Droga jménem prokrastinace - Vitavera - Váš psycholog na telefonu!
Přejít na navigaci (přeskočit obsah)

vloženo 14.3. 2022Droga jménem prokrastinace


Neustálé odkládání nám bere náš drahocenný čas. Droga jménem prokrastinace je problém mnoha lidí. Dokud nekonáme a stále se točíme v bludném kruhu odkládání, život nám protéká mezi prsty. A zpátky už ho nezískáme. Každá chvíle, kdy jen zpětně litujeme, že jsme zase něco neudělali, je nenávratně pryč. Život má svou hodnotu a také své "od - do". Tak bychom neměli odkládat a měli bychom žít naplno.

Toto je myšlenka, kterou si teoreticky uvědomuje snad každý. Každý chce mít pocit, že žije svůj život naplno. Často se ale stává, že prakticky jsme schopni si to připomenout až v momentě, kdy máme nějaký závažný problém, ať už my sami nebo někdo z našich blízkých či se nám podařilo přežít nějaké neštěstí. Takové okamžiky jsou těžké, ale přináší jedno pozitivum v podobě přenastavení hodnotového žebříčku. Život přestaneme považovat za samozřejmý a vážíme si ho, stejně jako času, který je nám v něm dán.

Před povinnostmi neutečeme

Abychom byli schopni tuto myšlenku prakticky naplňovat, je potřeba odstranit překážky, které nás v tom brzdí. Jednou z nich je prokrastinace - chorobný sklon k odkládání plnění různých úkolů a povinností. Většinou se to týká těch méně příjemných. Místo toho se upneme k něčemu, co pro nás není v daný moment vůbec důležité. Raději prostě děláme něco úplně jiného místo toho, co bychom dělat měli či dokonce chtěli. Místo vyřízení pracovních záležitostí, které jsme v práci nestihli, děláme něco, co je nám možná v danou chvíli příjemnější, avšak z dlouhodobého hlediska nepřínosné. Někdo je dokonce schopen místo plnění podstatného úkolu začít třeba uklízet, a to ve velkém stylu, kdy uklízí další a další části svého obydlí jen proto, aby se vyhnul tomu, co by dělat měl. Je to pro něj rádoby odůvodněním toho odkládání. Když má pocit, že dělá něco, co je také potřeba udělat, je to takovou jakoby omluvenkou.

Bohužel toho vědomí, že jsme zase neudělali to, co jsme měli, se nezbavíme. Tím, že danou záležitost odložíme, před ní neutečeme. V konečném důsledku to vede pouze k tomu, že to valíme před sebou a tíží nás to. Čím déle to odkládáme, tím více si uvědomujeme, že to nemůžeme odkládat donekonečna. Víme, že už bychom tedy s tím měli něco udělat a máme z toho těžkou hlavu.

PSYCHOLOGICKÁ POMOC NA TELEFONU - NONSTOP A ZCELA DISKRÉTNÍ! Volejte 900 70 10 20*


Prokrastinace není lenost

Mohlo by se zdát, že má prokrastinace co do činění s leností. Ale není to tak. Když je někdo líný, dělat nic nechce a nemá s tím žádný problém, nijak zásadně mu to nevadí. Prokrastinátorovi je jasné, co má dělat a chce to zvládnout, ale nedaří se mu k tomu sebe samého přemluvit. Rozhodně s tím není spokojený, má z toho špatný pocit. Právě nepříjemné pocity jsou doprovodným jevem prokrastinace.

Vzhledem k tomu, kam až může prokrastinace vést, tak představuje rizikový fenomén pro duševní zdraví. Může v nás totiž vyvolávat stres, můžeme stále silněji pociťovat vinu kvůli nevykonané činnosti a hrozí nám dokonce i určitá psychická krize. To nás může lehce paralyzovat a snížit naší další výkonnost. Pak bychom mohli být neschopní dalších činů a zase odkládat a odkládat.

I velký cíl se dá rozdělit na malé úkoly

V boji s prokrastinací může pomoci seznam návyků, které chceme změnit. Chce to mít jej co nejvíce na očích a dělat si zpětnou vazbu, zda se nám to daří či nikoli. Další pomůckou mohou být průběžné cíle. Když máme před sebou nějaký úkol a nechce se nám do něj, protože se nám třeba zdá příliš komplikovaný, je dobré rozdělit si ho na dílčí kroky a pouze ty samotné kroky si postupně stanovovat jako úkoly. Tak bychom se měli k tomu konečnému cíli dopracovat snadněji.

Abychom se nedostali do bludného kruhu prokrastinace, je nejlepší s ní vůbec nezačínat. Do jisté míry může být prokrastinace běžná a logická. Když v někom výkon určité činnosti vyvolává pocity úzkosti, je normální, že se dané činnosti chce alespoň prozatím vyhnout. Jestliže k ní ale dochází často a stane se chronickou, je to problém a může značit dokonce duševní poruchu. Pokud u sebe vnímáme sebemenší sklon k prokrastinaci, měli bychom s tím zkusit něco udělat. Přestaneme-li odkládat, mohlo by nám to ušetřit spoustu času, který využijeme hodnotněji. Byť by to mělo být jen pár minut denně, stojí to za to.

Další články

Pár kroků k velkorysostivloženo 13. 9. 2021

Pár kroků k velkorysosti

Velkorysý by chtěl být asi každý, protože každého by zřejmě těšilo vědomí, že se to o něm říká. Jedná se však o vlastnost, která není běžná, nelze ji získat jen tak automaticky.

Pokud je někdo velkorysý, nemusí to hned znamenat, že je bohatý.

Zvědavost jménem exvloženo 6. 9. 2021

Zvědavost jménem ex

Každý, kdo má minimálně jeden partnerský vztah již ukončený, si někdy na svou/svého ex vzpomene. Jestliže jsme si ho/jí už dokonce na sociálních sítí zkusili "najít", je namístě opatrnost.

Lidská zvědavost může někdy působit až morbidně.

Proč ženy přestávají být ženamivloženo 30. 8. 2021

Proč ženy přestávají být ženami

Stále častěji se setkáváme s pocity, že se přístup žen k životu a k jejich roli v něm v poslední době mění. V jistých ohledech se ženy mění v muže a částečně na sebe přebírají mužskou úlohu.

Je toto směřování správné či nesprávné?

8 tipů, jak vyzrát na stres v zaměstnánívloženo 16. 8. 2021

8 tipů, jak vyzrát na stres v zaměstnání

V posledních letech jako by většina populace trpěla chorobou, pro niž jsou mimo jiné typické dva příznaky jdoucí ruku v ruce: přepracovanost a stres. Podle výzkumů Češi tráví podstatnou část života v práci, naopak méně jezdí na dovolené...

|<< < 5 | 6 | 7 | 8 | 9 > >>|

Základní navigace

Přejít na obsah (přeskočit nahoru)


obchodní podmínky zpracování osobních údajů zpracování cookies mobilní verze  spolupracujte s námi  vaše názory a připomínky