Dotaz 2173 - Pavla - Poradna - Vitavera - Váš psycholog na telefonu!

Dobrý večer, sama ani nevím kde bych měla začít, ale asi tím, že se představím. Je mi 20 let, nikde nemám problémy, rodinu mám skvělou, stojí při mě ve všech situacích, školu zvládám v pohodě, na přátele si taky nemůžu stěžovat a s přítelem to je jenom lepší, vlastně mám všechno, co bych chtěla ke spokojenému životu. Něco mi přece jen brání. Nevím kde se to bere, ale někdy mám pocity úzkosti a hrozný strach ze smrti nebo, že ztratím někoho blízkého. Sevře se mi hrdlo a žaludek a těžce se mi dýchá. Vím, že je to normální a k životu to patří, ale neumím se s tímto faktem smířit. Snažila jsem se různými věcmi o zlepšení tohoto stavu, od přemýšlení nad něčím jiným, zabavením se něčím jiným, najít důvod proč, ale ten strach nezmizel. Byla jsem u obvodního lékaře, který mi předepsal neurol, každý večer před spaním, abych se uklidnila a nemusela na to myslet. Jen teda ve stavu nejvyšší nouze. Mamka říká, že je to pouze novou situací, mám za sebou první semestr na výšce. Teď jsem byla měsíc sama doma a k tomu ne moc slunečné počasí. Doufám v to taktéž. Asi jsem se nezmínila, že nejhorší je to večer. Můj děda trpěl depresemi, tak se obávám, aby to nebylo dědičné, i když zatím, v mém případě, se prý o depresi mluvit nedá, jelikož přes den jsem v pohodě, směji se, jsem vcelku bezstarostná a flegmatická, ale když to večer přijde, je mi hrozně. Chtěla jsem se zeptat, zda byste pro mě neměl nějakou radu. Uvažovala jsem i o vyhledání jiné lékařské pomoci, ale stále doufám, že to období opět zmizí. Děkuji moc za Váš čas.