Rozvod a dítě! Syndrom zavrženého rodiče. - Vitavera - Váš psycholog na telefonu!
Přejít na navigaci (přeskočit obsah)

vloženo 26.4. 2021Rozvod a dítě! Syndrom zavrženého rodiče.



Každý vztah začíná hezky, bohužel ne každý tak i končí. Míra rozvodovosti je v České republice poměrně vysoká (koeficient úhrnné rozvodovosti se již delší dobu pohybuje kolem 50%1) a ne každý rozvod končí jako rozloučení se dvou dospělých jedinců, ba naopak jsem někdy svědky chování, které, pokud bychom jej označili za zvířecí, by zvířata uráželo.


Navíc se rozvodovost bohužel nevyhýbá manželstvím s dětmi, tudíž někdy jsou onoho vzorného chování dospělých svědci i děti. O možných vlivech rozvodu či rozchodu bychom mohli psát romány, my se ale podíváme na to, kdy se dítě ve sporu dvou dospělých stává nechtěně zbraní jednoho z nich.
Jeden z rodičů začne popuzovat dítě proti druhému rodiči. S tímto jevem se setkáváme zejména v situacích, kdy je dítě svěřeno jednomu z rodičů a druhý má možnost jej vídat pouze občas. Druhý rodič najednou zjišťuje, že když se má s dítětem setkat, dítě je podrážděné, odmítá kontakt, nechce opustit druhého rodiče. S přibývajícím časem je dítě více a více v odporu a čím je starší, tím více odmítá kontakt s druhým rodičem až dojde de facto k úplnému přerušení kontaktu, k zavržení.

NAŠI PSYCHOLOGOVÉ JSOU VÁM K DISPOZICI NA TELEFONU -  24 HODIN DENNĚ, 7 DNÍ V TÝDNU!

Prof. Gardner, který se jako první tímto jevem zabýval, prokázal, že dítě závislé na jednom rodiči, a tímto popouzené proti rodiči druhému, si začne vyvíjet vlastní dynamiku postojů vůči druhému rodiči, kterého nakonec zavrhne. Popouzející, podle Gardnera „programující“ rodič pak později už nemusí tyto postoje přímo posilovat (tak jako na začátku), dítě samo všechny své zkušeností s rodiči dělí do černobílé šablony "hodný rodič - zlý rodič" a samo se snaží zalíbit tomu, s kým žije, na kom je závislé a koho má tudíž "raději".2

Pokud bychom hledali nějakou definici syndromu zavrženého rodiče, můžeme použít např. tuto: „O syndromu zavrženého rodiče hovoříme, dojde-li k vypěstování nekompromisně kladného příklonu dítěte k jednomu, tomu hodnému, milovanému - rodiči a současně k nekompromisnímu zavržení druhého rodiče, toho zlého, nenáviděného. Děje se tak v rámci rodičovských sporů o svěření dítěte nebo o styk s dítětem." (Koeppel, Koodje, 1998)3

V počátečních fázích (celý proces prof. Gardner popsal a rozdělil podle intenzity a fází, v Čechách toto učinil dr. Trnka) není ono programování tak účinné. Záleží také na věku dítěte a v jaké fázi rozvoje jeho kognitivních funkcí se nachází (tzn. myšlení, učení, paměť, vnímání). Na počátku je dítě spíše zmatené a onen „program“ nevydrží dlouho a druhý rodič má ještě šanci s dítětem na rozumné úrovni komunikovat. Samozřejmě, čím déle je dítě programování vystaveno, tím je trvalejší a účinnější.

POŠTVAL BÝVALÝ PARTNER DÍTĚ PROTI VÁM! PSYCHOLOG VÁM PORADÍ, JAK POSTUPOVAT!

Průvodní důsledky v chování takto programovaného dítěte jsou mimo jiné:

  • Ztráta druhého rodiče a všeho, co s ním souvisí, aneb dítě je tak ochuzeno jak o přítomnost druhého rodiče, tak ale také i o hmotné věci, dopisy, hračky, atd., které jsou mu nejdříve odejímány programujícím rodičem, po určitém čase programování se jich dítě již rádo vzdává samo, neboť jsou přece od toho zlého…

  • Brzdí se a deformuje emocionální vývoj, neboť zejména začátek programování je pro dětské emoce velmi zmatený a nejasný. Dochází tak k mylnému pochopení některých emocí, potlačení, vytěsnění, což ve finále ovlivňuje celkovou osobnost dítěte.

  • U dítěte se pak brzdí a deformuje celý psychosociální vývoj. Chybí mu jeden ze základních lidských zdrojů. Dítěti může mít narušen vztah k autoritám a je snížena schopnost sociální diferenciace. Zavržený rodič má vůči dítěti i postavení legitimní autority a později tak dochází u dítěte k narušení vztahu k autoritám vůbec, neboť tento základní modelový vztah je hluboce zpochybněn. Navíc, syndrom zavrženého rodiče funguje tím způsobem, že nepřátelství a nenávist se rozšíří na všechny příbuzné zavrženého rodiče. Vliv tohoto "tréninku" působí ještě dál, dítě získá pohotovost chovat se obdobným způsobem i ke všem dalším "nepohodlným osobám".4

Motivace programujícího rodiče může být dána mnoha faktory (např. pomsta, strach, hmotný prospěch). Komunikace s takto programujícím rodičem je zpravidla pro druhého rodiče nesnadná, dokonce se mnohdy pravděpodobnost výskytu konstruktivní komunikace limitně blíží nule, což někdy není divu, přihlédneme-li k tomu, co vše rozchodové či rozvodové eskapádě předcházelo.
S postupujícím časem je stejně tak více a více obtížnější komunikovat i s programovaným dítětem.

Důležité je zejména odhalit počáteční syndrom zavrženého rodiče včas a snažit se předejít fatálním následkům. To se ovšem zpravidla neobejde bez nějaké nezainteresovaného odborníka, např. terapeuta, sociálního pracovníka, dětského psychologa, atd.

POMŮŽEME VÁM NAJÍT OPĚT CESTU K VAŠEMU DÍTĚTI! S POMOCÍ ODBORNÍKA TO ZVLÁDNETE!

V případě, že máte pocit, že jste obětí syndromu zavrženého rodiče, tedy že se máte stát oním zavrženým rodičem, obraťte se na některé z našich psychologů a nezapomínejte ani na konzultaci se svým právním zástupcem.
Samozřejmě jsme vám zde k dispozici ke konzultaci.

Na závěr bych rád odcitoval dr. Bakaláře a doc. Nováka: „V roce 1996 bylo v České republice rozvedeno celkem 33.113 manželství, z toho 23.438 manželství s nezletilými dětmi, jichž bylo celkem 34.670. V uvedeném roce bylo zhruba 89,5 % dětí svěřeno do péče matky, což v přepočtu činí 31.030 dětí. Zůstaneme-li u velmi střízlivého odhadu a řekneme-li, že jen 50 % z těchto dětí bylo popouzeno proti otci, pak jde o 15.515 dětí. Použijeme-li Trnkova a Gardnerova schématu, pak můžeme říci, že jedna třetina těchto dětí byla popouzena mírně, druhá třetina středně a zbývající třetina silně. Řekněme dále, že u 90 % silně popouzených dětí a u 50 % dětí popouzených středně silně se vyvine syndrom zavrženého rodiče. Dostáváme se tak k číslu něco přes sedm tisíc dětí, které si každoročně do života odnáší vážné psychické poznamenání.“

Autor článku: Mgr. Tibor A. Brečka

1Více viz. http://www.demografie.info/?cz_rozvodhistorie=
2In http://www.iustin.cz/Litera/BAKNOV.asp
3In http://www.iustin.cz/Litera/BAKNOV.asp
4Vice viz http://www.iustin.cz/Litera/BAKNOV.asp

Autor článku:

zobrazit detail
Český jazykAngličtina Mgr. Tibor A. Brečka psychoterapeut
Odborník na témata: Strach a panika, Vztahy a manželství, Násilí a zneužívání, Stres a vyhoření, Smrt a zármutek, Trauma, Sexualita, Osobnostní rozvoj, Profesní rozvoj
I duše může být zraněna a často bolí více než tělesná zranění, jen to jaksi „není vidět“. Rád Vám pomohu s její úzdravou!

Další články:

Pozitivní myšlení - spása, nebo svět ideálů?vloženo 19. 4. 2021

Pozitivní myšlení - spása, nebo svět ideálů?

Na pozitivní myšlení existuje mnoho názorů. Někteří jej vyzdvihují jako cestu záchrany, jiní na něj pohlíží jako na nesmysl. Je to opravdu tak jednoduché?

Stačí začít myslet pozitivně a vše se hned v dobré obrátí?

Hysterie – seje vítr a miluje bouřivloženo 12. 4. 2021

Hysterie – seje vítr a miluje bouři

Zkuste popsat, jaká osoba se vám vybaví coby hysterka. Intrikaření a snaha ovládat okolí jí nebývá cizí. Umí vášnivě milovat, především sebe.

Jak takového člověka poznáte?

Drogová závislost dítěte a jeho rodina vloženo 5. 4. 2021

Drogová závislost dítěte a jeho rodina

Bere Vaše dítě drogy a Vy nevíte, jak se k němu chovat? Rádi byste mu pomohli, ale na druhou stranu máte pocit, že Vaši rodinu postupně ničí? A nebo se jen chcete něco dozvědět o tom, jak k drogově závislému přistupovat?

Proč Vaše dítě začalo s drogami?

Co si vyčítají muži a ženyvloženo 29. 3. 2021

Co si vyčítají muži a ženy

Často se nám na druhých něco nelíbí. Mužům na ženách, ženám na mužích. A tak se někdy neudržíme a druhému vyčítáme. Mnohdy si třeba ani neuvědomujeme, jak často.

Nikdo z nás asi nemá rád výčitky ohledně toho, jak se chováme nebo tváříme.

1 | 2 | 3 | 4 | 5 > >>|

Základní navigace

Přejít na obsah (přeskočit nahoru)


obchodní podmínky zpracování osobních údajů zpracování cookies mobilní verze  spolupracujte s námi  vaše názory a připomínky