Kyberšikana - Vitavera - Váš psycholog na telefonu!

Z hlediska komunikačních technologií se dá říci, že žijeme v internetovém věku a šikana, stejně jako mnoho jiného, se přesunula on-line. Veřejný charakter internetu umožnil, aby posměšky, nadávky, zastrašování, ubližování a vyhrožováním opustilo území škol a další místa s dětskými kolektivy a k pronásledování dítěte tak mohlo docházet kdykoli se vyskytne on-line.

Co je vlastně kyberšikana?

Kyberšikana je specifický druh šikany, kdy se vzhledem k dětem jedná o situaci, když dítě nebo dospívající opakovaně trápí, hrozí, pronásleduje, ponižuje, zesměšňuje nebo se jinak zaměřuje na další dítě nebo dospívajícího pomocí textových zpráv, e-mailů, webových stránek nebo pomocí jakéhokoli jiného typu moderních komunikačních technologií.

Jak se projevuje?

Kyberšikana může mít různou podobu. Agresor může dítěti zasílat výhrůžné a kruté e-maily a SMS zprávy. Oběť může být také obtěžována telefonáty nebo prostřednictvím chatu. Dále ke kyberšikaně patří např. vytváření webových stránek, které různými způsoby (verbálně, graficky, zvukově apod.) dítě uráží a zesměšňují. Spadá sem také on-line posílání obrázků, fotografií a video nahrávek lidem z okolí dítěte, kde je oběť zesměšňována a karikována, nebo také vyvěšení pornografických fotografií s tváří oběti na internetu. Existují případy, kdy agresoři například získají hesla a identifikační údaje dítěte a pod jeho jménem zasílají ostatním na internetu vulgární a obtěžující zprávy, fotografie nebo videa.

Krutost, která se vyskytuje mezi některými dětmi a mladými lidmi není bohužel nic nového. On-line anonymita však může v agresorovi daleko více podněcovat násilné sklony, protože mu dodává pocit nedostižitelnosti a moci nad obětí. Obtěžování tak může pokračovat i v době, kdy dítě změní školu či se přestěhuje. Jsou známy kauzy, kdy děti, které se staly obětí kyberšikany, spáchaly sebevraždu, protože ji již dále nemohly snášet.

Jaká může být motivace dětí - agresorů ke kyberšikaně?

Velmi často to bývá zlost, pomsta nebo frustrace. Někdy se děti ke kyberšikaně uchylují pro zábavu nebo proto, že se nudí a mají příliš mnoho nevyužitého času a k dispozici mají nejrůznější technické „hračky“. Dalším motivem může být legrace a strhnutí pozornosti ke své osobě. Některé děti prostě jen nemyslí, než něco udělají a neumí si představit následky svého chování.

Jaká je role rodičů při kyberšikaně?

Rodiče by měli být těmi, za kterými mohou děti s důvěrou zajít a svěřit se, že se jim něco špatného přihodilo. Mají tendenci přehnaně reagovat, když se jejich dětem něco špatného děje. Většina dětí se jim proto bojí svěřit, protože si myslí, že by se tím věci jen zhoršily. Bojí se například, že jim budou situaci vyčítat nebo jim zakážou internet. Rodiče by měli být těmi, o které se mohou děti opřít. Měli by dítěti umět vysvětlit, že to, co se děje, není v pořádku, že si to k němu nesmí nikdo dovolit, že kyberšikana není jeho vina a je potřeba situaci řešit.

Psycholog může dítěti i rodičům poskytnout adekvátní pomoc hned v počátečním stadiu této viktimizace. Může poskytnout krizovou intervenci, poradenství i terapii při vypořádáváním se s traumatem vzniklým při kyberšikaně.

Je nutné učit děti, že pokud je druhému ubližováno, není v pořádku mlčet a dělat, že situaci nevidí. Ideální je kyberšikanu zachytit a pracovat sní hned od jejího vzniku. Měli bychom se snažit vychovávat generaci dětí, která bude umět využívat technologie ve svůj prospěch a nebude jimi manipulována. Generaci dětí, která se bude on-line cítit bezpečně.

Zdroj: HULANOVÁ, Lenka. Internetová kriminalita páchaná na dětech: Psychologie internetové oběti, pachatele a kriminality. 1. Praha: Triton, 2012. ISBN 978-80-7387-545-9.