Přínosy a dopady inkluze - Vitavera - Váš psycholog na telefonu!

Pojem inkluze není v naší legislativě žádnou novinkou. Ve školství se s ní počítá již několik let. V poslední době se ale toto téma stalo více aktuálním, za čímž stojí nové podmínky financování ze strany státu.

Podíváme se nejprve na to, co to vlastně ta inkluze je. Pak si vysvětlíme, v čem spočívají zmíněné změny a jaké konkrétní dopady způsobily. Hlavně se ale zaměříme na to, zda má inkluze nějaké přínosy a jaké má případné negativní dopady. Nebudeme se snažit jednoznačně rozhodnout, jestli je inkluze v pořádku nebo není. Pokusíme se ale podívat na obě strany mince a budeme se snažit pochopit postoje dotčených stran a nic unáhleně nezatracovat.

Naše legislativa zná pojem inkluze již od roku 2005. Inkluze neboli inkluzivní vzdělávání představuje takový systém vzdělávání, který umožňuje všem dětem bez rozdílu navštěvovat spádovou školu. Jde o termín pro společné vzdělávání zdravých, výjimečně nadaných, ale i tělesně či mentálně handicapovaných nebo sociálně znevýhodněných dětí. Jejím cílem je tak umožnit všem dětem stejnou šanci na vzdělání. Od výše uvedeného roku, kdy byla inkluze uzákoněna, tak byly poskytovány peníze na práci s dětmi se specifickými potřebami všem školám, tedy i těm běžným. Ty tak musí jakkoli odlišné děti přijmout a zajistit jim podporu jejich vzdělávání. Peníze ze státního rozpočtu však většinou pokryly pouze část a ředitelé škol tak museli čerpat zbývající prostředky z vlastního rozpočtu školy. To zcela logicky vedlo k odmítavému postoji škol k přijímání dětí, jenž potřebují asistenta.

Změna k lepšímu?

V roce 2016 však došlo ve financování k podstatné změně. Od tohoto roku má každá škola nárok na financování podpory potřebných dětí v plné výši. Každé takové dítě musí být posouzeno z pohledu pedagogicko-psychologické poradny, která má rozhodnout, jaký stupeň podpory dané dítě potřebuje. Tyto poradny jsou tudíž zahlcené a nemají na to potřebnou kapacitu. Řada škol tuto změnu vnímala pouze jako změnu financování a nic to nezměnilo na přijímání žáků se speciálními potřebami. Jenom teď peníze na ně mají jisté a nemusí je složitě shánět. Přesto je pro ředitele těžké si asistenty udržet, protože jejich platy jsou s ohledem na náročnost profese velmi nízké. Základní otázkou by však mělo být, jaký má inkluze smysl, pro koho a jaká má pozitiva a negativa.
 

Média zmiňují inkluzi převážně v negativním kontextu. Jistým záporným bodem je fakt, že inkluze představuje vysoké personální a finanční nároky. Vyžaduje změnu prostředí školy, pomůcek, přípravu pedagogů a nábor asistentů. Dalším problémem je, že při současných počtech dětí ve třídách by učitelé na žáky se speciálními potřebami neměli dostatek času. Logickou obavou je, že postižené děti budou výuku brzdit, a to povede ke zlobení 'zdravých' dětí. Klasickému tempu výuky by však postižené děti nestačily a tak, když se najde nějaké kompromisní řešení, budou na tom bity obě strany. Tyto nevýhody se dají eliminovat, ovšem vyžaduje to ještě hodně času. Odpůrci inkluze vesměs poukazují na nepřipravenost škol na takovou změnu, a to nelze popřít. Když se od tohoto oprostíme, jaké jsou přínosy inkluze?

Všechno chce svůj čas

Inkluze bezesporu vede k lepšímu začlenění a postavení postižených či jinak znevýhodněných lidí ve společnosti. Zlepší se tak jejich pocity, sebehodnota a vnímání svého vlastního já. Inkluzí se při správném uchopení věci může zlepšit vzdělání všem dětem. Protože aby učitelé vyhověli potřebám více žáků, měli by mít materiály a přístup k výuce pestřejší a látku vysvětlovat různými způsoby. Nakonec ji tak mohou lépe pochopit všechny děti. Nebo naopak v případě potřeby lze třídy rozdělit na menší skupinky, kdy každé z nich se učitel a asistent mohou konkrétněji a tudíž lépe věnovat. V neposlední řadě by inkluze měla vést ke zlepšení vztahů mezi žáky. Vede totiž děti k lepšímu porozumění druhým, přijetí sociálních odlišností a většímu respektu k ostatním. Inkluze pomáhá rozvíjet v dětech sociální inteligenci a empatii, jež se při každodenním působení v podnětném prostředí zlepšují. Inkluze pomáhá dětem pochopit rozmanitost sociálního prostředí. Děti se učí lépe porozumět nejen ostatním, ale v konečném důsledku i samy sobě.

Inkluze se jeví jako správný krok. Ale nejsou pro ni vytvořené podmínky tak, aby ji učitelé a školy mohly zvládat. Právě chybějící správná příprava na inkluzi je příčinou jejího negativního vnímání. Dalším důvodem je fakt, že veřejnost je nedostatečně informována a často také chybně. Není správné inkluzi zatracovat, ale ani není dobře ji za současných podmínek bezpodmínečně prosazovat. K tomu, aby k plnohodnotné inkluzi došlo a splnila svůj účel, je ze strany státu a patřičných institucí potřeba zajistit kvalitní informovanost veřejnosti a současně na to potřebným způsobem připravovat školy a jejich personál. A to je ještě běh na dlouhou trať.