Hledání diagnozy. - XXX - Poradna - Vitavera - Váš psycholog na telefonu!

Je mi 15 a první opravdové sesypání se jsem zažila v 6.třídě.Dost živě sito vybavuji.Jediná uklidňující věc byla,že jsem znala příčinu(narozdíl od teď),kterou bylo silné akné.Už na prvním stupni jsem zažívala jistý druh šikany,hlavně slovní jehož pointou bylo, že neumím vyslovovat pořádně R.To jsem chodila domů a brečela.A když mi začalo akné chtěla jsem nevycházet celé dny aby mě nikdo neviděl a často nešla ani do školy. Tehdy jsem se kvůli tomu chtěla častokrát zabít, na což nemám stále dost odvahy, tuším.Tehdy to mělo aspoň logiku, bylo mi strašně když jsem měla špatnou pleť a když byla lepší byla jsem šťastná.Teď, když je mi 15,dělám modelku(ikdyž pořádně začínat budu až později)moje známé chodí i Diora atd.Pleť mám o dost lepší,nikdo se mi neposmívá.ale vůbec si nerozumím se zbytkem třídy,vlastně lidí vůbec.Nemám už žádné opravdové přátele.Když jsem na nějaké akci(na které chodím už od 14 pod záminkou, že někde spím)chci často odejít(nemůžu, protože nemám kam)a tak se s nikým nedokážu bavit třeba dvě hodiny a snažím se najít nějaké prázdné místo(wc)Důvod proč tam chodím je pití.Patří mezi věci,kterými jsem se to snažila řešit:tráva,houby,pití,tabletky,opravdu obrovské dávky kávy,sebepoškozování,cigarety.Nemám pocit, že by mi cokoliv z toho pomáhalo. Jsem neustále unavená,nemám zájem už téměř o nic(kromě hudby)a bez jakéhokoliv důvodu se mi udělá špatně,složím se na nejbližší místo a už mi skoro nejde brečet.Nemám z ničeho radost,ikdyž mám skoro samé1.pak rodina.otec je alkoholik,před kterým jsem zamykala.matka je hysterická,říká,že"kdyby věděla co ze mě vyroste spláchla by mě do hajzlu", říká mi děvko a píčo.Pak je milá a jak mě má ráda.už jenom čekám na příležitost a odvahu se zabít.Přála bych si aspoň předtím něco dokázat,napsat knihu,ale nemám už energii na nic.