Jak to zvládat, jak dál? - Monika - Poradna - Vitavera - Váš psycholog na telefonu!

Dobrý den.
S přítelem máme malou dcerku (necelé dva roky), žijeme vedle přítelových rodičů a to je ten hlavní problém. Vedle znamená dva domky blízko sebe, se společnou zahradou. Tzn. žádné soukromí, kam se hnu hned vědí, kam jsem šla, co jsem dělala. To bych snad ještě překousla nebo si už na to tak nějak zvykla, ale jakmile vyjdu ven, že budeme s dcerkou na zahradě, za chvíli jsou u nás, hlavně tchán. Bohužel tchán je takový, že povahou je výbušný, nadávky nebývají vyjímkou, je to cholerik, je to pro mě hrozně negativní člověk, on ví všechno nejlíp a když něco není po jeho, je zle, plus navíc k tomu, co věta to sprostý slovo (sprostě mluví pořád i když má dobrou náladu). Nezajímá ho, že u jeho slovníku je i malé dítě. (Dokonce svého staršího vnuka několikrát záměrně učil mluvit sprostě a přišlo mu to moc vtipný, když to slovo po něm zopakoval). Nevím, jestli se můžu nějak bránit, aby se to má dcera nenaučila. Ráda bych, aby jsme ho moc často nevídali, ale jak jsem psala vyjdeme ven na zahradu a brzy je u nás. Někdy mi přijde, že se snaží shodit mou autoritu, tím že něco dceři řeknu a on řekne přesný opak (např. já řeknu tam nepůjdeme a on, tak řekni mámě ať tě tam vezme. Nebuď mámo na mě zlá. To, že ji říkal, že jsem zlá, použil už asi 3x myslím kvůli blbostem. Venku začalo pršet, vzala jsem ji, že půjdem domů. Řekl, mámo nebuď na mě zlá, já chci být ještě venku..atd.) Bojím se, aby od něj neokoukala to negativní, aby on nebyl ten, kdo má hlavní slovo, (ten kterej je hodnej a já ta zlá) a na koho ona dá. Ona ho vidí docela ráda, směje se na něj, kdežto já si myslím mám za tu dobu na něj vypěstovanou snad i alergii. Může dítě prokouknout jaký skutečně je a v kolika letech to pozná? Moc ráda bych bydlela jinde, ale přítel tvrdí, (což má asi pravdu), že na to nemáme bydlet jinde. Přítel vychází s rodiči dobře, nebere si to tak všechno jako já (např. otec mu za něco dost vynadá a potom za ním přijde, že chce s něčím pomoct a přítel klidně jde jako by se nic nestalo.) Přítel se snaží si to nerozházet nikde, ani u mě ani u rodičů. Každé ráno se probudím a je to stejné, bydlím tam, kde předtím. Už párkrát jsem si říkala, že bych se odstěhovala i sama s dítětem, ale to už bych vůbec neutáhla. U mých rodičů by to také nešlo, s mojí mámou máme bohužel také moc rozdílné povahy, a můj táta by také nebyl dvakrát nadšený, nebylo by to ono. Říkám si i kolikrát, co je lepší pro dítě ze dvou špatných variant, žít v prostředí, kde se často nadává a mluví sprostě nebo žít já sama s dítětem bez otce s minimem finančních prostředků, ale v klidu. Chtěla bych být šťastná, ale musím taky myslet na dítě. Sama pocházím z rozvedené rodiny a vím, když jsem byla malá, jak moc mi táta scházel. Vždy jsem chtěla mít spokojenou a úplnou rodinu. Možná si to přítel ani moc neuvědomuje, ale myslím si, že toto dost ovlivňuje náš společný vztah, když se hádáme je to z 99% kvůli rodičům, myslím si, že kdybychom žili sami náš vztah by byl mnohem lepší. Tvrdí ale, že nemůže nic dělat, že nemá peníze.
Byla bych ráda, kdybyste mi odpověděla, jak to vidíte Vy.