Jak čelit krizi středního věku - Vitavera - Váš psycholog na telefonu!

Co je vlastně krize středního věku? Následky vědomí, že za sebou máme polovinu života a že ta druhá uteče možná ještě rychleji a přitom už nebude tak pestrá, protože nám prostě přibývá věk a ubývají síly? Je to problém pouze mužů nebo i žen? A dá se s ní něco dělat, aniž bychom za sebou museli spálit všechny mosty?

Při pročítání zdrojů věnujících se tematice krize středního věku se víceméně dozvídáme, že krize středního věku se objevuje okolo čtyřiceti let věku, trvá zhruba do padesátky a je stále častěji diskutovaným fenoménem. Dá se říci, že střední věk začíná v momentě, kdy začneme vážněji uvažovat o tom, co máme v životě za sebou a uvědomíme si, že jsme právě "za půlkou". Toto období života vcelku vtipně charakterizuje také jeden známý výrok "mládí v tahu a do důchodu daleko".

Není ale namístě podléhat nějakým nastaveným parametrům. Každý je tak mladý, jak se cítí. Dnes už to zdaleka není tak, jako dříve, že by padesátkou pomalu, ale jistě končil život. Dnešní padesátníci žijí mnohem aktivněji a často ještě mají v tomto věku plno plánů a cílů. Souvisí to samozřejmě také s posouváním střední délky života (předpokládaný věk, jehož dosahují členové dané populace). Proces sebepoznání, rozvoje a zdokonalování je dnes celoživotní záležitostí, nikoli pouze náplní mládí.

Proč vlastně přichází?

Krizi středního věku často dopomůže rodinný stereotyp, vyprchání vášně a atraktivity ze vztahu nebo dosud nesplněné životní sny. Člověk pak snadno nabude dojmu, že musí svůj život změnit a vše nenaplněné a neprožité dohnat. Může nás to však postihnout nejen, máme-li pocit, že jsme ještě všeho nedosáhli, ale i v případě, že jsme své cíle splnili. Najednou se totiž mohou dostavit myšlenky "kam dál?" a pocity prázdnoty a vyhoření. Důvodem krize středního věku může být i zjištění, že naše tělo začíná fyzicky stárnout. V tomto případě nepomůže sebelítost, ale zařazení pravidelného pohybu do životního stylu. Cvičení zlepší nejenom fyzickou schránku, ale rovněž pomáhá psychicky relaxovat. A k překonání krize středního věku je psychická pohoda nezbytná.

Muži vs. ženy

Krize středního věku může postihnout muže i ženy. Muži však prožívají toto období poloviny života obtížněji než ženy. Hlavní úkoly jako rodina a její zajištění, kariéra, mají většinou splněné a přepadá je pocit, že už by tak v životě mohly začít chybět nějaké nové impulsy, zpestření, chtějí ještě něco nového zažít, cítit se zase jako kluci. Často to vede k navázání nového vztahu, většinou s mladší ženou. Zatímco ženy za sebou méně často pálí mosty. Nový životní cíl pro ně představují vnoučata, na která se těší a která je od bilancování nad druhou polovinou života odvedou. Ženy ve středním věku se také více zaměřují na udržování a rozvoj vztahů s přáteli, což rovněž pomáhá k tomu, abychom do krize středního věku nezabředli. U obou pohlaví se krize středního věku běžně projevuje podrážděností a sklonem k negativnímu hodnocení všeho a všech kolem. U žen je typickým projevem smutek, podceňování se, sebeobviňování. Charakteristickým projevem u mužů je mrzutost, ublíženost a pocit nedocenění.

Jak na ní?

Prevencí před krizí středního věku je nezaměřovat se pouze na jednu oblast života - pak se nám může relativně snadno a rychle "zhroutit celý svět". Je důležité věnovat se více oblastem života - rodině, práci, vztahům s přáteli, koníčkům a zálibám. Pokud se jedna oblast nalomí, mohou naše další fungování zachránit ty oblasti ostatní. Důležité je také umět sám sebe pochválit - za to, co jsme dosud zvládli a dokázali, byť jde o zdánlivě standardní záležitosti - za jakékoli kariérní postupy, výchovu dětí apod.

Záleží jaké důvody a pocity nás ke krizi dovedly. Podle toho bychom měli zvolit další postup. Buď můžeme žít i nadále stejně a doufat, že krize sama časem odezní. Nebo můžeme změnit životní tempo a nároky, více se věnovat přátelům, koníčkům, zábavě. Případně je variantou radikální změna, ať už jde o profesi, uskutečnění vysněných a dosud nenaplněných zájmů nebo dokonce vztah a rodinné poměry. Vše se odvíjí od toho, co nás ke krizi dovedlo a jaké podpůrné životní oblasti nám zůstaly a mohou být další oporou.