Bulimie atd. - Andrea - Poradna - Vitavera - Váš psycholog na telefonu!

Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o pomoc. Co má paměť sahá mám problém s vnímáním sama sebe, svého těla. Roky mě doprovází diety, přibírání atd. Cca před rokem začalo vše gradovat, začala jsem i zvracet. V té době jsem začala docházet každý týden k psycholožce do Anabell a musím říct, že se vše mělo k lepšímu. Začala jsem navštěvovat ii nutriční poradnu. Jenže vzhledem ke konci dotací došlo ke změnám, moje paní psycholožka tam přestala docházet a je tam nová, poradna se platí, což si nemůžu dovolit. Docházela jsem tam cca 3-4 měsíce. Začala jsem docházet k psycholožce jinam, která se nezaměřuje na ppp. Je znát, že této problematice úplně nerozumí, ale většinou to nevnímám jako problém, protože řešíme další problémy s tím související i nesouvisející. Problém je ten, že tam chodím za 14 dní - 3 týdny, asi 3 měs., a já vnímám, že mi to skoro nepomáhá, neposouvám se, naopak se mi vše vrací zpět, hodně se vše zhoršilo. Mám problémy snad ve všech oblastech života. Nestihnu jí za tu hodinu vše říct, odcházím s neuspokojivým pocitem, a za dalších 14 dní už příbívá dalších událostí a tak se to navaluje a navaluje a nestíha řešit. Jdu ke dnu a momentálně jsem na tom špatně. Žiji sama v jiném městě než moje rodina. Mám problémy v rodině. Vygradovalo to tím, že jsem cca 3 měs. nebyla skoro v kontaktu hlavně s mámou, protože mě už tak psych. žďímala, že kdybych to neutnula, jistě bych se zbláznila. Je po smrti táty (7 let) sama. Táta byl dominantní, o vše se staral, ona byla vždy spíš emocionální a ne příliš silná osobnost. Vše je na ní a psych. to nezvládá. Stala se dost labilní. Musím to nazvat až šikanou z její strany, kdy mě bombarduje hodinovými telefonáty s problémy, týkající se i zbytku rodiny, které může řešit jen ona a není toho schopna. Nabízela jsem jí xkrát podporu, pokud to bude řešit, ale ona na to psychicky nemá, tím pádem tím roky stresuje mě a je to bez konce. Už jsem z toho byla tak na dně, že jsem jí řekla, že pokud to nechce řešit, že už tady pro ni nemůžu být. Jen byla dotčená. To je její častá reakce. Ona nepřiměřeně zatěžuje mě, tak, že by mě zničila, o mě se vůbec nezajímá, a když se ohradím, protože v té situaci už to nemohu dál snášet, jsem špatná já. Sama je tak zahlcena svými problémy, že se nezajímá o nikoho dalšího. O mých problémech s jídlem neví, ani by je nepochopila. Velmi mě stresuje a zatěžuje práce, kterou nemám sílu změnit. Nevěřím si, jsem pečlivá a snažím se a vlastně dělám věci nad rámec, které nikdo neocení. Nefunguje žádná motivace, naopak když vše klape, mlčí se, když se nastane drobný problém, je to řádně omláceno o hlavu. Po letech se poslední rok ustálil prac. kolektiv, 2 dalších pracovníků na naší pobočce, ale ti nyní oba firmu opouštějí z důvodu nespokojenosti. Jsem roky v práci ve stresu, spousta věcí stojí na mě, nikoho to nezajímá, problémy, které způsobuje systém ve firmě stejně odnesu já, zaučováním nových pracovníků, nával práce za ostatní atd. Jsem vyčerpaná. S prací souvisí bydlení, moje bydlení je spíše provizorium na přespávání, což se taky děje, ale co jsem přestala jezdit za rodinou, přestalo stačit a naděje na zlepšení je skrz práci a platové ohodnocení téměř marná. Jsem dlouho sama, mám problém s navázáním kontaktů, jsem uzavřená, automaticky negativní a nepřístupná a seznámím se pouze ve společnosti s trochou alkoholu, kdy to ze mě spadne a dokážu být přirozená. Ale i to už se dlouho nestalo. Nemám v podstatě přátele, tudíž možnost někam do společnosti zajít, někoho potkat. Nemám s kým jet na dovolenou, odpočnout si. Je mi pod 30, toužím už po dlouhodobém vztahu a pak rodině. Roky mám pocit, že mi život utíká mezi prsty a on utíká. Říkala jsem si před roky, že se to samo nějak vyvrbí, ale utíkají další a další roky a vše je stejné a mě dochází, že pokud něco nezměním u sebe, samo od sebe se nic nestane, ale přitom nejsem schopna té změny. Nemám skrz práci čas na sebe, potřebuji mít možnost na sobě pracovat, ať pro budoucí uplatnění v práci, tak hlavně co se týče mého osobního života, mého problému. Znám jen práci, spánek. O víkendech se většinou také nezastavím, protože v týdnu nemám šanci řešit vůbec nic, nebo když ano, tak jsem tak psych. vyždímaná, že nedokážu ještě na něčem pracovat, něčemu se věnovat. Skrz můj problém s jídlem se také snažím nebýt moc doma, chci být pořád v pohybu. Ať už je to cvičení, nebo jen chození po nákupech atd., prostě jen neležet doma. Zanedbávám doktory, kontroly z dřívějších problémů, které už asi rok nejsem schopna naplánovat, musím je nakombinovat v rodném městě nejlépe všechny na 1 den, musím mít čas zastavit se, namyslet to a obvolat, vzít volno atd. a nemám kdy. Tím se mi začínají ozývat různé problémy, které bych měla řešit, a z kterých jsem také nervózní a bojím se. I kdybych někoho potkala, nejsem schopna se s ním fyzicky sblížit, mám blok, až panickou hrůzu, a uvědomuji si tu absurditu a tak moc mě to ponižuje, že se zase jen stahuji do sebe a odháním od sebe. Ponižuje mě, že neumím spoustu věcí, i když vím, že dokonalost neexistuje, pořád mám vnitřní touhu jí dosáhnout. Připadám si totálně nepoužitelná a docházím k tomu, že překonání toho všeho je tak těžké až nereálné a tím to začínám vzdávat. Je toho na mě tak moc. Problém s jídlem se zase zhoršil, mám opět záchvaty přejídání a zvracení, což už se dřív stabilizovalo. Vypozorovala jsem, že je to tím zvýšeným stresem zase, a po obnově kontaktu s rodinou, kdy zase čelím tomu nátlaku matky. Jsem tak přehlcená a stresovaná svými problémy, že nejsem schopna poslouchat už žádný navíc, zhroutila bych se. Mám stavy, kdy si myslím, že se zblázním. Jsem ve stadiu, kdy si říkám, že se něco už musí stát, a možná už i chci, abych byla nucena se zastavit. Chci řešit svůj problém, ale mám pocit, že nemám jak. Nejradši bych se nechala někam zavřít, abych byla nucena se zastavit a měla čas řešit své problémy. Jedu na nikdy se nazastavující horské dráze a nevidím řešení. Říkala jsem si, jestli je řešení jen v psychologovi, což je pro mě začarovaný kruh. Nemám kam jít, a nemůžu si dovolit chodit každý týden někam, kde ho budu hradit. Nevím, jaké jsou možnosti, které se nabízí, nemám jít spíš k psychiatrovi? Neexistuje něj. možnost pobytu s terapií? Potřebuji něco nutně udělat. Omlouvám se za dlouhý dotaz a děkuji.