Kolik skrýváme tváří? - Vitavera - Váš psycholog na telefonu!
Přejít na navigaci (přeskočit obsah)

vloženo 14.9. 2020Kolik skrýváme tváří?

Mnoho z nás v práci neví, kde nám hlava stojí, musíme řešit spoustu problémů a úkolů a často si práci nosíme domů. Když ne v přesném slova smyslu, tak přeneseně, v podobě špatné nálady. V práci to na sobě nedáme znát a doma to schytají naši nejbližší. Proč se přetvařujeme? Kolik tváří máme a nosíme je správně?

Když v sobě nosíme starosti a neventilujeme je hned na "místě činu", může nám pak na zcela jiném místě stačit drobné podráždění a vybuchneme v nepřiměřené míře. Může to být právě ten případ, kdy si z práce neseme těžkou hlavu a pak stačí, že nás doma dítě hned neposlechne nebo třeba partner nezařídil, co měl a zareagujeme neadekvátně. A to v místě, kde bychom měli nacházet svůj klid a oporu. Tam, kde bychom měli projevit svůj neklid, jsme vlídní a naopak.

Vliv má náš charakter a hloubka vztahu


Naše postoje vůči druhým lidem, ať už jde o naše chování k ním, způsob komunikace či vyjadřování našich emocí, do značné míry předurčuje naše osobnost. Záleží samozřejmě na tom, jak dobře daného člověka známe, jaký spolu máme vztah. Dále ale náš způsob jednání závisí právě na tom, jací jsme. Jde o naše vrozené povahové rysy a také o prostředí, ve kterém se pohybujeme, jelikož to naši osobnost dále formuje. Ovlivňuje nás výchova a vztahy v rodině, kamarádi a přátelé, pracovní vztahy a každá další společnost, ve které se ocitneme. Od rodičů se například učíme, jak přistupovat k emocím a způsobům jejich vyjadřování.

Čím je nám druhá osoba více sociálně vzdálená (náš vztah není až tak blízký), tím více kontrolujeme své chování a více obezřetně ventilujeme své emoce. Jde stranou naše spontánnost a způsob našeho vystupování v danou chvíli volíme podle role, kterou zrovna plníme. Když je nám daná osoba hodně blízká, ať už jde o příbuzné či partnera, naše chování je spontánní a svým emocím dáváme volný průchod. Proto je tak často ventilujeme právě v rodině, mezi nejbližšími, když už jsou pro nás neúnosné. To je samozřejmě chyba a může nám to způsobit ve vztazích problémy, protože druhá strana je neprávem osočena.

PSYCHOLOGICKÁ POMOC NA TELEFONU - NONSTOP A ZCELA DISKRÉTNÍ! Volejte 900 70 10 20*

V určitých chvílích se umíme zachovat tak, jak se od nás očekává. Svůj charakter nezměníme o 180 stupňů, ale dokážeme se chovat trochu jinak, než je pro nás přirozené. Například, když je po nás v práci vyžadována větší průbojnost, která nám není vlastní, ale pro udržení si dané pozice jsme ochotni se překonat a třeba i jít proti své přirozenosti. Může se tedy stát, že se jinak chováme doma a jinak třeba v práci a v podstatě tedy přecházíme z jedné role do druhé.

Pomáhá sebereflexe a zpětná vazba


Do zátěžové situace, kdy máme pocit, že své chování jen stěží ovládáme, se občas dostane asi každý z nás. Nemusí ale pokaždé skončit naším výbuchem a výčitkami. Pomůže nám sebereflexe - sledování a analýza našeho chování. Je dobré si vždy po takové vyhrocené situaci před očima přehrát její vývoj a identifikovat její příčinu. Měli bychom zkusit o svém chování přemýšlet a pochopit, co naše negativní emoce vyvolalo. Když v práci či v osobním životě valíme před sebou nějaké neuskutečněné kroky, ke kterým se stále nemáme, může to být důvodem naší nepřiměřené reakce v tom druhém prostředí.

Při sledování a analýze svého chování je velmi cenná zpětná vazba, kdy nám lidé, se kterými jednáme, podají jiný náhled na naše chování. Je potřeba hodnotit daný projev, nikoli člověka jako takového, aby nám to odpovědělo na otázku, jak jsme se v konkrétní situaci chovali a co jsme třeba mohli udělat jinak a lépe. A neměli bychom pohrdat žádnou zpětnou vazbou, protože každý si všímá jiných věcí a každý tak může zaznamenat něco jiného. Své mínění i případné zpětné vazby pak musíme vyhodnotit a zamyslet se nad tím, co jsme mohli udělat jinak, abychom měli lepší pocit. Pokud dojdeme k závěru, že naše nálada a vystupování nesouvisí pouze s námi a naším zaměstnáním, ale vidíme nějaké chyby a nedostatky v těch druhých, měli bychom si o tom s nimi v klidu a konstruktivně promluvit. Je potřeba jim vysvětlit, že naše negativní pocity, které pod tíhou dalších problémů zapříčiňují zbytečnou agresivitu, pramení z jejich konkrétních nedostatků. Takovou diskusi musíme dobře načasovat a přizpůsobit charakteru toho druhého.

Všechno je o diskusi. Když si se svým protějškem budeme vzájemně poskytovat zpětnou vazbu a budeme oba ochotní v případě potřeby změnit některé aspekty našeho chování, můžeme tak jeden druhému pomoct hledat kontrolní mechanismy, které nám umožňují naše chování korigovat. Je důležité naučit se v kritické chvíli rozpoznat příchod nežádoucí emoce a vhodně své chování usměrnit. Určitě to chce nereagovat hned, dopřát si časový odstup a vnímat svou mysl. A pokud je opravdu žádoucí nějaká změna, musí být obě strany ochotny nad sebou přemýšlet a otevřeně spolu mluvit. Tváří můžeme mít mnoho, ale musíme je umět nosit adekvátně a na správných místech.

Další články

Žít s lenochem se nedá!vloženo 10. 8. 2020

Žít s lenochem se nedá!

Občas se stane, že si člověk najde partnera/partnerku, který se zezačátku jeví jako naprosto ideální, časem se ukáže, že tak bezchybný není. Dotyčnému je to v chemickém obluzení jedno nebo si říká, že se to spraví.

Náprava však nastane jen málokdy. Obzvlášť pokud jde o míru aktivity.

Droga jménem alkohol aneb Jak rozpoznat alkoholismus?vloženo 3. 8. 2020

Droga jménem alkohol aneb Jak rozpoznat alkoholismus?

Pití alkoholu provází většinu slavnostních událostí. Navíc je alkohol považován za lék, je-li užíván v přiměřeném množství.

Jaká dávka alkoholu je ještě přijatelná a kdy už se jedná o závislost?

Hraniční porucha osobnostivloženo 27. 7. 2020

Hraniční porucha osobnosti

Hranice mezi tím, co je jen hodně divné a co už je projev nemoci, je dost tenká. Tak je tomu u více psychiatrických diagnóz, ale zvláště ošemetné je to podle mě u tzv. poruch osobnosti. 

Jak jednat s lidmi trpící touto nemocí?

Jak se co nejlépe postarat o senioravloženo 20. 7. 2020

Jak se co nejlépe postarat o seniora

Není třeba připomínat, že každý z nás jednou zestárne, každý z nás se může stát obtížným a náročným břemenem. Tím spíš bychom se měli zamýšlet nad tím, jak poskytnout co nejlepší péči svým blízkým.

Jak rozpoznat, zda tím, že vyhovujete přání seniora zůstat doma ve vaší péči, mu skutečně pomáháte?

|<< < 1 | 2 | 3 | 4 | 5 > >>|

Základní navigace

Přejít na obsah (přeskočit nahoru)


obchodní podmínky zpracování osobních údajů zpracování cookies mobilní verze  spolupracujte s námi  vaše názory a připomínky