My, které pro život v minulém století připravila zkouška dospělosti z ruštiny, vzpomínáme na maturitní otázku: „Kritika feudalismu v díle I.A.Gončarova“. Díky jí jsme si osvojili vyprávění o urozeném statkáři Oblomovovi, který nepracoval a tyl ze svých mužiků. Nakonec svým zbytečným životem zlenivěl natolik, že nevstal ani z postele. Sluha ho musel obracet a krmit. Onomu pasivnímu člověku nepomohla k troše aktivity ani láska k dívce Olze. Tento článek však není o úpadku feudalismu na Rusi. Jde o zachycení smutných konců neléčené deprese.
V následujícím dotazníku zjistíte, jak dalece se blížíte k nešťasnému, smrtelně znavenému Oblomovovi. Na otázky odpovězte buď ano - souhlasím nebo ne - nesouhlasím.
1. Delší dobu se cítíte mizerně. Např. smutný, úzkostný, mrzutý, jakoby bez nálady?
2. Situaci svou i v okolí vnímáte jako mizernou, zoufalou a bez naděje na zlepšení?
3. Trpíte pocity viny a bezmoci vinu napravit?
4. Váš život jakoby přestal mít smysl?
5. Co vás dříve bavilo vás nyní netěší?
6. Máte problémy se spánkem? Může jít o nespavost i stálou ospalost.
7. Máte problémy s jídlem? Může jít jak o nechutenství tak o přejídání.
8. Cítíte se velmi unavení a odpočinek nepomáhá?
9. Do ničehos vám nechce ,odkládáte co je lze …i to co nelze?
1O. Uvažujete o tom, že lepší by bylo nebýt?
11. Jste nervózní, podráždění, snadno vybuchnete i pro maličkost?
12. Vaše paměť i soustředěnost jsou horší než dříve?
13. Trpíte nerozhodností?
14. Objevují se tělesné příznaky nepohody např. bolest hlavy, bolesti v zádech, zácpa ,průjem
15. Žijete ve stálém úzkostném napětí? Nedokážete se uvolnit.
Ne všechny položky lze vztáhnout jen k depresi, souvislosti mohou být i jiné. Ostatně i závažnost příznaků je rozličná. Zdraví a dobré psychické kondici nasvědčuje 15 odpovědí ne a tudíž žádné ano. 1 - 5 odpovědí je na pováženou. Vyvolává podezření na depresivně neurotický stav. 6 - 10 ano naznačuje, že trpíte depresí. Více než 10 – jste jednoznačně depresivní.
Slovo deprese pochází z latinského desprit. Česky je to vymizení duchovní síly, Staří latiníci mají i zde pravdu. Stav bývá mylně dlouhodobě postiženými podceňován. Je vysvětlován tísnivým dopadem běžných problémů. Svou roli tu především sehrává dědičnost a nedostatek některých látek v mozku. Jde o serotonin, noradrenalin, dopamin na mozkových synapsích (nervových zakončeních). Depresivní obraz mívá i poněkud lehčí stav – dysthymie - porucha nálady. Přesněji řečeno dlouhodobá rozlada. Ta může na okolí působit jako podrážděná brblavost, psychické vyhoření, tzv.otrávenost, ztráta zájmů a určitá vztahovačnost.
Deprese jako onemocnění těla?
Podhoubením deprese mohou být tělesné nemoci. Platí to i naopak. Mnoho depresivních lidí přichází k lékaři namátkou s bolestmi v zádech. Nejde o problém s páteří ale takříkajíc s hlavou. Obdobné mohou být kořeny např. „poruch trávení, zácpy.“
Tělesná nemoc se ovšem po určitou dobu může projevovat i jako depresivní rozlada.
První pomoc
Nepomohou „aktivizační“ rady typu: “Hlavu vzhůru, nic ti vlastně není, přestaň se konečně tolik pozorovat, zatni zuby, překonej rty svoje smutečky vůlí, snad jsi chlap,...“
Nelze „přijít na jiné myšlenky“ třeba návštěvou veselohry. Naopak – smích ostatních je depresivnímu člověku nepochopitelný a jeho stav zhoršuje. V úvahu připadá naslouchání vážné byť ne tragicky podbarvené hudby. Depresivního je třeba vnímat jako trpícího. Zaslouží si citovou oporu včetně ujištění, že „není blázen“ a jeho stav je léčitelný.
Triumfem zdravotní výchovy v čase tzv. socialistického zdravotnictví bylo vypracování až fobických stavů plných obav z užívání prášků – to ovšem u lidí u nichž nehrozil vznik závislosti na drogách. V tomto „přesvědčování přesvědčených“ v uplynulém čtvrtstoletí pokračují různé trendy propagující zdravý život. Nezpochybnitelnou pravdou bývá v této souvislosti tvrzení: “Léky tvé problémy nevyřeší a navíc se můžeš stát na nich závislý“.
Faktem na druhé straně je, že odborným lékařem předepsaná antidepresiva nejsou návyková. Mezi antidepresiva ovšem mimo jiné nepatří návykový, “psychiatrický acylpyrin“ lexaurin. Krátkodobým „antidepresivem“ je i alkohol. Nezanedbatelné procento opilých mužů i žen nezvládlo tzv. přepíjení deprese. Konce tu bývají dvojnásob tragické.
Problém antidepresiv bývá spíše opačný. Pacient je začne užívat později a přestane dříve než je třeba. Léky nezabírají ihned a nejsou od toho, aby vyřešily osobní problémy. Jejich posláním, je zlepšit zdravotní stav pacienta natolik, aby byl schopen zmíněné nesnáze řešit.
Někteří psychologové sází při léčbě deprese výhradně na léčbu slovem – psychoterapii. Někteří psychiatři se naopak spokojí s pouhou farmakoterapií. Mýlí se jedni i druzí. Optimální je kombinace obou přístupů.