Hysterie – seje vítr a miluje bouři - Vitavera - Váš psycholog na telefonu!

Zkuste popsat, jaká osoba se vám vybaví coby hysterka. Zřejmě to bude velmi dobře možná i výstředně oblečená dáma. Intrikaření a snaha ovládat okolí jí nebývá cizí. Umí vášnivě milovat, především sebe. Její prabába má (knižní) pomník kovu trvalejší.

Příběh Anny O.

Dáma je známa pod jménem Anna O. Inspirovala revoluci v psychiatrii. Trpěla různými křečemi, dusila se. Bývalo jí - zejména před svědky ouvej. Důvod neznám. Ve Vídni jí léčil MUDr. Josef Bleuer. Šíleně se do něj zamilovala. Vymáhala, aby s ní trávil co nejvíce času. K lůžku ho povolávala opakovaně - ve dne a zejména v noci. Na sklonku 19. století termín stalking – pronásledování - časté u zhrzených milenců a milenek znám nebyl. Anna bombardovala „stalkingově“ nejen zmíněného lékaře, ale i jeho ženu. Ta řekla muži – dost, odcházím i s dětmi! Rozvod byl v oné době skandálem. Navíc by dr. Bleuer přišel o manželčino věno. Paní s potomky odjela z Vídně a zoufalý lékař vyhledal kolegu Freuda. Sigmund měl pro strach uděláno a tolerantní manželku. Pacientku převzal. Věno bylo zachráněno a manželské štěstí se k Bleuerovým vrátilo.

Oba pánové roku 1893 publikovali článek: “O psychickém mechanismu hysterických jevů“.
Roku 1895 jej rozšířili. Vyšla kniha „Studie o hysterii“. Mocná to inspirace pro vznik psychoanalytického uvažování. Psychoterapie - již nikdy nebude taková jako dřív. Totéž ovšem nelze říci o hysterii (hystera = děloha). Antičtí lékaři popsali již ve 20.století před našim letopočtem – zvláštní, nevypočitatelné osobnosti střídající své nálady. Občas vlídné a ostentativně milující. Jindy bez zřejmého důvodu zlé, tyranizující okolí. Jen o málo mladšího data je egyptská lékařská učebnice varující před dopady samovolných pohybů dělohy. Ta na své cestě utlačuje ostatní orgány. Následky se vcelku shodují s výše popsanými názory z antiky.
Léčba: Vykuřování, inhalace vonných bylin a vkládání sošky ptáka Ibise - oblíbence jednoho z bohů - do tělních dutin. Mimochodem nic nového pod sluncem. I dnešním hysterikům vyhovují teatrální léčebné postupy nabízející proměny vědomí ba i sexuálně podbarvené zážitky.

Chování hysterického člověka

Od člověka s hysterickou nálepkou - počet žen je zhruba desetinásobkem počtu mužů - dnes očekáváme citovou labilitu, egoismus. Dále např. teatrální vystupování, lži, slzy věčně na krajíčku, střídání nálad a tzv. scény. Mezi hysterické reakce patří jak tzv. ztuhnutí - pohybové strnutí, latinský název thanatosis je odvozen od jména boha smrti - tak i opak nadměrná, zmatená pohybová aktivita. Zmíněné může, řekněme oprávněně vzniknout v případě katastrof. Diferenciální diagnózou mezi hysterickým a nehysterickým je teatrální okázalost s následujícím citovým vydíráním okolí.
Naprosto nehysterický člověk se se svým žalem uchýlí do soukromí. Tam jej odtruchlí. Hysterik pozve známé a nejlépe i bulvární tisk. Možného ztrapnění se neobává. Naopak - tam kde by se běžný člověk nejraději zavrtal pod zem, hysterik rozkvétá.

Hysterické dívky zaujímají většinou ke svým matkám vztah nepřátelský, tyranizující a protestní.
V menšině - odhadem desetiprocentní - se rozvíjí přeněžnělý, okázalý vztah. Zde dcera vytváří s matkou protestní koalici proti otci. Hysteričtí chlapci zaujímají ke svým matkám vztah závislý. Jakoby se jim nechtělo dozrát a opustit mateřskou ochranu. Zůstávají na mámě závislí i ve svých úsudcích. Inu mamánci v mama hotelu byť již dávno oslavili čtyřicítku.

Jednání hysteriků je mstivé. Míří vždy na slabé místo partnera. Okřídlený je v této souvislosti výrok: “Jdi si, ale děti už neuvidíš!“.

Typické je dramatické a okázalé naznačováni sebevražedných úmyslů. „Kdo sebevraždou vyhrožuje, nespáchá jí“ zde tak docela neplatí. Hysterik nerad prohrává a když, tak je schopen sebevražedný čin skutečně dokonat. Někdy jej dokáže spojit i s vraždou. Hysterická osobnost se stylizuje jako ušlechtilá povaha, vysoce pravdomluvná a morální. Jakoby se ani nehodící do dnešního hnusného světa. To lze vysvětlit mechanismem projekce: „Podle sebe soudím tebe“.

Hysterikové jsou velcí lháři. Bezostyšně lžou i tam, kdy je pravda prokazatelná. Z takové situace si pomohou skandálem, obviněním někoho z okolí, záchvatem nebo dramatickým útěkem. Od pravého lhaní lze rozlišit hysterickou pseudologii (infantilní bájivost). Dětinskou bájivostí na sebe většinou upoutávají pozornost. Někdy si vytvoří svůj svět iluzí. Tam pak fantasijně zvládnou cokoli chtějí. V manželství s hysterikem poznáte, co to je hysterická lenost a krutost. Dotyčný bezostyšně parazituje. Můžete být „Ferdou mravencem – práce všeho druhu“ - nic nestačí. Ve velmi tíživé situaci (nejen ve vyšetřovací vazbě) ztrácí hysterik paměť.

Zdá se, že primárním příznakem všech forem hysterie je trýznivý a mimořádně naléhavý pocit neuspokojení, nutící nemocného k tomu, aby se tohoto stavu nějak zbavil. Co je příčinou této primární hysterické tenze mnohdy nevíme. Jestliže si jedinec navykne hystericky reagovat, pak dostane-li se do konfliktní situace, vše řeší hysterickým jednáním. Dodnes platí citace z Ottova slovníku naučného :“Léčení je složité, recidivy časté“.

Hysterie (ne)existuje?

Termín je běžně užíván. Nicméně není zařazen do platné klasifikace duševních nemocí. Psychiatr A. Lewis v roce 1975 napsal: „Hysterie přežije všechny pisatele svých nekrologů“. Tj. ty kdož za vhodnější než „nálepkovat hysterií“ považují hovořit o somatoformních poruchách a o poruchách disociačních. První - somatoformní typ - se prezentuje stížnostmi na zdravotní potíže jež se nedaří objektivně prokázat ani vysvětlit. Postižení vyžadují nákladnou a atraktivní léčbu. Podíl vlastní psychiky si nepřipustí. Druhá skupina - disociační je nápadná poruchami paměti. Zapamatuje si jen to, co může využít ve svůj prospěch. Eventuálně to co lze zneužít vůči druhým. V obou skupinách je osobnost neharmonická, konflikty nezvládající. Tihle lidé někdy nevědí co chtějí a nedají pokoj dokud to nedostanou. Jindy to vědí po čertech dobře. Před lety publikoval známý lékař v Československé psychiatrii článek o lživých obviněních mužů z znásilnění manželky, coby součásti rozvodového boje. Končí slovy: “Mnohý muž si ani neuvědomuje, jak nebezpečnou činnost provádí souloží-li se svou manželkou“. Onen nešťastník leckdy nevině končící ve vyšetřovací vazbě kdysi řekl ano dámě hysterické.

Tj. osobě jež:
- Touží být středem pozornosti.
- Sexu dokáže mistrně využívat pro své cíle.
- Je „bůh i ďábel“ dle své nálady a okamžitých potřeb.
- Dokáže se rozplakat nad mravenečkem topícím se v kaluži a bez mrknutí oka zničit i velmi blízkého člověka.

Autor článku: PhDr. Tomáš Novák