Ranní vstávání do splínu, vztek nad rozlitou kávou, úzkost ze schůzky s nadřízeným, žárlivost, smutek, vnitřní bolest… emoce nás v našich životech provází den za dnem. Každou minutou ovlivňují naše chování a prožívání. Řídí naše životy v každé vteřině. Co si ale s nimi počít, když nás svazují a omezují? Kde se bere jejich síla, která nás dokáže zcela paralyzovat?
Psychologický pohled
Z pohledu psychologie jsou emoce procesy probíhající na mnoha úrovních. Dokážou nás v pravý čas vyburcovat ale také zcela ochromit. Usměrňují naše chování, řídí sociální interakce. Jsou souborem psychických a fyzických reakcí, skrz které ovlivňují naše prožitky. Skrývají se za afektivním chováním a tvoří hlavní složku našich nálad. Jejich funkce v našich životech i tělech je tedy zcela neoddiskutovatelná.
Síla emocí v našich životech je dána především tím, jak jsme sami nastaveni. Každý z nás je prožívá jinak, každý s nimi umí jinak zacházet. Dalo by se říci, že při narození dostáváme svůj „balíček“, který nás předurčuje k vnímání a postojům. Někdo je cholerický, jiný flegmatický, část vnitřního prožívání, která je viditelná našemu okolí, se u každého člověka značně liší. Všechny emoce a jejich prožívání mají však jedno společné- pokud neumíme emoce správně zpracovávat, mohou nám život pěkně zkomplikovat. Především základní emoce s negativním nábojem jako je strach, hněv, smutek nás mohou zcela ochromit a uvěznit do pomyslné klece.
Mnohdy pak nedokážeme věci vidět v souvislostech, snažíme se sami sebe přesvědčit, že celá situace je vlastně jiná. Cítíme se obětí všech kolem a někdy i celého světa. Stejně tak, jako mohou být emoce hybnou silou, dokážou nás aktivovat, určovat naše směřování kupředu, tak při jejich nesprávném prožívání způsobují bloky, traumata až totální stagnaci. V té chvíli také může dostat své slovo psychosomatika a emoční zranění se odrazí na našem zdravotním stavu, především bolestech neznámého původu nebo například střevních potížích (jistě znáte pojmy jako žaludeční nebo střevní neuróza).
Emoční zranění
Emoční zranění vyplouvají na povrch především jako neadekvátní reakce na různé životní situace, na které bychom za normálních podmínek reagovali daleko mírněji. Jak se tedy naučit emocemi správně procházet?
V první řadě je třeba je nepotlačovat! Může nastat situace, kdy je zkrátka hned nebudete moci dát najevo. Stačí si pak ale najít chvilku, v klidu se posadit a znovu si situaci včetně všeho, co jsme prožívali, vybavit. Uvolněte se a přijměte vše, co k vám přichází! Silné emoce často provází napětí v celém těle, abychom byli schopní emoci přijmout a projít jí, je nutné se co nejvíce uvolnit. Jakmile se vám podaří uvolnit a emoci přijmout (třeba si jen skutečně přiznat, že se tak cítím), stejně tak jak přišla, ji můžete nechat odejít. Odevzdejte s ní vše negativní, co vám přinesla. Důvěřujte si a znovu se uvolněte. Výborným pomocníkem k prožití emocí může bát také kresba nebo hudba. Jednoduše si svoje pocity namalujte nebo se z nich vyzpívejte!
Často si ani nejsme schopni připustit, že důvod toho, jak bolestivě vnímáme svět kolem nás, chování lidí kolem nás, může být jen projevem našich zranění, která se nenadále vynořují a opět skrývají. Teprve jejich vědomým znovuprožitím lze tato zranění rozpustit. Skrze ně jsme však schopni poznat sami sebe, pochopit a procítit vlastní bytí. Když se nám podaří rozpustit a vyléčit emoční bloky, svět kolem nás se otevře, rozkvete a nabídne nám plnou náruč své rozmanitosti.
Aktivita, sebejistota, asertivita, pevná vůle, tah na branku ve smyslu schopnosti určit si cíl a tvrdě za jeho splněním jít, pevné nervy, vysoká frustrační tolerance, odolnost vůči stresu.
Máte-li alespoň občas pocit, že vaší hymnou by mnohla být píseň: “Pryč a pryč je všechno, všechna má nadějě“, přečtěte si následující přehled tvrzení.