Sekty - bát se či nebát se? - Vitavera - Váš psycholog na telefonu!

Víra je jednou z nejdůležitějších věcí v životě člověka. Každý v něco věří, někdo v Boha, někdo v sebe, někdo v sílu peněz. Víra je zároveň velmi intimní věcí podle některých studií je dokonce jednodušší mluvit o sexuální orientaci než o své víře), někdo věří „soukromě“, sám, někdo se o svou víru dělí ve společenství podobně smýšlejících lidí. Víra může být hodně posilující a progresivní, může se ale stát, že se víra stane destruktivním elementem. V souvislosti s tímto fenoménem se můžeme setkat se slovem „sekta“.

Co je to sekta?

Slovo sekta má poměrně pejorativní nádech, proto se můžeme setkat s jiným termínem a to tzv. „nový náboženský směr“. Nebudu se zde zabývat žádným konkrétním hnutím, ale pokusím se popsat, jaké znaky má směr/hnutí, které může kvalitu života člověka spíše snížit a člověka samotného poškodit. Víra obecně se snaží nějakým způsobem zodpovědět naše otázky po smyslu života, po tom, co následuje po smrti, tedy na otázky, na které lze jen stěží, či vůbec ne, odpovědět vědecky, hmatatelnými důkazy. Můžeme mluvit o etablovaných, léty prověřených učeních, náboženstvích, která během své, někdy i několik tisíciletí dlouhé existence, dokázala, že jsou hodnotná, mají pozitivní vliv na člověka, na společnost, na svět. Samozřejmě se čas od času objeví nějaký nový směr, který se snaží najít své místo na slunci. Netvrdím, že vše nové musí být automaticky špatné, ale je pravdou, že jsem u nových směrů ostražitější.

S jakými negativními formami se můžeme u některých hnutí setkat?

Takovým prvním varovným signálem je poměrně silný tlak na pokud možno rychlou změnu života podle nového učení daného směru, které je často definovatelné silně černobílým viděním „my vs. oni“, aneb my jsme ti jediní správní a spasení a všichni ostatní jsou ti „zlí“, špatní a zatracení. Jedinec je nucen, i když líbivými slovy, k dodržování (zpravidla) přísného učení, což zpravidla vede ke tlaku na opuštění dosavadního způsobu života, a projeví se to zejména v sociální rovině, kdy jedinec (nuceně) opouští své kamarády, přátele, partnerku/partnera, rodiče (tedy za předpokladu, že se mu nepovede je obrátit na svou jedinou správnou víru). Bohužel s takovýmto fundamentalismem se můžeme setkat i u některých členů etablovaných směrů (nebo u některých malých skupinek, které k onomu etablovanému směru patří), zejména u tzv. čerstvých konvertitů, tedy lidí, kteří se na určitou víru obrátili nedávno a jejich náboženské nadšení ještě není zralé.

Členství v sektě se může pořádně prodražit!

Dalším varovným znakem neblahého vlivu na kvalitu života je tendence daného nového směru získat majetek nové ovečky. Zpravidla pod záminkou pokřiveného chápání chudoby je jedinec tlačen k odevzdání svého movitého a nemovitého majetku tomuto novému směru. Samozřejmě čím dříve, tím lépe. Tím směr (a jeho čelní představitel/é) získá jak finanční prostředky, tak také větší vliv nad ovečkou.

Není cesty zpět?

Pokud se naplní první a druhý bod, tedy jedinec jim uvěří, postupně se izoluje, odřízne od všech lidí, kteří nesdílí onu jedinou správnou samospasitelnou víru a svůj majetek (pokud možno celý) odevzdá onomu novému směru, stává se pro něj onen nový směr alfou a omegou jeho života. Po čase se však stane, že ony jediné pravdy přestávají být pravdivé (což je u pravdy docela závada), dochází pozvolna k prozření, že onen slibovaný ráj na zemi/konec světa/přenos na jinou planetu a já nevím co ještě, nějak (překvapivě) nepřichází… Náš jedinec pak stojí před rozhodnutím, zda nadále vytrvat či odejít. Což se však lépe řekne než udělá, neboť při nástupu do směru za sebou spálil téměř všechny mosty, aneb ke komu a kam se má vracet, když se zbavil svých předchozích sociálních vazeb a svůj majetek nechal poslat na účet guru onoho směru?

Logické argumenty nemusí stačit!

Toto je vlastně odpověď na otázku, co dělat, když někdo z našich bližních koketuje se společností, která se vyznačuje výše uvedenými či jinými podivnými znaky. Vzhledem k tomu, že víra nelze uchopit pomocí vědecké matérie, obecná logika a přesvědčování je zde zpravidla zbytečné, stejně jako poukazování na nesmyslnost některých aspektů daného učení, neboť tím zpravidla potvrdíte, jak je onen „ostatní“ svět špatný a zkažený, aneb slova čelního představitele se potvrdila. Ovšem i přes problematickou logickou argumentaci se vyplatí, zjistit si co nejvíce informací o fungování a učení dané společnosti. Tím ovšem nechci říct, abychom se vzdávali rozhovoru na toto téma, musíme si však dát pozor, aby se rozhovor nezvrhl v hádku a válku argumentů.

Nabídněte alternativu!

Pokud si uvědomíme, že onen směr nabízí, resp. uspokojuje určitou potřebu smyslu a odpovědí na životní otázky, je možné zkusit nabídnout nějakou alternativu. Jedná se zpravidla ovšem o bazální potřeby, o kterých je povětšinou obtížné mluvit. Roli při řešení situace také hrají okolnosti, které předcházely vstupu do daného směru (např. úmrtí blízké osoby, rozvod, ztráta zaměstnání, atd.), velmi důležitý je také věk jedince (puberta/raná dospělost, krize středního věku, atd.), který vstoupil či s daným směrem koketuje.

Nejdůležitější je však dát mu najevo, že pokud bude chtít, může se vrátit (tuto nabídku ocení zejména v oné fázi počátečního prozření). Spirituální hledání je složitý, individuální, ale také obohacující a růstový proces. Proto je nutné k němu přistupovat s úctou a respektem.
Jsme tu pro vás, abychom vám pomohli i na této cestě.

Autor: Mgr. Tibor A. Brečka