Strachy, které nás svazují - Vitavera - Váš psycholog na telefonu!
Přejít na navigaci (přeskočit obsah)

vloženo 23.11. 2020Strachy, které nás svazují

Už v dětství v sobě utváříme strachy, které nás doprovází celý život. Rodiče i škola nás pilně učili, čeho všeho je třeba se bát, ale zapomněli nám říct, jak to překonat. Nejhorší je podlehnout a radši nic nedělat. Jaké strachy si neseme z dětství, a kazí nám náš dospělý život?

Co si pomyslí ostatní?

Odmalička máme sklon porovnávat se s ostatními. A rodiče to v nás bohatě podporují: máme poslouchat je, učitele, starší příbuzné, co nám říkají v televizi... Pořád jsme museli myslet na to, abychom nezesměšnili sami sebe nebo rodiče. Náš osobní Velký bratr.

V dospělosti máme tenhle strach pořád zakořeněný. Chtěli byste zkusit podnikat, ale rodiče by to předem odsoudili k nezdaru. Chtěli byste si na sebe vzít tohle tričko nebo boty na platformě, ale v okolí by to viděli jako směšné. Strach vybočit, vyčlenit sami sebe z uniformního davu ostatních, nás svazuje.

Volby, které v životě učiníme, jsou jen naše. Neustálá obava před tím, co si pomyslí ostatní, nás drží v kolejích, které nejedou do našeho cíle. I když naše cesta připadá rodičům nebo okolí špatná, neznamená to, že taková je. Že to nevyšlo jim, neznamená, že to nevyjde ani vám.

NAŠI PSYCHOLOGOVÉ JSOU VÁM K DISPOZICI NA TELEFONU -  24 HODIN DENNĚ, 7 DNÍ V TÝDNU!

 
Chyby jsou fatální

Ve škole nás učili, že každá chyba je nevratná a nenapravitelná. Občas jim v tom pomohli i rodiče. Tu pětku už v životě nevymažeme, když jsme se nedostali na tuhle školu, zkazili jsme si život, i ta rozbitá váza je skvrna, kterou si poneseme až do smrti. Kde se tohle vzalo? Kde se vzalo, že chyby jsou selháním?

Chyby nás naopak posunou vpřed. Kdyby nám v životě jen všechno vycházelo, neměli bychom jediný důvod, proč se zlepšovat. Život je plný lidí, kteří svého vrcholu dosáhli až potom, co se odrazili ode dna. Bez něj by nikdy nenašli tu touhu se dostat dál, jít za tím, co chtějí. A hlavně by neměli tu zkušenost získanou díky chybě.

Motýli se rodí už s vědomím, co je dobré a čemu se vyhnout. Lidé se tohle vědomí musí teprve naučit. Proto je tak důležité dělat chyby, když to nevyjde, můžeme se poučit a zkusit to jinak. Okolí nám stále předestírá cestu, jak něco dělat. A děsí nás vidinou fatálního selhání, když to neuděláme. Jak to ale můžeme vědět, když jsme to ani nezkusili?

Změny jsou jen k horšímu


Už od dětství nás rodiče poučují, že když něčeho dosáhneme, máme se toho držet. Buďme rádi, že máme práci, že bydlíme poměrně slušně, máme se držet účesu, protože ten nový neumíme upravovat. I třeba jídelníček. Naši rodiče se celý život stravovali stylem vepřo-knedlo-zelo, tak proč bychom to proboha měli měnit?

Je v nás zakořeněný strach udělat krok jinam. Každá změna totiž může vést na obě strany, k lepšímu, nebo k horšímu. A strach před zhoršením nás nutí zůstávat na místě. I když se změna naopak ukáže jako dobrá, na začátku se často cítíme hůř. Tomu se samozřejmě chceme vyhnout, ale špatné pocity pramení jen z toho, že jsme opustili svou komfortní zónu.

Pohodlnost je něco, čím se sami brzdíme. Raději zůstáváme tam, kde jsme, protože každá změna nám to může vzít. Abyste se ale posunuli dál, musíte svou zónu opustit. Špatný pocit pramení z nejistoty. Přešlapováním na místě stagnujeme a zhoršujeme se, překonáním strachu a změnou se vyvíjíme . Změna je příležitost, ne problém.

Další články

Droga jménem alkohol aneb Jak rozpoznat alkoholismus?vloženo 3. 8. 2020

Droga jménem alkohol aneb Jak rozpoznat alkoholismus?

Pití alkoholu provází většinu slavnostních událostí. Navíc je alkohol považován za lék, je-li užíván v přiměřeném množství.

Jaká dávka alkoholu je ještě přijatelná a kdy už se jedná o závislost?

Hraniční porucha osobnostivloženo 27. 7. 2020

Hraniční porucha osobnosti

Hranice mezi tím, co je jen hodně divné a co už je projev nemoci, je dost tenká. Tak je tomu u více psychiatrických diagnóz, ale zvláště ošemetné je to podle mě u tzv. poruch osobnosti. 

Jak jednat s lidmi trpící touto nemocí?

Jak se co nejlépe postarat o senioravloženo 20. 7. 2020

Jak se co nejlépe postarat o seniora

Není třeba připomínat, že každý z nás jednou zestárne, každý z nás se může stát obtížným a náročným břemenem. Tím spíš bychom se měli zamýšlet nad tím, jak poskytnout co nejlepší péči svým blízkým.

Jak rozpoznat, zda tím, že vyhovujete přání seniora zůstat doma ve vaší péči, mu skutečně pomáháte?

Kamarádka nebo psycholog?vloženo 13. 7. 2020

Kamarádka nebo psycholog?

Kamarádka nás uchlácholí, vyslechne a reaguje s naprostým porozuměním. Ale... Co když je problém tak intimní nebo bolestný, že je nám hanba o něm mluvit.

Na rozdíl od kamarádek je psycholog právě tím, kdo nevidí věci zjednodušeně a dokáže zkombinovat jak pohled „zvenčí“, tak pohled „zevnitř“.

|<< < 3 | 4 | 5 | 6 | 7 > >>|

Základní navigace

Přejít na obsah (přeskočit nahoru)


obchodní podmínky zpracování osobních údajů zpracování cookies mobilní verze  spolupracujte s námi  vaše názory a připomínky