Dotaz 642 - Andrea - Poradna - Vitavera - Váš psycholog na telefonu!

Dobrý den, dostala jsem se do složité situace, která mne psychicky velmi tíží a kterou špatně snáším. Již jsem navštívila i poradnu a momentálně užívám antidepresiva, abych celou situaci lépe zvládala. Ráda bych znala Vaši radu, popřípadě jak v mém případě postupovat. Na jaře letošního roku změnil manžel po 21 letech zaměstnání a přešel ze směnného provozu na denní směny. Po této změně zjistil, že ho nová pozice neuspokojuje, že udělal chybu a psychicky tuto změnu velmi špatně snášel. Přestal spát, měl i zažívací potíže, stal se velmi agresívním a svou frustraci si vybíjel na mě. Dával mi tuto změnu za vinu, protože když se ptal, zda má novou pozici přijmout, doporučila jsem mu tuto změnu. Po 4 měsících, kdy jsem byla objektem jeho agresivních výlevů, jsem se rozhodla s dcerami odstěhovat. Po dohodě jsme společný dům nabídli k prodeji a já odešla s dcerami (20 a 16 let) do podnájmu. Během léta se manžel zklidnil, dokonce jsme spolu byli znovu schopni rozumně komunikovat a mě začalo být celé situace líto. V den podpisu kupní smlouvy se zájemci o koupi naší nemovitosti koncem srpna jsme se sešli v domě a oběma nám v tu chvíli přišlo líto dům prodat a začínat znovu jinde a od začátku. Manžel potom kamsi odešel a když se vrátil, oznámil mi, že prodej odvolal a dům si necháme. Že vše nějak zvládneme a vše bude časem zase dobré. S tím jsem souhlasila. Bohužel až ve chvíli, kdy jsem dala výpověď z podnájmu a začali jsme realizovat stěhování zpět jsem zjistila, že si během léta našel přítelkyni. Měla jsem pocit, že jsem se dostala do pasti. Samozřejmě mi tato situace vadí, manžela mám stále ráda a nemůžu se se současnou situací lehce smířit. Na druhou stranu chápu, že jsem ze společné domácnosti dobrovolně odešla a on začal nový vztah v době, kdy jsme spolu již měsíc nežili. Navrhla jsem rozvod i možnost vyplacení manžela z nemovitosti. Manžel na toto nechce přistoupit. Momentálně je situace taková, že jsme si rozdělili dům na 2 bytové jednotky s tím, že já budu s mladší dcerou v přízemí a on si udělal v patře svůj byt 1+1. Prý se nechce rozvádět, nechce z domu odejít, chce prý v něm žít a také dožít. Intimně se mnou nežije. Na provoz domácnosti přispívá dle dohody a na výchově dcer se také podílí. Komunikujeme spolu dobře, bez konfliktů. Jednou až dvakrát týdně se sebere a odjede na noc pryč ´odpočívat za kamarádkou´. Ve chvíli, kdy se vrátí domů, není ale u sebe nahoře, prý je mu tam smutno a volný čas tráví v přízemí s námi. Nemám možnost odvyknout si od něj, stále jsme v kontaktu. Pokud je pryč a delší dobu se neozvu, volá a ujišťuje se, zda je všechno v pořádku. Když se ho ptám, jak chce celou situaci řešit, prý nijak, momentálně mu to takto vyhovuje a bude i o budoucna. Uzavřeli jsme tedy alespoň dohodu, že si onu známost nebude vodit domů, ani si ji domů stěhovat a to dodržuje. Drží ji od rodiny stranou. Rozumím tomu, že jemu to takto může vyhovovat, kterému chlapovi by to tak nevyhovovalo, ale určitě to nebude dlouho vyhovovat nové ´paní´. Nemá vyřešeno bydlení, rozvádí se a momentálně žije s malým synem u rodičů. Určitě by ráda někoho, kdo se o ni postará, i když prý tvrdí, že rozhodně ne. To na začátku vztahu neřekne nikdo, ale myslím, že jen čeká na vhodnou příležitost, momentálně je ještě brzo. Jak dlouho to uvedená třetí strana může v současném nastavení vydržet, kdy můžu očekávat tlak z její strany? Protože to by se odrazilo jistě i na domácí situaci. Navíc máme společné závazky včetně hypotéky na dalších 25 let. Momentálně trvá manželova známost 3 měsíce. I přes momentální těžkosti a nedávné nedorozumění mám manžela stále ráda, chyba je vždy na obou stranách a ráda bych začala pomalu pracovat na urovnání celé situace. Ale je zde ještě šance v momentální situaci vše ustát a napravit?