Dotaz 186 - Věra - Poradna - Vitavera - Váš psycholog na telefonu!

Nevím si rady se svou matkou a bojím se, že když jí nepomůžu včas, tak pak už bude pozdě.
Bude to dlouhé psaní, ale myslím si, že bude dobré napsat vše co vím.

Když mé matce bylo 17 tak se s ní můj otec chtěl rozejít. Trpěla totiž až chorobnou žárlivostí. Např. dokázala udělat scénu v kině, že si může na herečce vykoukat oči. Prakticky hned po začátku filmu museli kvůli tomu kino opustit. Nemohl jít ani po stejném chodníku kdy šla nějaká žena. Když totiž zůstal na dané straně chodníku, tak mu bylo vyčítáno že se mu líbí a když naopak přešel, tak mu bylo vyčítáno že to je určitě kvůli ní. Takových případů by se našlo mnohem více. Jenže když se s ní chtěl rozejít začala vyhrožovat sebevraždou. Kvůli tomu s ní nakonec zůstal.
Po krátké době matka otěhotněla. Bohužel i po narození bratra pokračovali výhružky sebevraždou a dokonce se prý několikrát otrávila prášky. Pak jsem přišla na svět já. Otec to již nevydržel, rozvedl se a odešel do jiného města a tam zůstal, takže jsme s ní zůstali sami.
Často trpěla záchvaty amoku. V noci vyházela všechny věci ze skříně a my jsme to museli až do rána uklízet. Časem se to stalo denní rutinou. Řvala na nás kvůli každé maličkosti a ať jsme udělali pro domácnost cokoliv, tak místo chvály jsme jen poslouchali co jsme vše neudělali.
Bohužel pak umřela babička (její maminka). Nesla to těžce, začala se léčit s depresí. Brala uklidňující prášky. Bohužel to časem vedlo k tomu, že prakticky celý den spala nebo byla v práci. Nám se nevěnovala a my s bratrem jsme se museli o vše starat samy. Po nějaké době se dala celkem do kupy a už to vypadalo, že vše bude dobré. Bohužel.
Časem si totiž našla přítele. Tehdy pro změnu čas trávila buď v práci nebo u něj. Ale rozešel se s ní. To vedlo k tomu, že se opět otrávila prášky a opět začala brát nějak prášky na uklidnění. Opět se vrátili záchvaty amoku, různé útoky proti mně a bratrovi. Bohužel už tehdy si začala děj událostí předělávat po svém ba dokonce některé věci si již nepamatovala. A tak jsme vždy byli špatný já a bratr.
Když jsem vychodila základní školu a bratr střední odešli jsme za otcem. Chápu, že to jí na jejím stavu nepřidalo, ale už to nešlo dále vydržet. V té době kdy tušila totiž že odejdeme, začala vyhrožovat sebevraždou celkem pravidelně jen proto aby si nás u sebe udržela. Bohužel nás to naopak odpudilo.
Přesto vše jsme jí nikdy nepřestali milovat a tak jsme za ní pravidelně jezdili na víkendy. Ale ty už několik let probíhají stejně.
Vždy nám vyčte zcela vše (dokonce i že jsme se narodily), slovně nás napadá aniž by byl důvod. Když se nebráníme je to špatně a když se začneme bránit tak je to taky špatně. Nehledě ať jí říkáme cokoliv, jako by nás nevnímala. Kolikrát ani neví co jsme jí řekli nebo co jsme tím mysleli. Někdy když si s ní povídáme z ničeho nic přeskočí na jiné téma. Každopádně pak po hádkách příjde amok, kdy háže s věcmi, někdy se snaží nás i udeřit. Po nějaké době se uklidní, ale události si pamatuje zcela jinak než ve skutečnosti byli. Jako by si udělala vlastní scénář. Často vyhrožuje že si něco udělá nebo říká, že brzy umře. V poslední době bývá často nemocná ačkoliv popravdě bych řekla, že v některých případech se jedná o hypochondrii jelikož kolikrát jí zjevně nic není.
Takto naše návštěvy probíhají již 6let, ale v poslední době se její chování začalo stupňovat. Už po 5 minutách po rozhovoru tvrdí něco jiného než řekla nebo tvrdí že jsme to řekli my. Stupňují se jak hádky, tak napadání. A já už prostě takhle dál už nemůžu. Bojím se, že si něco udělá, nehledě, že chci od své maminky slyšet že nás má ráda a ne jen výčitky a zlobu. Přece kvůli tomu za ní nejezdíme. Prosím poraďte co s ní nebo jak jí můžeme pomoci aby si vážně nic neudělala.