Psychologická poradna
Máte problém a nechcete na něj být sami? Ocitli jste se v tíživé situaci a nevíte, jak ji řešit?
Naši specialisté jsou zde, aby Vám pomohli s Vaším trápením!
Možná, že již zde někdo řešil stejný problém, který trápí Vás. Prohlédněte si již položené dotazy.
Dotaz - Martina 7. 1. 2013 20:57
Dobrý večer,potřebovala bych poradit s výchovou 2,5letého syna.Mám tři děti dvě dcerky 13 a 7 let a syna.Syn byl neplánovaná ale jsme rádi že ho máme.Malej má záchvaty vzteku a i několik vteřin trvá než se nadechne pro mě je to dlouhá doba(diagnóza afektní záchvat)ale nejvíc si nevím rady jak je na mě "zlej" rozčiluje se na mě když mu něco nedovolím,plácne mě aj kopne.Prosím o radu jak se mám k němu chovat,když mu něco zakážu a on na mě breptá(křičí)i se po mě ožene.Pak přijde a pomazlí mě řiká že mě miluje,ale někdy je toho na mě moc že dělám že ho nevnímám...prosím poraďte úplně jsem ztoho nešťastná dcerky máme si myslím vychované dobře tak nevím kde sem udělala chybu.
Moc vám děkuji za odpověď s pozdravem M.Balková
Moc vám děkuji za odpověď s pozdravem M.Balková
Odpověď - PhDr. Kateřina Urbanová 11. 1. 2013 12:55
Dobrý den, Martino,
zmiňujete u Vašeho syna diagnózu - byla jste s ním tedy někde na vyšetření, kde Vám tuto diagnózu dali? To je důležitá věc. Pokud ano, měla byste s konzultacemi pokračovat na daném pracovišti, kde Vašeho syna osobně znají. Pokud ne, pokud jste si našla diagnózu sama, např. na internetu, je jen důležité si dát pozor na to, abyste nevyvozovala, že má Váš syn vyloženě nějakou poruchu.
Afektivní záchvaty a nepřiměřené vztekání jsou v tomto věku normální - projevuje se tak (asi do 4 let) každé dítě, některé víc a některé méně. Pro rodiče je to velmi náročné období, to vím. Vás ale trápí, jak je na Vás Váš syn "zlý". Trochu se divíte, že s dcerami žádné problémy nebyly, tak proč jsou teď. V tom může být spousta věcí - mohla jste být mladší a mít na výchovu více energie, když jste měla malé dcerky; můžete podvědomě jednat jinak s chlapcem než s děvčaty; vliv může mít i Váš muž, průběh porodu, aktuální rodinná situace aj.
Každopádně, co s tím? V této situaci nezbývá než naprostý řád, důslednost a přísnost. Je důležité, nenechat se synovým chováním vykolejit (chce to pevné nervy, to je min jasné), ale v klidu mu ukázat, kde jsou hranice. Je důležité nebrat synovo chování osobně, ale jako výraz toho, že si nějakým způsobem dokazuje Vaši lásku a svojí vlastní vůli. Někdy pomáhá tzv. pevné objetí: chytnete syna pevně, aby se nemohl bránit, budete říkat, že to se nedělá, on se bude strašně vztekat, ale nakonec se uklidní. V záchvatu s ním není možné nijak diskutovat. Po uklidnění je možné mu říct, že toto nesmí dělat, nenechat se dostat ani tím, že Vám nyní říká, jak Vás miluje, ale v klidu ho zaměstnat nějakou společnou činností.
Váš syn ale může mít více konkrétních důvodů ke svému chování, a proto je na místě, pokud se to nespraví, probrat to s nějakým dětským psychologem osobně - ať už v naší telefonické poradně nebo jinde. Přeji Vám hodně štěstí, Kateřina Urbanová
zmiňujete u Vašeho syna diagnózu - byla jste s ním tedy někde na vyšetření, kde Vám tuto diagnózu dali? To je důležitá věc. Pokud ano, měla byste s konzultacemi pokračovat na daném pracovišti, kde Vašeho syna osobně znají. Pokud ne, pokud jste si našla diagnózu sama, např. na internetu, je jen důležité si dát pozor na to, abyste nevyvozovala, že má Váš syn vyloženě nějakou poruchu.
Afektivní záchvaty a nepřiměřené vztekání jsou v tomto věku normální - projevuje se tak (asi do 4 let) každé dítě, některé víc a některé méně. Pro rodiče je to velmi náročné období, to vím. Vás ale trápí, jak je na Vás Váš syn "zlý". Trochu se divíte, že s dcerami žádné problémy nebyly, tak proč jsou teď. V tom může být spousta věcí - mohla jste být mladší a mít na výchovu více energie, když jste měla malé dcerky; můžete podvědomě jednat jinak s chlapcem než s děvčaty; vliv může mít i Váš muž, průběh porodu, aktuální rodinná situace aj.
Každopádně, co s tím? V této situaci nezbývá než naprostý řád, důslednost a přísnost. Je důležité, nenechat se synovým chováním vykolejit (chce to pevné nervy, to je min jasné), ale v klidu mu ukázat, kde jsou hranice. Je důležité nebrat synovo chování osobně, ale jako výraz toho, že si nějakým způsobem dokazuje Vaši lásku a svojí vlastní vůli. Někdy pomáhá tzv. pevné objetí: chytnete syna pevně, aby se nemohl bránit, budete říkat, že to se nedělá, on se bude strašně vztekat, ale nakonec se uklidní. V záchvatu s ním není možné nijak diskutovat. Po uklidnění je možné mu říct, že toto nesmí dělat, nenechat se dostat ani tím, že Vám nyní říká, jak Vás miluje, ale v klidu ho zaměstnat nějakou společnou činností.
Váš syn ale může mít více konkrétních důvodů ke svému chování, a proto je na místě, pokud se to nespraví, probrat to s nějakým dětským psychologem osobně - ať už v naší telefonické poradně nebo jinde. Přeji Vám hodně štěstí, Kateřina Urbanová
Zobrazuj jen dotazy z kategorie:
