Když partnerka nekomunikuje… - Vitavera - Váš psycholog na telefonu!
Přejít na navigaci (přeskočit obsah)

vloženo 20.1. 2020Když partnerka nekomunikuje...



Jste ve vztahu s partnerkou/partnerem (pro zjednodušení si vezmeme příklad muž – žena) a ona pak z nějakého důvodu přestává komunikovat. Někdy dokonce řekne, že když je naštvaná, tak nemluví. Co s tím, když jedna strana ve vztahu nekomunikuje?


Někteří lidé mají tu strategii v chování, že když jsou naštvaní, když se jim něco nelíbí, nekomunikují či komunikují jen minimálně, sporadicky, uzavřou se do sebe. Nastává tichá domácnost. Otázkou je, co se vlastně děje. V lepším případě druhá strana má alespoň rámcové povědomí o tom, co se vlastně stalo a proč se to děje, v horším případě však nemá ani to podezření. (S podezřeními se vůbec musí opatrně, neb to, že jej máte ještě nutně neznamená, že je opodstatněné, pravdivé…).

Co se může skrývat za nekomunikací partnera? Příčin může být více, podívejme se alespoň na některé z nich.

Neschopnost formulovat co se děje aneb ani ona sama pořádně neví, co se děje. Emocionální stránka je v rozporu se stránkou racionální. Může se dokonce jednat i o nevědomý motiv, tudíž snahy o jeho uchopení a pochopení končí více či méně zdařilou racionalizací (opravdu si „vymyslí“ co se děje a hlavně proč se to děje), která je ovšem celkově vzato spíše nefunkční.

V tomto případě je to záležitost vlastního sebeuvědomění či přímo psychoterapie, kde se právě lze k oněm nevědomým motivům dopátrat, uvědomit (zvědomit) je a pak s nimi dále pracovat. Naléhání a tzv. „tlačení na pilu“ zde nemá žádný efekt, naopak je spíše kontraproduktivní, neboť chceme po ženě něco, co není momentálně v jejích silách.

Obava z toho říci pravdu. Žena ví, co se děje a proč se to děje, ale má strach z toho o tom otevřeně mluvit. Buď z pocitu studu (téma je pro ní osobně nepříjemné a citlivé, stydí se a má pocit, že bude následovat odmítnutí, nepochopení, odsouzení; toto je velmi časté u obětí trestné činnosti) či například také ze strachu z reakci partnera (zda jí neodmítne, nevybuchne, etc…).

PSYCHOLOGICKÁ POMOC NA TELEFONU - NONSTOP A ZCELA DISKRÉTNÍ! Volejte 900 70 10 20*

Zde je potřeba navodit atmosféru bezpečí a důvěry, přistupovat ke komunikaci otevřeně a aktivně. Aktivní naslouchání je zde také velmi důležité.

„To máš za to“ aneb pasivní agrese. Žena tímto svým chování trestá partnera za něco co udělal či naopak neudělal. Žena tedy ví, co se děje, ale tím, že o tom mlčí, se snaží partnera vytrestat. Problém u tohoto chování je hned dvojí. První je jeho délka. Krátké období mlčení lze akceptovat, ale pokud mlčení trvá déle, není to produktivní strategie. Když žena nekomunikuje krátkou dobu, dává ji to mimo jiné i čas nějak se s danou situací vypořádat, proto je mlčení řádu minut, hodin či dne pochopitelné, pokud však trvá například 3 měsíce (ano, i to je možné), ničemu to nepomůže. Druhý problém je, že je tato mlčící strategie podloženo názorem, že muž přeci ví, co udělal nebo naopak neudělal. To ovšem není vždy pravda, naopak někdy muž neví, co se udělal či neudělal a v takovém případě nekomunikace ze strany partnerky celou situaci ještě ztíží, neboť muž se ve finále nemá šanci dozvědět, co že to vlastně udělal či neudělal a tedy neví, za co je tímto pasivně agresivním způsobem trestán a tedy ani neví, jaké kroky by měl podniknout k nápravě.

Komunikace je základem jakéhokoliv smysluplného mezilidského vztahu. Pokud jeden z partnerů odmítá, zejména dlouhodobě, komunikovat, ničemu tím nepomůže ba naopak. Každý člověk má totiž svou vlastní hranici toho, jak dlouho se v takovém prostředí a v takovém chování dokáže pohybovat a existovat. Po určité době pak nastupují různé tzv. copingové strategie zvládání, jakou je například oplácení tohoto chování. Pak nastává opravdu skvostná situace, kdy už nemluví ani jeden…Jinou možností je, že takového chování povede k rozpadu vztahu, což mimochodem může být i cílem takto nekomunikujícího člověka (z nějakého důvodu neumím či nechci se rozejít, tak to druhé straně tak znepříjemním, až to bude pro ní/něj jediné východisko).

Na komunikaci je nutné pracovat od začátku vztahu a klidně i za pomoci odborníka, pokud je to nutné (mýty o patologizaci vztahu apod. jsou irelevantní).

Další články:

Vztah s někým, kdo je zadaný?vloženo 13. 1. 2020

Vztah s někým, kdo je zadaný?

Říká se, že zamilovanost je především chemie, která nemá se zdravým rozumem co dělat.

Člověk se například zamiloval do někoho, kdo o něj nestojí nebo do někoho, kdo o něj třeba i jakýsi zájem má, ale už patří jiné osobě.

Malé zamyšlení nad rozchody a sebeobviňovánímvloženo 6. 1. 2020

Malé zamyšlení nad rozchody a sebeobviňováním

O rozchodech by se dalo napsat, a také již bylo napsáno, opravdu hodně. Zaměříme se dnes tedy jenom na jeden malý aspekt, detail, proces, který s rozchodem souvisí a tím je sebeobviňování.

Sebeobviňování není ovšem ve hře jen při rozchodech, ale de facto při každé situaci, kdy se děje, či se již stalo, něco

Novoroční předsevzetí…vloženo 30. 12. 2019

Novoroční předsevzetí…

Na nový rok míváme opět tendenci dávat si různá předsevzetí.

Proč vlastně? Má to cenu? Dodržíme je? Co je to vlastně za nápad? Má cenu zkoušet opět po několikáté to, kde jsme již několikrát neuspěli?

Dárky nosí Ježíšek - Vykládáme dětem lži?vloženo 23. 12. 2019

Dárky nosí Ježíšek - Vykládáme dětem lži?

Blíží se Vánoce! I my dospělí se máme po prožitém shonu konečně na co těšit: setkání s rodinou, sváteční nálada. Ale děti mají před očima jen jedno: dárky!

Někteří rodiče se ale ptají: Proč mást děti smyšleným Ježíškem? Jak dlouho je v této iluzi udržovat?

1 | 2 | 3 | 4 | 5 > >>|

Základní navigace

Přejít na obsah (přeskočit nahoru)


obchodní podmínky zpracování osobních údajů zpracování cookies mobilní verze  spolupracujte s námi  vaše názory a připomínky