Příliš silné sebevědomí je jako příliš silná káva. Krásně voní a přitahuje pozornost. Když okusíte, skoro vás porazí. Příchuť je nepříjemně hořká a po chvíli už ani nechutná.
Někdy je těžké odhalit, kde přesně je nebezpečná hranice porušené rovnováhy. Že máme nízké sebevědomí, si většinou uvědomujeme. S přehnaně vysokým sebevědomím už je to horší. Tady hrozí nebezpečí přemíry sebevědomí aniž by si toho člověk byl vědom. Taková porucha sebehodnocení pak vede k pýše, nadutosti a ješitnosti.
Současná společenská morálka velebí individualitu, výkon, dosahování cílů a společenskou prestiž a tak se v ní těmto jedincům dobře daří. Často nejsou odhaleny jejich úchylky a skrývají se právě za těmito měřítky hodnot. Kdo si to uvědomuje, snaží se zachovat míru. Rozdíl mezi správnou mírou a nepřiměřeností se ovšem někdy poznává obtížně.
Kde končí zdravé sebevědomí?
Nikdo jistě nepochybuje o tom, že sebedůvěra a neochota smířit se s prohrou jsou důležitými faktory šťastného a úspěšného života. Ideální je uchovat při tom svému sebevědomí zdravou rovnováhu a udržet si schopnost pozorovat věci objektivně. Věřit v dobrý výsledek a zároveň připustit, že se věci někdy nezdaří.
Nadšení i přiměřenou opatrnost je nejlepší rozumně kombinovat. Neměli bychom ignorovat nebezpečí a sázet jen na jednu kartu – na vítězství. Přehnaná sebedůvěra by nás mohla ve finále i zničit.
Za hranicí únosnosti
Mít přehnané sebevědomí většinou znamená vidět jen sebe a své přednosti. To se projevuje pýchou, ješitností, egoismem, arogancí, nedostatkem empatie a soucitu. Takový člověk má o sobě přemrštěné mínění a je slepý k vlastním chybám. Je pyšný na své vlastnosti, svůj vzhled, na to, co dokázal, na majetek, postavení ve společnosti, všechno ví, všude byl atd.
Podle toho se také tváří a jedná. Chodí vzpřímeně a sleduje, zda se na něj někdo dívá. Má rád publikum. Je samolibý, okázale dává najevo svůj názor a prosazuje se tak, že nedává příležitost ostatním. Myslí si, že nikoho nepotřebuje. Má přezíravý nebo panovačný pohled. Tito lidé se chovají manipulativně a bývají vůči druhým i krutí.
Nestálé hladiny
Máme tendenci srovnávat se s druhými. Lidé s vysokým sebevědomím vycházejí z tohoto srovnání automaticky jako vítězové a často již předem. Používají metody, které ubližují druhým. Pokud šlapeme po důstojnosti někoho jiného, může to fungovat v náš prospěch jen krátkodobě. Proto tito lidé potřebují doplňovat rychle se vyprazdňující nádobu se svým sebevědomím neustále.
Nezdravě zvýšené sebevědomí nepostihuje tak velkou část lidstva jako sebevědomí nezdravě nízké. Stává se, že vidíme někoho s typickými projevy vysokého sebevědomí a zjistíme, že dotyčný má ve skutečnosti sebevědomí dosti pošramocené. Svým okázalým chováním se to jen snaží zamaskovat.
Jak z toho ven?
Zda je více nepatřičné sebevědomí vysoké nebo nízké je věcí názoru každého jednotlivce. Co nás víc obtěžuje a s kým se nám hůře jedná je mimo jiné záležitostí toho, jak jsme na tom se sebevědomím my sami a jak se tudíž s druhými dokážeme vyrovnat.
Přehnaně vysoké sebevědomí můžeme léčit uznáním své pravé hodnoty, přijímáním, pokorou a laskavostí. Dovedou nás k vlastnímu sebepřijetí, vyrovnanosti a klidu. Pokud chceme zůstat lidmi, musíme si dovolit být zranitelní, dělat chyby a učit se z nich.