Říká se, že zamilovanost je především chemie, která nemá se zdravým rozumem co dělat. Kdyby měla, byla by láska asi o dost jednodušší záležitostí. Pravděpodobně by se nestávalo, že by se člověk zamiloval například do někoho, kdo o něj nestojí nebo do někoho, kdo o něj třeba i jakýsi zájem má, ale už patří jiné osobě.
Druhý případ je obzvlášť zapeklitý, protože se často dotkne více lidí. Každému se však může stát, že se zamiluje do někoho, kdo je zadaný. Potkává to muže i ženy téměř jakéhokoliv věku. Možná jste i vy sami potkali člověka, o kterém jste nabyli dojmu, že by vám vyhovoval po všech stránkách nebo vás prostě jen z vám neznámého důvodu přitahuje jako ještě nikdo. Háček však je v tom, že přitahoval už někoho jiného před vámi. Situace se pak může vyvíjet různě.
Někteří navzdory chemii dojdou k závěru, že nemá smysl dané osobě své city vyjevovat a buď s ní úplně přetrhají kontakty nebo se rozhodnout nechat vše tak, jak to je a mlčky trpět. To je sice to „rozumné“ a z morálního hlediska správné rozhodnutí, ale především pokud se s daným člověkem nadále vídáte, budete se pravděpodobně trápit. A někdy i dost dlouho.
Další variantou je, že ani tomu druhému nejste lhostejní a něco si s vámi začne, ale celou dobu je zjevné, že dává přednost svému oficiálnímu partnerovi. Vy můžete být zmatení z toho, jaké city k vám vlastně chová a užírat se obavami, že se váš vztah zřejmě nikdy nevyvine tak, jak byste si přáli. Na druhou stranu však spolu zažíváte hezké okamžiky a nechce se vám se jich vzdát.
Může se taky stát, že vám dotyčný tvrdí, že vás miluje a chce být s vámi a od stávajícího partnera chce odejít, ale přesto se z nějakého důvodu žádné změny nedějí. A někdy se samozřejmě také stane, že skutečně odejde. Ať už je varianta jakákoliv, nikdy nejde o ideální situaci. Buď se trápíte vy nebo někdo jiný. Případně všichni zúčastnění. A jak by se měl člověk nejlépe zachovat?
Jistě každý ví, co by bylo morálně správné, jenže někdy je pořádně těžké se podle toho řídit, když jde o někoho, s kým byste chtěli být. To, co uděláte, si musíte zvážit především vy sami.
Mám však pro vás několik tipů, nad čím by možná bylo dobré se zamyslet:
1) Má o vás ten druhý také zájem?
Jestliže si vás dotyčný absolutně nevšímá, bylo by asi nejlepší smířit se s tím, že pro něj nejste zajímaví a nebudete mít žádný vážnější vztah. Možná to zní zcela logicky, ale i tak se někdy stává, že si člověk dělá plané naděje, přestože k tomu není žádný objektivní důvod. Často pak stačí uvědomit si reálný stav věcí a člověk je potom už sám schopný vymyslet, co by mu v jeho situaci mohlo pomoci.
2) Záleží mu na vás doopravdy?
I když je váš zájem do určité míry opětovaný, nemusí to znamenat, že vás má daný člověk rád tak jako vy jeho. Možná se jen v současném vztahu nudí a hledá povyražení nebo mu dáváte něco, co mu jeho partner nedává, ale jinak je s ním v zásadě šťastný.
3) Je opravdu rozhodnutý být s vámi?
I v případě, že mu na vás skutečně záleží, nemusí chtít skončit oficiální vztah. Může to být z pohodlnosti, protože takhle se svým partnerem nemusí řešit otázky rozchodu a zároveň má i vás. Někdy sice může být rozhodnutý pro vás, ale v odchodu mu brání výčitky svědomí, že svému protějšku ublíží nebo jiné důvody.
4) Dokážete si nevyčítat, že pro vás opustil stávajícího partnera/rodinu?
Sice je jeho současný vztah především jeho zodpovědnost, ale to neznamená, že nějaké pocity viny nemáte i vy. Zkuste si však uvědomit, že ať už na toho druhého naléháte jakkoliv, rozhodující volba je nakonec stejně na něm a je tedy výsledkem jen jeho vlastní vůle. Pokud by něco doopravdy nechtěl udělat, tak ho k tomu nikdo nedokáže donutit.
5) Dokážete k němu mít důvěru, že vám neudělá to samé?
I pokud máte k dispozici jakkoliv racionální vysvětlení pro to, proč odešel od bývalého partnera k vám, nemíváte přece jen díky vlastním zkušenostem sklon pochybovat o tom, že vám bude věrný? Pokud vás to napadne jen sem tam, tak to ještě problém není, ale určitě by vás tyto myšlenky neměly obtěžovat příliš často a intenzivně.
Pokud si na nějakou z těchto otázek odpovíte negativně, zkuste zvážit, jestli vám takový vztah skutečně stojí za to. Je možné, že vám i tak bude víc dávat, než brát. Ale pokud vám víc ubližuje, než vás těší, bylo by pro vás možná lepší ho ukončit. A většinou čím dříve, tím lépe.
Když se lidé rozhodnou mít děti, zpravidla předem nepočítají s tím, že by zůstali jen u jednoho. Víc dětí s sebou přináší větší pestrost, víc láskyplných vztahů, ale samozřejmě také více starostí.
Co to znamená pro první dítě? Sourozenec může do jeho světa přinést ze začátku více negativ než pozitiv.
Mnoho lidí si na konci roku dává různá předsevzetí. Jasně, od teď bude všechno jinak. Už nebudeme pít, kouřit, budeme každý den cvičit a k tomu si najdeme lepší práci a vyděláme spoustu peněz.
Většinou nám však novoroční předsevzetí dlouho nevydrží. Máme si tedy prvního ledna od základu měnit život?