Dotaz - Zuzana 3. 1. 2013 15:52
Dobry den,je mi 22let,mam přítele a sním více jak 7milety vztah.Náš vztah od doby kdy se narodila dcera neni v poradku.Ja si uprimne myslim ze na takovy vecy ktere se tocí kolem rodiny nebyl připraven.Vím osobe ze obcas snim chci řešit vecy,jako co bude dal,co delal jak se mel atd. to je ale ten problem jak snim chci neco řešit je zle.Respektive za 7let vztahu toho bylo dost ale ja ho ipresto mám rada,mame dceru,kterou sme chteli oba dva.V 15letech sem odešla od rodiču a začala bydlet sním. Problém je prostě vtom že 31.12. při silvestrovské večeri mi zdělil před dcerou takove vecy ze uz opravdu nevim jak dal.Myslim tím ,že nevím jak se postaram sama o dceru,jak to finanče zvládnu.Přítel totiž chce abych s malou odesla.Posledního pul roku sem natom psychicky myslim dost špatně,ikdyz se mi to spatne pise,mam sklony k sebeublizovani a bojim se aby to casem neskoncilo sebevrazdou,obcas nato takove myslenky mám.Dcerunce budou 4roky je na tatu a na babicku,skterou bydlime hodne fixovana,nevim co to sni udela az se na delsi dobu vzdalime.Ono totiz staci kdyz jedu na vikend k rodičum a uz je namne druhy den dcera protivna ze chce tatu a ze chce uz domu.Bojim se ze to vse nezvladnu,nemam bydleni,nemam dodělanou školu.Přítel je ale rozhodnuty a uz dal nechce pokracovat ve vztahu,ja delam vsechno spatne,za vse muzu ja a i kolikrat sem odnej slysela ze se nestaram dobře o dceru.Pritom jeho nazor je takovy ze žena se ma starat o dite a o domacnost a chlapi pracuji a proto se musi taky jit bavit s prateli a na zabavy.A ja az budu poradne pracovat a hazet lopatou jako on tak si muzu taky chodit a byt vecne pryc.A to sou presne takoveto dohady skterych vzniklo mezi nami zlo,spise tedy z jeho strany nenavist.
Odpověď - PhDr. Kateřina Urbanová 4. 1. 2013 12:34
Dobrý den, Zuzano,
vypadá to, že jste se ve vztahu dostali do krize a Váš přítel to chce řešit rozchodem - chápu to dobře? Vy se bojíte jednak toho, jak byste to zvládla prakticky, jak psychicky, a také, jak by to zvládla Vaše dcerka. Věřte, že děti jsou přizpůsobivé a zvyknou si na všechno, když je tím dobře provedou jejich rodiče: když jim ukážou, že to, co se děje, není žádná tragédie (vyžaduje to velké sebezapření, to vím), že je to normální, nadále dojde k nějakým změnám, ale i tak vše bude fungovat. Dcerce je to potřeba říct popravdě, bez větších detailů a bez vlastních emocí, které máte ke svému příteli.
Jak byste to zvládla prakticky, to Vám takto neporadím, protože Vás neznám, mohly bychom eventuelně probrat Vaše možnosti, pokud byste mi zavolala k nám do poradny. Další věc je, že ať bude, co bude, píšete, že poslední dobou jste na tom psychicky zle a máte sklony k sebepoškozování. To je známka toho, že potřebujete pomoc a podporu. Vše se Vám zdá zoufalé, protože jste na to sama. Zkuste si vybrat někoho, ve Vašem okolí, s nímž byste mohla své potíže sdílet a kdo by Vám byl oporou. Můžete se i podívat na internet a najít si nějakého psychologa, ke kterému byste mohla pravidelně chodit a své pocity řešit, aby se Vám ulevilo. Věřte, že vše není tak černé, jak se Vám zdá, ale že prostě potřebujete pomoc. Kdykoliv můžete zavolat i do naší telefonické poradny.
Z toho, co popisujete, to vypadá, že Váš přítel se k Vám nechová moc hezky, chce také, abyste odešla a nenabízí Vám žádnou pomoc. To od něj není hezké, možná si takového chlapa ani nezasloužíte. Je otázka, jak to dopadne, jestli se Váš přítel ještě vzchopí nebo ne. Každopádně, když si nebudete vědět rady, určitě zkontaktujte odbornou pomoc - jak po praktické stránce v nějaké občanské poradně nebo poradně pro matky s dětmi, tak po psychické.
Držím Vám palce! Kateřina Urbanová