Mozek muže a ženy je odlišný. Mnohdy nechápeme myšlenkové pochody svého protějšku a přemýšlíme, jestli se dá ta odlišnost generalizovat, a tudíž nemá smysl se tím trápit nebo zda je jenom ten náš protějšek prostě někde úplně jinde. Občas se pozastavíme nad tím, že naše drahá polovička přemýšlí a reaguje odlišně, úplně jinak, než bychom činili my. A tak si říkáme, zda za to můžou geny a výchova v rodině nebo zda je to tak u daného pohlaví normální. Právě tyto rozdíly mohou být často důvodem rozporů mezi mužem a ženou. Co když za to ale ani jedna strana v podstatě nemůže, protože biologické rozdíly mezi muži a ženami se týkají i fungování mozku?
Z množství neodborných zdrojů se můžeme dočíst nejrůznější příklady poukazující na rozdíl mezi mužským a ženským mozkem. Například, že ženy neumí číst v mapách či dobře parkovat, protože mají horší prostorovou představivost. Nebo že muži nerozlišují tolik barev jako ženy, jelikož mají méně vyvinutý temenní lalok, který je propojen s očním nervem přenášejícím vnímané světlo. Čím méně je tento lalok vyvinutý, tím méně nervových vláken obsahuje a tím méně barev je daný člověk schopen rozeznat. Dalo by se uvést mnoho dalších příkladů, které však nejsou nikterak vědecky podložené, stejně jako příklady výše uvedené. Jelikož se nám ale některé z těchto příkladů mnohdy hodí jako argumenty při obhajobě našich nedostatků, je hezké jim věřit.
Mohou za to hormony
Rozdíly mezi mužským a ženským mozkem vznikají již v prenatálním věku. Na samém počátku svého vzniku má každý plod stejnou pohlavní žlázu. Odlišení jednotlivých pohlaví provedou až po pátém měsíci těhotenství geny na mužském chromozomu Y. V případě mužského pohlaví začnou o pár týdnů později varlata vytvářet značné množství testosteronu. Tento hormon má za úkol nejenom vývoj mužských pohlavních orgánů, ale rovněž nezanedbatelně přeměňuje mozek plodu a má tudíž vliv na jeho budoucí způsob myšlení.
Velké množství testosteronu zapříčiní vývoj především levé hemisféry, jenž je důležitá pro matematické a logické dovednosti a analytické myšlení. Muž zapojuje převážně právě tuto mnohem více rozvinutou levou hemisféru. Mozková aktivita je tudíž soustředěna pouze v jedné oblasti mozkové kůry, což u mužů zlepšuje jejich schopnost soustředění a systematičnosti. To může být důvodem, proč bývají muži lepší v matematice, fyzice a podobných oborech.
Vývoj ženského mozku není tolik ovlivněn testosteronem, takže se levá i pravá hemisféra vyvíjejí zhruba stejně a zapojovány jsou rovněž obě. Jelikož tedy ženy zapojují více částí mozku, mají "v malíčku" zase jiné dovednosti než muži. Mají silněji vyvinuté sociální vnímání, snáze vyjadřují své city a emoce, jsou empatičtější než muži. Protože více částí jejich mozku dokáže pracovat najednou, rovněž často zvládají i dělat více věcí najednou. Jestli náš mozek bude více mužský či ženský tedy ovlivňuje hladina testosteronu.
Fyziologické rozdíly mezi mužským a ženským mozkem tedy existují a jsou dány vlivem hormonů, jenž diktují pohlavní chromozomy X a Y. To vše se odráží v tom, jaká mozková centra používáme k projevu jednotlivých aspektů fungování lidského života. Výše uvedený vliv tedy částečně může nejenom za to, jak vypadáme, ale i jak se chováme. Je ale nutné dodat, že odlišnosti v našem chování a schopnostech jsou formovány také sociální stránkou života každého z nás. Záleží na tom, s jakými podněty se potýkáme v průběhu našeho dětství a dospívání. Ženy jako hlavní pečovatelky o děti a rodinu mají lepší předpoklady pro rozvoj empatie. A to platí i v raném věku, kdy toto dostávají 'do vínku' s péčí o panenky. Na druhou stranu muži bývají ve svém dětském věku směřováni spíše ke stavebnicím a zájmu o to, jak který stroj funguje, čímž zase získávají lepší předpoklady pro rozvoj logiky. Aspektů, které předurčují 'mužnost' či 'ženskost' našeho mozku, je více. Je dobré to vědět a s určitým respektem přistupovat ke svým protějškům. Nikdo není dokonalý a každý má někde své silné stránky.
O rozchodech by se dalo napsat, a také již bylo napsáno, opravdu hodně. Zaměříme se dnes tedy jenom na jeden malý aspekt, detail, proces, který s rozchodem souvisí a tím je sebeobviňování.
Sebeobviňování není ovšem ve hře jen při rozchodech, ale de facto při každé situaci, kdy se děje, či se již stalo, něco