Stupně vývoje lásky - Vitavera - Váš psycholog na telefonu!

Neexistuje jedna dostatečná definice lásky. Láska má různé významy, stejně tak je různě vnímána a spojována s různorodými očekáváními. Ale stejně jako vše ostatní má svůj vývoj. Ten je možné rozdělit do tří fází, z nichž každou ovlivňuje mozek. A každou z těchto fází řídí jiná část mozku.

Jednotlivé fáze lásky mohou trvat různě dlouhou dobu a probíhají nezávisle na sobě. V tomto rozdělení lásky do fází se zrcadlí různé modely vztahů a pomáhá pochopit, jak fungují. Může tedy nabídnout jiný pohled na lásku a fungování partnerských vztahů či pouhých pocitů přitažlivosti a vášní.

Každý z nás prožívá lásku různě. Stejně tak i její jednotlivé fáze jsou odlišné a každou prožíváme jinak. Zatímco někdo prožívá lásku poklidně, bez dramatických zvratů, jiný ji neumí prožít jinak než intenzivně a mnohdy o to bouřlivěji. Různé prožitky jednotlivých fází milostného vztahu vychází z toho, že každou z těchto fází provází odlišné emoce. Jistí vědci se zabývali a zabývají výzkumem neurobiologických procesů probíhajících během prožitků přitažlivosti a lásky a z tohoto zkoumání vzešla mimo jiné teorie tří fází lásky. V rámci těchto výzkumů se vlastně studovaly procesy odehrávající se v lidském mozku během prožitku různých etap vývoje milostného vztahu. Dá se tedy říci, že jde o teorii, která je vědecky podložena.

Šichta pro mozek

Výše uvedenými třemi fázemi lásky jsou sexuální touha, vášeň a oddanost. Spouštěčem každé z těchto fází je odlišná část mozku a z pohledu neurobiologických procesů spolu nesouvisí. To vysvětluje fakt, proč je možné cítit se být silně přitahován někým, s kým nás nespojuje vůbec žádné citové pouto. Zároveň je ale nutné projít si jednou fází, abychom se dostali do té další. Za sexuální touhou, tedy první fází lásky, stojí zcela prostý reprodukční pud. Sexuální touha je ovládána poměrně jednoznačnými pochody v našem mozku. Proto ji dokážeme relativně snadno a rychle pocítit, ovšem stejně rychle může i vyprchat. Sexuální touha totiž nemá stále stejné znaky, je nestálá a pokaždé může být vyvolána něčím jiným.

Druhou fází lásky je vášeň. Dochází k ní tehdy, když jsou dva lidé, jenž se navzájem přitahují, naladěni na stejnou emocionální vlnu. Rodí se z propojení sexuálního napětí zaplavujícího oba partnery a pocitu něčeho nového, čímž to celé získává potřebnou jiskrnost. Vášeň dokáže člověka 'oslepit' a způsobit, že jedná 'jako smyslů zbavený'. Rozdmýchá v nás vzrušující představy o společných prožitcích s partnerem. Nastartuje ji sexuální přitažlivost a živí ji všechny společné pozitivní zážitky. Jestliže jich ubývá, vášeň začne vyprchávat, stejně jako tím, že se ze vztahu vytrácí pocit novosti. Když se partneři snaží alespoň příležitostně obohacovat společné soužití o nové zážitky, pak tím dávají více šancí neutuchající vášni.

Jeden hormon střídá druhý

Když se podaří v partnerském vztahu dospět do třetí fáze oddanosti, může už být touha i vášeň ze vztahu pomalu vyprchána, ale také nemusí. Pocit oddanosti už je velmi silným poutem mezi partnery, láska se v této fázi stává nepodmíněnou. Jeden druhého již přijímá zcela bezpodmínečně i se všemi nedostatky. Partneři jsou v této fázi velmi propojeni a vše, co se děje jednomu z nich, druhý vnímá jako kdyby se to dělo jemu samotnému. Partneři v této fázi se vnímají jako životní partneři, kteří spolu chtějí zůstat navždy. Již ale s nohama na zemi, bez růžových brýlí. K tomu, aby se tak nestalo a partneři spolu nevydrželi doživotně, by se muselo stát něco zásadního. Například by se zásadním způsobem změnilo chování jednoho z partnerů nebo by do vztahu nezvratně zasáhla nevěra jednoho z nich.

Výše popsané jednotlivé stupně vývoje lásky většinou následují jedna po druhé, přičemž každá následující potřebuje pro svůj nástup tu předchozí. Bez sexuální přitažlivosti by nezajiskřila vášeň a bez dostatečně hluboké vášně by se těžko projevil pocit oddanosti partnerů. V průběhu každé fáze dochází k přílivu různých hormonů do mozku. Ať už jde v prvních fázích o dopamin vyvolávající pocit euforie a zahánějící negativní pocity, noradrenalin, který je zodpovědný za naši zvýšenou bdělost a pozornost a serotonin kontrolující naši náladu nebo ve fázi oddanosti pak třeba oxytocin neboli hormon lásky a připoutání či vasopressin, jenž mimo jiné zajišťuje naši věrnost i vzrušení v přítomnosti partnera. Každopádně se dá říci, že opravdová láska je nejsilnější drogou, která existuje. Když se zamilujeme, v mozku se rozjíždí mnoho složitých reakcí a pokud se podaří dojet až do fáze oddanosti, jenž trvá a související reakce v našem mozku neustávají, máme to nejdůležitější na světě.