a jeho rodina - Vitavera - Váš psycholog na telefonu!
Přejít na navigaci (přeskočit obsah)

vloženo 5.4. 2021Drogová závislost dítěte a jeho rodina



Bere Vaše dítě drogy a Vy nevíte, jak se k němu chovat? Rádi byste mu pomohli, ale na druhou stranu máte pocit, že Vaši rodinu postupně ničí? A nebo se jen chcete něco dozvědět o tom, jak k drogově závislému dospívajícímu přistupovat a jak mu vymezit hranice? Pak je tento článek právě pro Vás.


Závislost na drogách začíná často v období dospívání, není tedy divu, že problematika drogové závislosti tíží řadu rodičů. Je nutné podotknout, že se problém s drogou může vyskytnout v každé rodině, i když někteří dospívající či mladí dospělí mohou být ohroženi o něco více. Ve srovnání s dospělými se u dospívajících závislost rozvíjí mnohem rychleji a to z důvodu nezralosti jejich organismu. Proto je nutné drogový problém nebagatelizovat a věnovat mu patřičnou pozornost.

Proč naše dítě začalo s drogami?

Rodiče si často kladou otázku, proč jejich dítě začalo brát drogy, když mu nic nechybí? Na tuto otázku jednoduše neodpovíme, avšak pro dospívající je typické testování hranic a experimentování. Děti zkouší, co jim okolí ještě povolí. Začátek braní drog přichází často ze zvědavosti, dítě chce jen vyzkoušet, co je to droga a co to s ním udělá. Dospívající si braním drog také může řešit své problémy a droga mu může pomoci nahradit potřeby, které v rodině nemá. Vždy se však jedná o útěk od řešení problémů, drogy totiž samotný problém nevyřeší, ale naopak ho odsunou.

Jak se chovat doma k drogově závislému?

Rodiče se často ptají, jak mají doma přistupovat k drogově závislému jedinci, co mu mohou tolerovat, jak mu mají vymezit hranice. Na následujících řádcích proto stručně shrneme, jak se k dospívajícímu s drogovou závislostí chovat.

1) Zachovejte klid
I když je logické, že jako rodiče pociťujete k drogově závislému dospívajícímu řadu emocí (vztek, smutek, strach, radost…), je dobré při kontaktu s dítětem emoce korigovat. Při řešení jakéhokoli problému totiž rozhovor v afektu může situaci ještě zhoršit. Navíc nemá cenu s dítětem cokoli řešit, pokud je v tu chvíli pod vlivem drogy.
Stejně jako v jiných situacích, i v případě braní drog, bychom měli s dospívajícím mluvit v atmosféře pochopení a porozumění, dítě by mělo vycítit, že jako rodiče o něj máme starost a strach. Schopnost naslouchání a otevřeného rozhovoru s dítětem je uměním a je to cesta, jak se od dospívajícího můžeme dozvědět, co ho svedlo na cestu drog. Často se chceme vše od dítěte dozvědět tady a teď, máme tendenci dítě vyslýchat, prahneme po informacích. Určitě máme jako rodiče právo chtít vědět, co a proč dítě dělá, ale takovým přístupem se dospívající spíše uzavře do sebe a je pravděpodobné, že s námi již o drogách a ostatních problémech nebude chtít hovořit. O drogách je vhodné s dítětem mluvit ve chvíli, kdy chce ono samo tuto kapitolu otevřít, což často vyžaduje od rodičů velkou trpělivost. Rodiče mají také tendenci dospívajícímu braní drog vymlouvat, avšak jakýmkoli vymlouváním a přikazováním stejně u dítěte nedosáhneme změny.

2) Laskavý ale důsledný přístup
Laskavost a důslednost by se v každé výchově měly navzájem doplňovat. I když zjistíme, že dospívající bere drogy, neměli bychom ho přestat milovat, ztrácet k němu dobrý vztah a měli bychom mít snahu mu pomoci (pomoc dítěti vhodným způsobem nabízíme, ne vnucujeme). Zároveň ale musíme klást důraz na cílevědomost, pevnost a dbaní na dodržování námi nastavených hranic či pravidel.
Jak je dítě závislé na drogách, má tendenci opustit práci, školu a rodiče mu začnou platit dluhy, omlouvají ho ve škole a řeší za něj další problémy. Neměli bychom však nést zodpovědnost za jeho činy – neplatit dluhy, neomlouvat ho neustále ve škole... K dítěti bychom měli přistupovat nekompromisně, což však neznamená bez lásky a citové opory.

3) Motivovat dítě ke změně
Měli bychom se pokusit dítě motivovat k sebemenší změně, i malý krůček vpřed je cestou ke zlepšení situace. Na každou změnu k lepšímu bychom měli reagovat, neignorovat ji a naopak ji odměnit. Ideální je, když se nám podaří s dítětem navázat spolupráci a postupně ho motivujeme k léčení. Můžeme dokonce vytvořit takové situace, kdy je pro dítě výhodnější abstinovat. A velmi dobře lze využít i krizí u dospívajícího, které jsou vhodným impulzem, abychom mu nabídli pomoc a navázali s ním spolupráci.
Často se rodiče velmi snaží, dítě motivují, hledají různé cesty, jak dospívajícímu pomoci, ale dítě na ně nereaguje. Je nutné si uvědomit, že pokud dítě není ochotno ke změně, nechce na sobě nic měnit, mělo by nést důsledky svého chování. A toto platí zvlášť v případě zaopatřeného zletilého dítěte, ke kterému nemáme již žádné rodičovské povinnosti.

PSYCHOLOGICKÁ POMOC NA TELEFONU - NONSTOP A ZCELA DISKRÉTNÍ! Volejte 900 70 10 20*

4) Dbejte na dodržování režimu a hranic
Jako poslední, ale velmi důležitý bod zde uvádíme dodržování hranic a pravidel, které jsme si jako rodiče nastavili. Životní styl dítěte se totiž v průběhu braní drogy mění a rodiče si na něj postupně zvykají. Dítě v důsledku braní drog mnohdy přijde o práci, ukončí školu a žije doma, kde ho rodina živí, šatí a stará se o něj. Dospívající či mladý dospělý rodičům nepomáhá ani v domácnosti, nemá žádné povinnosti a celý čas má pouze pro sebe. Dítě tak nemá důvod ke změně a může se plně věnovat braní drog. A zde je právě nutné nastavit si pravidla soužití s mladým dospělým v domácnosti. Je potřeba dítěti vymezit, za jakých podmínek ho budeme podporovat a budeme mu pomáhat. Každé dítě potřebuje vnímat naší lásku, ale zároveň musí pochopit, že vše má své hranice. Dítěti rádi pomůžeme, ale musí proto ono samo něco také udělat.
Důležité je dospívajícímu pomoci vytvořit režim dne, ale také pevně kontrolovat jeho dodržování. S dítětem je dobré trávit co nejvíce společného času, věnovat se mu, být tu pro něj, abychom měli zároveň přehled o tom, kde a jak tento čas tráví či chce trávit. Nesmíme však zapomenout, že drogově závislé dítě se stává středem pozornosti rodiny a rozhodně bychom ho neměli upřednostňovat před sourozenci, kteří si zaslouží, abychom jim také věnovali dostatek času a pozornosti. Sourozenci by neměli být trestáni za to, že jejich sourozenec bere drogy.
Musíme mít také na paměti, že děti potřebují z něčeho financovat braní drog. Peníze na ně získávají často trestnou činností, kradou doma, či si peníze půjčují a dostávají se do problémů s dluhy. Rozhodně bychom neměli financovat dětem drogy, i když to někdy děláme nevědomě – je dobré mít přehled, jak děti peníze využívají či jim vůbec finanční hotovost nesvěřovat. Často je nutné si zabezpečit svůj majetek doma – schovat drahé předměty a finanční hotovost, aby k nim drogově závislý člen rodiny neměl přístup. Pokud dojde ke krádeži, neměli bychom ji přejít bez povšimnutí, ale měl by přijít trest.

Vystěhování dítěte z domova?

Jak už jsme psali, závislost dospívajícího ovlivňuje život celé rodiny. Setkáváme se dokonce i s případy, kdy drogově závislý dokáže zasáhnout tak do rodinných vazeb, že celá rodina postupně přestává fungovat a jednotlivé vazby se ničí. Ve chvíli, kdy se rodiče snaží dítěti nabízet pomoc, ale nic z jejich přístupů nemá sebemenší efekt, často slyšíme radu: „Tak ho vystěhujte z domova“. Vystěhování dospívajícího na ulici bychom však měli chápat jako poslední a úplně krajní variantu, když na dítě opravdu již nic jiného nezabírá. Navíc v případě nezletilých mají rodiče povinnost se o dítě i za této situace postarat, je tedy možné se rozhodnout např. pro ústavní léčbu nebo výchovu.
Na druhou stranu je mnohdy vystěhování dítěte pro rodiče jediné řešení, co v té chvíli mohou udělat. Je to jediná možnost, jak zachovat aspoň částečně fungující rodinu a pracovat na její obnově. A toto rozhodnutí je zvlášť nutné v případě, kdy rodičům jde o jejich zdraví či dokonce o jejich život – drogy mají totiž mimo jiné vliv na chování člověka (od apatie až k agresivitě).
Přesto je pro mnohé rodiče vnitřně těžké až nereálné dítě vystěhovat. Pro dospívajícího to však může být impulz znovu se pokusit postavit na vlastní nohy. I vystěhování dospívajícího tedy může být v určitý okamžik pomoc dítěti – ne samozřejmě vždy, záleží na situaci. Pokud mladého dospělého vystěhujeme, měli bychom mu ponechat vždy otevřené pomyslné dveře a podat mu pomocnou ruku, když za námi přijde a přijme určitá pravidla.

Dítě bere drogy a co dál?

V tomto článku jsme se snažili shrnout zásady přístupu rodiny k drogově závislému dítěti. Rodina může totiž vhodným přístupem dítěti pomoci zvládat závislost na návykové látce. Je však nesporné, že jedinec závislý na droze potřebuje pomoc odborníka a v případě dospívajících je nutné do léčby zapojit i jeho rodinu. Rodina je většinou první, kdo braní drog u dítěte zjistí a hledá odbornou pomoc. Čím dříve rodina s dítětem vyhledá pomoc, tím lépe se problém začne řešit. Dítě bychom však k léčbě neměli nutit, mělo by samo pocítit potřebu se léčit, vnímat, že potřebuje pomoc. Efektivně pomoci lze pouze tomu, kdo sám uzná, že ji potřebuje. V případě dětí a mladistvých do 18 let (nebo do ukončení jejich soustavné přípravy na budoucí povolání) mohou rodiče s dítětem vyhledat pomoc ve Středisku výchovné péče, které mimo jiné řeší problémy zneužívání návykových látek.

Často je dobré, když odbornou pomoc vyhledají také rodinní příslušníci, protože soužití s drogově závislým dítětem zasahuje do celého rodinného systému a je o to náročnější, když dospívající odmítá jakoukoli léčbu. I když dospívající pomoc odmítá, rodinní příslušníci mohou určitými změnami v rodinném systému a chování aktivizovat změny u drogově závislého, mohou se naučit nové přístupy k dítěti a mohou se učit identifikovat a eliminovat mechanismy, které podporují užívání drog u dospívajícího. Pro rodiče může být odborník také oporou a doprovázením v jejich nelehké situaci. Je proto přirozené si o pomoc v těchto chvílích říci. Rodiče mohou pomoc hledat např. v poradnách pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, či přímo v organizacích v místě bydliště, které se na problematiku návykových látek specializují.

Někdy odbornou pomoc rodiče vyhledávají až ve chvíli, kdy se cítí úplně na dně, závislost dítěte jim postupně zničila prakticky celou rodinu, rodiče pro dítě udělali maximum, ale situace se nelepší - rozhodli se tedy, že mladého dospělého vystěhují. Pro rodiče je to těžké rozhodnutí a často k takovému kroku potřebují dostatek času a konzultace u odborníka. Psychologa rodiče vyhledávají také v době, kdy dítě vystěhují a mohou pochybovat, zda se rozhodli dobře. A toto ujištění, zda učinili správný krok, mohou nacházet právě u odborníka.

Na závěr jen dodáváme, že léčba závislosti na drogách je běh na dlouhou trať, ale když spolupracuje rodina závislého dítěte, samotné dítě vhodně k léčbě motivujeme a dítě je v rukou dobrých odborníků, můžeme předpokládat postupnými krůčky změnu k lepšímu a vydání se na cestu opět bez potřeby drog.

Autor článku: Mgr. Petra Helebrantová

Autor článku:

zobrazit detail
Český jazyk Mgr. Petra Helebrantová psycholog, psychoterapeut
Odborník na témata: Strach a panika, Vztahy a manželství, Stres a vyhoření, Děti a výchova, Trauma, Deprese, Smrt a zármutek, Osobnostní rozvoj, Profesní rozvoj
Život je o tom, najít tu správnou cestu, ve které uvidíme smysl života a na které se budeme cítit šťastni.

Další články:

Novoroční předsevzetívloženo 1. 1. 2021

Novoroční předsevzetí

Mnoho lidí si na konci roku dává různá předsevzetí. Jasně, od teď bude všechno jinak. Už nebudeme pít, kouřit, budeme každý den cvičit a k tomu si najdeme lepší práci a vyděláme spoustu peněz.

Většinou nám však novoroční předsevzetí dlouho nevydrží. Máme si tedy prvního ledna od základu měnit život?

Silvestr - Příležitost, jak se opít nebo smysluplný rituál?vloženo 28. 12. 2020

Silvestr - Příležitost, jak se opít nebo smysluplný rituál?

Za chvíli to vypukne a budeme počítat vteřiny do Nového roku! Podívejme se na to, o čem Silvestr vlastně je a jak lze řešit různé potíže s ním spojené.

Spousta lidem připadá Silvestr jako formalita a vnímá ho spíš jako příležitost nespoutaně se bavit a pít. V jádru této události se ale skrývají důležité věci, které si oslavu zaslouží.

Citový chlad vs. citová závislostvloženo 21. 12. 2020

Citový chlad vs. citová závislost

V ideálním partnerském vztahu jsou oba partneři naladěni na podobnou citovou vlnu. Samozřejmě může docházet k výkyvům – někdy dává city najevo více jeden, pak druhý, ale celkově se doplňují.

V nevyváženém vztahu jeden neoplácí množství partnerova citu svým citem.

Jak vnímat asexualitu?vloženo 14. 12. 2020

Jak vnímat asexualitu?

Když o někom slyšíme výraz asexuál, tak si daného člověka představujeme jako naprosto nepřitažlivého. Označujeme tak většinou osoby, se kterými se nám protiví bližší fyzický kontakt. 

Širší vnímání sexuality nám pomůže k otevřenějšímu pohledu na asexualitu.

|<< < 2 | 3 | 4 | 5 | 6 > >>|

Základní navigace

Přejít na obsah (přeskočit nahoru)


obchodní podmínky zpracování osobních údajů zpracování cookies mobilní verze  spolupracujte s námi  vaše názory a připomínky