Dotaz - Lucie - Poradna - Vitavera - Váš psycholog na telefonu!

Dobrý večer, už od ranného dětství (5let) mám problémy s matkou, vždycky měla radši mého mladšího bratra. Když se narodil, mě jakoby odstrčila a byl pro ni jen bratr.Dnes mi je 17 let, přetrvává to pořád, nemám k matce takový vztah jaký bych jako dcera měla mít, nesvěřuji se jí, ani ji jako matku neberu.S matkou si vůbec nerozumíme,je hrozně výbušná,vynadá mi za každou věc. Nejdříve jsem to trpěla,ale když to tak šlo několik let za sebou už to nešlo.Matka mi nadávala za každou věc co jsem udělala blbě, nebo neudělala hned jak ona chtěla.Loni v lednu mi řekla ať jdu utřít nádobí a já nešla hned a když jsem potom vešla do kuchyně, div mě nezabila. Začala po mě hrozně řvát a vyhrožovat, že jestli se nevzpamatuji tak mi rozbije hubu.Máme to v rodině blbé protože otec jezdí pracovně do zahraničí a ona mu vždy žalovala co jsem jak udělala a neudělala,vždy hledala vhodnou příležitost aby mohla udělat dusno.Loni v tom lednu už jsem to nevydržela a odstěhovala se k babičce.Týden jsem ji neviděla,ale potom chtěla schůzku, tak jsem přikývla a vyříkali jsme si to, tak jsem se po 14ti dnech vrátila domů.Asi po 3 měsících vše začalo znovu.Dokázala se mnou nemluvit třeba týden v kuse. Víte já jím že mě nesnáší protože to jak jmenuje mě a jak jmenuje bratra a jaký je rozdíl když se s námi baví. A když ty hádky začali znovu, tak jsem to trpěla až do letošního června.Od hlavních prázdnin zase bydlím u babičky, asi měsíc jsem se s matkou nebavila, nedávala babičce na mě příspěvky a když jsme se právě kvůli tomu pohádali, tak mi řekla že na mě zavolá policii že jsem utekla z domu,přitom ona věděla že jsem neutekla, neměla nic proti když jsem odcházela, vlastně jen řekla, že mě tady držet nebude, že stejně půjdu,vůbec se nezajímala o to že jsem dcera a rodina má být pohromadě.Našla jsem si přítele (19let), chodíme spolu do jedné školy a on bydlí ve mě městě kde ta škola je.Tak abychom se nějak vídali, tak k němu po škole chodím,a teď nastává ten problém, rodiče mne omezují v tom, že mi určují kolik hodin tam budu moci být a kolikrát v týdnu a že mám být doma do sedmi do večera.Nikdy jsem nebyla venku tak dlouho abych přišla třeba v 10 večer, nebo o půlnoci, nebo ráno. Chápu že o mne mají strach,ale radši to řeší tak že mi zakážou než aby jsme komunikovali po telefonu jestli jsem v pořádku nebo ne.Nejsem ten typ, který by dělal průšvihy,nefetuji,nepiji alkohol, o víkendech nechodím na zábavy, ani ven nechodím, tak bych chtěla poradit jak rozumně to s nimi vyjednat abych tam mohla být déle. S přítelem jsme přes půl roku a denně u něj jsem max. 4hodiny.Je mi 17,jsme s ním půl roku a ještě mi ani nedovolili u něj spát nebo aby spal on u mě.Chci se s nimi domluvit, abych u něj byla třeba 2 dny v týdnu, a přijela bych domů tak jak oni chtějí, ale abych u něj mohla být od pátku do neděle, abychom si to vynahradili. Jenže matka je blázen, brala antidepresiva a já už nevím jak to řešit, otec je věčně pryč. Už dlouho jsem přemýšlela že se poradím s odborníkem, ale doufala jsem že se to zlepší, ale výsledek žádný, tak jsem se obrátila na Vás. Chtěla bych vědět jaký na to máte názor a co byste mi poradila. Předem děkuji za odpověď.