Partnerská komunikace - jádro každého vztahu - Vitavera - Váš psycholog na telefonu!

Mnoho článků a výzkumů řeší, jaký je rozdíl mezi vydařeným a nevydařeným vztahem. Z řady z nich se nedá vyčíst žádné praktické závěry. Často totiž pouze popisují souběžně se vyskytující jevy, ale už nedokáží vyhodnotit, zda je jeden jev příčinou toho druhého či naopak. Selský rozum nám napovídá, že kvalitě vztahu napomáhá upřímnost, tolerance, vyrovnané úsilí o budování vztahu, udržování vzájemné blízkosti a věrnost. Základním klíčem k fungujícímu a pěknému vztahu není nějaká speciální dovednost jednoho či obou partnerů, ale jednoduše každodenní komunikace.

Z nejrůznějších výzkumů vyplývá, že partneři z fungujících vztahů většinou prožili spokojené dětství a na jejich žebříčku hodnot se rodina vyskytuje na prvním místě. Domácí práce vykonávají v určité míře oba a mají společné finance. Ve fungujících vztazích partneři ochotně reagují na komunikační podněty toho druhého. Když chce jeden z partnerů začít hovořit o tom, jaký měl den nebo si postěžovat, jak ho naštval šéf, je signálem zdravé komunikace mezi partnery, když druhý projeví zájem si partnera vyslechnout a vyjádří své pochopení. V případě trvalé neochoty některého z partnerů reagovat na komunikační podněty druhého to vede k emočnímu nesouladu, neporozumění, a tudíž pocitu nepřijetí druhou stranou. Celé to pak může být začátkem konce onoho vztahu.

Nechoďme okolo horké kaše

Když přístup jednoho z partnerů začne být chladnější a přestane reagovat na komunikační podněty svého protějšku, povede to pravděpodobně pouze k tomu, že ten ochotnější z partnerů přestane podněty ke komunikaci dávat. Proč by to příště dělal, když to vede pouze k odseknutí a nepřijetí ze strany partnera? Je to začátek toho, že mezi partnery dochází k postupnému oddalování, zapšklosti a chladu. Partneři si přestávají rozumět, méně a méně se mají společně čemu smát a přestávají si mít o čem povídat. Pokud spolu partneři hovoří podrážděně už při obecných tématech, dá se očekávat, že stejně či více podrážděně bude debata vypadat, pakliže budou partneři řešit nějakou konfliktní situaci.

Jakmile jeden z partnerů nebo oba cítí, že se vztahem začíná být něco v nepořádku, může pomoci zamyslet se nad tím, co běžně říkáme v každodenní komunikaci. Je to základ, který může být příčinou problému. Jednou z největších komunikačních chyb ve vztahu bývá to, že neříkáme přímo, co máme na srdci. Neříkáme narovinu, že něco není podle našich představ. Mnohdy nejde o to, že bychom to neuměli, spíše nám v tom brání něco jako strach z přímé konfrontace s partnerem. A tak "chodíme okolo horké kaše". A přitom to může mít horší následky, než když bychom mluvili upřímně.

Vnímejme více toho druhého místo výčitek a kritiky

Častou chybou v partnerské komunikaci především u žen bývá vyčítání. Místo toho, aby taková žena otevřeně požádala partnera o spolupráci, neříká jasně, co potřebuje a snaží se vyvolat pocit viny ve svém protějšku. Cítí se ublíženě a také se ublíženě a dotčeně chová nebo mluví v náznacích a rýpe. Usiluje tím o to, aby si jí partner více všímal a projevoval zájem, ale dosahuje tím pouze toho, že se jí tak partner bude spíše více vyhýbat. Ženy často vyčítají něco, co se týká minulosti a s čím už muž stejně většinou nic nenadělá. Přenášejí tak na muže pocit viny a neschopnosti. Příkladem může být častá věta "Zase jsi mi s ničím nepomohl!". A když muž dodatečně nabídne pomoc, žena ji uraženě odmítne s tím, že už nic nepotřebuje. I když se muž snaží situaci napravit, žena pomoc z důvodu pozdního jednání odmítá. V muži to vyvolává také pocit neschopnosti, a tak může reagovat podrážděně a před partnerkou spíše unikat. Vnímá to tak, že už žena stejně nebude spokojenější, ať udělá cokoli, a proto se spíše straní. Žena je ale přesvědčená, že své potřeby formuluje jasně, a tak získává pocit, že partnera nezajímá. Pokud tomu chce žena předejít, měla by své potřeby vyjadřovat jasně a napřímo. Pomůže, když zapojí své emoce a místo verbální agrese a citového vydírání řekne spíše "Jsem smutná, že jsem pořád na všechno sama.".

Tak, jak ženy často vyčítají, někteří muži zase častěji, než zdrávo kritizují. Samozřejmě se mohou tyto komunikační chyby vyskytovat u obou pohlaví, muži jsou na to ale větší specialisté. Kritikou hodnotíme druhého. Přistupujeme k ní, když nám na protějšku něco vadí a něco, co dělá či říká, není podle našich představ. V porovnání s výčitkami je kritika velmi přímá a může být i hodně zraňující. Když je mírná a oprávněná, pak může motivovat ke změně. Pokud je ale neoprávněná a nevhodná, tak druhý většinou reaguje emotivně a buď se brání nebo útočí. Situaci neřeší ani jedno, protože se tím dostáváme do bludného kruhu a neustálých hádek. Lepší je pozvednout na druhém to pozitivní a naopak chválit. Tím u partnera povzbuzujeme pozitivní chování.

Pro fungující vztah je nezbytná schopnost komunikovat, oboustranný zájem a snaha vyslechnout a reagovat na partnerovy podněty. Je třeba dodat, že je důležité sdílet nejen špatné zprávy, smutky a trápení, kdy dotyčný partner potřebuje pochopení a povzbuzení, ale možná ještě důležitější je sdílení radostných událostí. Společně prožívané pozitivní emoce jsou pro vztah doslova živou vodou. Když se navíc partneři pokusí mluvit spolu jasně a otevřeně, uvědomí si, že jde vždy o oba a o potřeby jednoho i druhého. V okamžiku, kdy máme pocit, že se s partnerem vzdalujeme, je třeba si uvědomit, že každý má někdy "své dny", každý má někdy chuť si zanadávat a vynadat všem okolo, nebo být chvíli sám a nemuset s nikým mluvit. Přistupujme proto ke vztahu s tímto vědomím a s pokorou a tyto své momenty zkusme držet "na uzdě".