Psychologická poradna
Máte problém a nechcete na něj být sami? Ocitli jste se v tíživé situaci a nevíte, jak ji řešit?
Naši specialisté jsou zde, aby Vám pomohli s Vaším trápením!
Možná, že již zde někdo řešil stejný problém, který trápí Vás. Prohlédněte si již položené dotazy.
Dotaz - Pavel 21. 2. 2013 13:16
Dobrý den.
Žijeme s přítelkyní ve společné domácnosti 3 roky.Jsme oba již dvakrát rozvedení.Mě obě manželky utekli s jiným chlapem a jí zase manželé s jinými ženami,takže máme oba podobné zkušenosti.Jsme povahově zhruba stejní, kliďasové,ani jednou jsme se nepohádali,úplný klídek oproti předchozím manželstvím.Dali jsme se dohromady tak,že moje manželka mi utekla s jejím manželem.Mi dva jsme se postupem času do sebe zamilovali a já se přestěhoval k ní.Vše bylo dá se říci v pohodě.Je to asi 4 měsíce,najednou mezi námi začalo být docela velké oboustranné psychické napětí.Z mé strany zničehonic začalo různé nepodložené podezřívání jako že si tajně z někým dopisuje a volá atd.kdy právě takovéto tajné volání a dopisování(které člověk pozná podle jiného chování svého partnera)předcházelo mým předchozím rozchodům a strach že mě opět opustí s někým jiným,ale neuměl jsem se jí otevřeně zeptat.Včera už jsem nemohl vydržet ten psychický vnitřní tlak,takže jsem navrhl schůzku v restauraci na neutrální půdě,doma na to není klid.Tak jsem se od ní dozvěděl,že je na tom psychicky úplně stejně jako já,neumíme si spolu promluvit o svých problémech a otevřít se jeden druhému,asi nějaké psychické trauma z předchozích vztahů.V mém předchozím vztahu takováto promluva končila vždy velkou hádkou,protože bývalá manželka měla svoje zaručený rady od kamarádek z práce a jiná pravda neexistovala.Přítelkyně měla peklo zase z manželem,který se nebál ji i zbít nebo psychicky deptat pro nic za nic.Tak jsme si pohovořily,oběma se nám hrozně ulevilo,ale nevím a na to se chci právě zeptat,jestli nám nějak pomůže když se odstěhuji(na tom jsme se domluvili) a budeme se vídat méně(pořád se moc milujeme)a nebo to máme řešit nějak jinak.Mnohokráte děkuji za radu s pozdravem Pavel
Žijeme s přítelkyní ve společné domácnosti 3 roky.Jsme oba již dvakrát rozvedení.Mě obě manželky utekli s jiným chlapem a jí zase manželé s jinými ženami,takže máme oba podobné zkušenosti.Jsme povahově zhruba stejní, kliďasové,ani jednou jsme se nepohádali,úplný klídek oproti předchozím manželstvím.Dali jsme se dohromady tak,že moje manželka mi utekla s jejím manželem.Mi dva jsme se postupem času do sebe zamilovali a já se přestěhoval k ní.Vše bylo dá se říci v pohodě.Je to asi 4 měsíce,najednou mezi námi začalo být docela velké oboustranné psychické napětí.Z mé strany zničehonic začalo různé nepodložené podezřívání jako že si tajně z někým dopisuje a volá atd.kdy právě takovéto tajné volání a dopisování(které člověk pozná podle jiného chování svého partnera)předcházelo mým předchozím rozchodům a strach že mě opět opustí s někým jiným,ale neuměl jsem se jí otevřeně zeptat.Včera už jsem nemohl vydržet ten psychický vnitřní tlak,takže jsem navrhl schůzku v restauraci na neutrální půdě,doma na to není klid.Tak jsem se od ní dozvěděl,že je na tom psychicky úplně stejně jako já,neumíme si spolu promluvit o svých problémech a otevřít se jeden druhému,asi nějaké psychické trauma z předchozích vztahů.V mém předchozím vztahu takováto promluva končila vždy velkou hádkou,protože bývalá manželka měla svoje zaručený rady od kamarádek z práce a jiná pravda neexistovala.Přítelkyně měla peklo zase z manželem,který se nebál ji i zbít nebo psychicky deptat pro nic za nic.Tak jsme si pohovořily,oběma se nám hrozně ulevilo,ale nevím a na to se chci právě zeptat,jestli nám nějak pomůže když se odstěhuji(na tom jsme se domluvili) a budeme se vídat méně(pořád se moc milujeme)a nebo to máme řešit nějak jinak.Mnohokráte děkuji za radu s pozdravem Pavel
Odpověď - PhDr. Kateřina Vrtělová 21. 2. 2013 17:15
Dobrý den, Pavle,
děkuji za váš dotaz. Opravdu moc chci ocenit Vaši snahu situaci řešit. Pozvat přítelkyni do restaurace, na neutrální půdu byl opravdu výborný nápad. A znamená to mimo jiné, že už jste s tím začali něco dělat. Vnímám to jako první důležitý krok. Navíc píšete, že se vám oběma hrozně ulevilo. Dle tohoto kroku sám víte nejlépe, že o těchto problémech je třeba hovořit. Bez mluvení o tom to nejde a je skvělé, že nemáte tendenci se tomu vyhýbat a naopak setkání iniciujete. Na základě zkušenosti, kterou popisujete, chápu, že u Vás obou začalo vznikat jakési napětí. Oba toho máte hodně za sebou a je pochopitelné, že z ničeho nic vzpomínky nezmizí. Píšete o tom, že se pořád moc milujete, znamená to, že vám na sobě záleží a nechcete o vztah přijít? Můj dojem je takový, že základním tématem vašeho problému je důvěra. Pokud ve vztahu chybí důvěra, není možné se v něm cítit dobře. Na důvěře je třeba pracovat a už to, že jste si o tom začali povídat je dobrý začátek. Společně s přítelkyní bych na Vašem místě pátrala po tom, co pro vás důvěra ve vztahu znamená, jak se projevuje? Co potřebujete k tomu, abyste mohli partnerovi, partnerce důvěřovat? Komu opravdu důvěřujete? Kdy jste si důvěřovali? Co to změnilo? Pokud jde o nápad se od přítelkyně odstěhovat, je to v pořádku, pokud je to vaše dohoda a oba s tím souhlasíte. Co by se podle Vás mělo změnit tím, že se od přítelkyně odstěhujete? Jak jste o tom přemýšleli? Domnívám se, že je to jedna z možností a pokud se opravdu milujete, jistě by to nebylo na dlouho. Další možností je pravidelně o problému mluvit (ideálně opět na neutrální půdě) a hledat možnosti změny, které Vám pomohou dostat do vztahu zpět harmonii a důvěru. Třetí možnost vidím v tom, že navštívíte společně manželského poradce či rodinného psychoterapeuta. Společně s odborníkem můžete vést rozhovory tak, abyste našli opět společnou řeč a obnovili vaše soužití. Po tu dobu můžete bydlet společně či odděleně, záleží na vaší dohodě či možnostech. Tedy moje odpověď zní: pomůže to, pokud na tom budete i nadále pracovat. Pomůže to, pokud o tom budete mluvit a hledat společnou cestu, jak z toho ven. Držím Vám palce a přeji hodně sil.
Se srdečným pozdravem
Kateřina Vrtělová
děkuji za váš dotaz. Opravdu moc chci ocenit Vaši snahu situaci řešit. Pozvat přítelkyni do restaurace, na neutrální půdu byl opravdu výborný nápad. A znamená to mimo jiné, že už jste s tím začali něco dělat. Vnímám to jako první důležitý krok. Navíc píšete, že se vám oběma hrozně ulevilo. Dle tohoto kroku sám víte nejlépe, že o těchto problémech je třeba hovořit. Bez mluvení o tom to nejde a je skvělé, že nemáte tendenci se tomu vyhýbat a naopak setkání iniciujete. Na základě zkušenosti, kterou popisujete, chápu, že u Vás obou začalo vznikat jakési napětí. Oba toho máte hodně za sebou a je pochopitelné, že z ničeho nic vzpomínky nezmizí. Píšete o tom, že se pořád moc milujete, znamená to, že vám na sobě záleží a nechcete o vztah přijít? Můj dojem je takový, že základním tématem vašeho problému je důvěra. Pokud ve vztahu chybí důvěra, není možné se v něm cítit dobře. Na důvěře je třeba pracovat a už to, že jste si o tom začali povídat je dobrý začátek. Společně s přítelkyní bych na Vašem místě pátrala po tom, co pro vás důvěra ve vztahu znamená, jak se projevuje? Co potřebujete k tomu, abyste mohli partnerovi, partnerce důvěřovat? Komu opravdu důvěřujete? Kdy jste si důvěřovali? Co to změnilo? Pokud jde o nápad se od přítelkyně odstěhovat, je to v pořádku, pokud je to vaše dohoda a oba s tím souhlasíte. Co by se podle Vás mělo změnit tím, že se od přítelkyně odstěhujete? Jak jste o tom přemýšleli? Domnívám se, že je to jedna z možností a pokud se opravdu milujete, jistě by to nebylo na dlouho. Další možností je pravidelně o problému mluvit (ideálně opět na neutrální půdě) a hledat možnosti změny, které Vám pomohou dostat do vztahu zpět harmonii a důvěru. Třetí možnost vidím v tom, že navštívíte společně manželského poradce či rodinného psychoterapeuta. Společně s odborníkem můžete vést rozhovory tak, abyste našli opět společnou řeč a obnovili vaše soužití. Po tu dobu můžete bydlet společně či odděleně, záleží na vaší dohodě či možnostech. Tedy moje odpověď zní: pomůže to, pokud na tom budete i nadále pracovat. Pomůže to, pokud o tom budete mluvit a hledat společnou cestu, jak z toho ven. Držím Vám palce a přeji hodně sil.
Se srdečným pozdravem
Kateřina Vrtělová
Zobrazuj jen dotazy z kategorie:
