Psychologická poradna
Máte problém a nechcete na něj být sami? Ocitli jste se v tíživé situaci a nevíte, jak ji řešit?
Naši specialisté jsou zde, aby Vám pomohli s Vaším trápením!
Možná, že již zde někdo řešil stejný problém, který trápí Vás. Prohlédněte si již položené dotazy.
Prosím o radu - Adéla 19. 11. 2012 12:16
Dobrý den,
Je mi 16 let, a na začátku září jsem prodělala černý kašel. Teď mám individuální studijní plán, a do konce ledna budu doma. Ale přejděme k věci. Moje mamka pracuje také doma, tudíž už třetí měsíc jsme spolu. Nikdy jsme spolu žádný problém neměly, byly jsme spíš jako kamarádky. Vždycky jsem měla pocit, že jí můžu říct všechno. Poslední dobou ale tento pocit ztrácím. Pořád se hádáme, a já mám pocit, jakoby na mě pořád hledala chyby. Samozřejmě chápu, že má o mě strach, a není pro ni vůbec lehké dívat se na to, jak jsem slabá a můj stav je pořád tak nějak stejný. Pro upřesnění, i přes to, že černý kašel už je přeléčený, stále se objevuje dušnost, dráždivý kašel a celková slabost. Prý je to normální a bude to trvat minimálně tři měsíce po zaléčení. I přes to, že tohle všechno ví, mě vidí jako smrtelně nemocnou a zkoumá, jaké nové příznaky se objevily. Popravdě často musím sama kroutit hlavou, protože já sama na sobě nic takového nepozoruji. Samozřejmě chápu, že má strach. Ale tím, že na mě bude hledat problémy, a bude neustále ve stresu, nic nevyřeší. Snažila jsem se několikrát si s ní o tom promluvit, ale vždycky to nakonec skončí hádkou. Teď spolu mluvíme jen minimálně. Skoro vůbec. I když si to nechci moc připustit, tak ani já nejsem ve své kůži. Často na ní bezdůvodně zvýším hlas, ale to, že je to zbytečné mi dojde, až když už je pozdě. Vzhledem k mému věku je to asi pochopitelné. Navíc jsem z toho dlouhého pobytu doma taky podrážděná. Ale věčné hádky nic nevyřeší, a já bych byla vděčná za to, kdybychom spolu zase dokázaly mluvit normálně. Prosím poraďte mi, co mám dělat, abychom spolu zase vycházely jako dřív. Předem děkuji za odpověď:)
Je mi 16 let, a na začátku září jsem prodělala černý kašel. Teď mám individuální studijní plán, a do konce ledna budu doma. Ale přejděme k věci. Moje mamka pracuje také doma, tudíž už třetí měsíc jsme spolu. Nikdy jsme spolu žádný problém neměly, byly jsme spíš jako kamarádky. Vždycky jsem měla pocit, že jí můžu říct všechno. Poslední dobou ale tento pocit ztrácím. Pořád se hádáme, a já mám pocit, jakoby na mě pořád hledala chyby. Samozřejmě chápu, že má o mě strach, a není pro ni vůbec lehké dívat se na to, jak jsem slabá a můj stav je pořád tak nějak stejný. Pro upřesnění, i přes to, že černý kašel už je přeléčený, stále se objevuje dušnost, dráždivý kašel a celková slabost. Prý je to normální a bude to trvat minimálně tři měsíce po zaléčení. I přes to, že tohle všechno ví, mě vidí jako smrtelně nemocnou a zkoumá, jaké nové příznaky se objevily. Popravdě často musím sama kroutit hlavou, protože já sama na sobě nic takového nepozoruji. Samozřejmě chápu, že má strach. Ale tím, že na mě bude hledat problémy, a bude neustále ve stresu, nic nevyřeší. Snažila jsem se několikrát si s ní o tom promluvit, ale vždycky to nakonec skončí hádkou. Teď spolu mluvíme jen minimálně. Skoro vůbec. I když si to nechci moc připustit, tak ani já nejsem ve své kůži. Často na ní bezdůvodně zvýším hlas, ale to, že je to zbytečné mi dojde, až když už je pozdě. Vzhledem k mému věku je to asi pochopitelné. Navíc jsem z toho dlouhého pobytu doma taky podrážděná. Ale věčné hádky nic nevyřeší, a já bych byla vděčná za to, kdybychom spolu zase dokázaly mluvit normálně. Prosím poraďte mi, co mám dělat, abychom spolu zase vycházely jako dřív. Předem děkuji za odpověď:)
Odpověď - PhDr. Kateřina Urbanová 19. 11. 2012 13:09
Dobrý den, Adélo,
nedivím se, že jste obě s mamkou trochu nervózní a hádáte se, je to pro vás pro obě dost náročné. I když normálně jste si rozuměly, teď jste zavřené neustále spolu doma, a z toho by měl každý asi ponorku; a navíc je Vám nepříjemné, jak se mamka strachuje o Váš zdravotní stav - víc než je to asi nezbytné. Asi byste potřebovala spíš podpořit.
No, nehledejte vinu ani u sebe ani u mamky, je to prostě náročná situace pro obě. Lepší řešení, než si s ní šikovně promluvit, sama nevidím. Pro takové hovory je důležité si najít čas, kdy je klid a relativně pohoda, hovořit klidně, bez obviňování, popsat svoje potřeby, důvody, co Vám pomáhá a co Vám ubližuje. Je možné, že Vaše mamka nyní ale nemá kapacitu, aby svoje chování změnila, protože se o Vás příliš bojí. Napadá mě, zda žijete samy dvě nebo je Vás víc. Mohla byste se zkusit svěřit nějakému dalšímu členu rodiny, kterému důvěřujete, třeba i babičce, nějaké známé, komukoliv. Třeba by Vám pomohl vysvětlit mamce, co potřebujete.
Myslím si, že si také potřebujete od sebe občas odpočinout, být v kontaktu s jinými lidmi. Nevím, zda za Vámi smějí návštěvy, zda mamka chodí odpoledne třeba někam ven... Potřebujete prolomit tu "ponorku" a mamka se musí taky odreagovat a přijít na jiné myšlenky. Jestli je ze všeho příliš ve stresu, může kdykoliv zavolat, ráda si s ní popovídám.
Myslím si, že až Vaše rekonvalescence v lednu skončí, vrátí se vše zase postupně do normálu, pokud jste spolu měly vždycky dobrý vztah. Nyní s mamkou můžete opravdu jen mluvit a zajistit si další podporu od někoho jiného blízkého, ale zda je Vaše mamka schopná tolik se o Vás neobávat nebo to alespoň nedávat najevo, to nevím. Snad alespoň trošku :) A Vy se nebojte s kýmkoliv, s kým to jde, hovořit o svých pocitech, nejen ohledně mamky, ale i ohledně všeho, co obnáší Vaše nemoc a Váš pobyt doma, abyste to v sobě netutlala, to nedělá dobrotu :)
Přeji Vám hlavně brzké zotavení a větší pohodu, když budete cokoliv potřebovat, ozvěte se :) S pozdravem Kateřina Urbanová
nedivím se, že jste obě s mamkou trochu nervózní a hádáte se, je to pro vás pro obě dost náročné. I když normálně jste si rozuměly, teď jste zavřené neustále spolu doma, a z toho by měl každý asi ponorku; a navíc je Vám nepříjemné, jak se mamka strachuje o Váš zdravotní stav - víc než je to asi nezbytné. Asi byste potřebovala spíš podpořit.
No, nehledejte vinu ani u sebe ani u mamky, je to prostě náročná situace pro obě. Lepší řešení, než si s ní šikovně promluvit, sama nevidím. Pro takové hovory je důležité si najít čas, kdy je klid a relativně pohoda, hovořit klidně, bez obviňování, popsat svoje potřeby, důvody, co Vám pomáhá a co Vám ubližuje. Je možné, že Vaše mamka nyní ale nemá kapacitu, aby svoje chování změnila, protože se o Vás příliš bojí. Napadá mě, zda žijete samy dvě nebo je Vás víc. Mohla byste se zkusit svěřit nějakému dalšímu členu rodiny, kterému důvěřujete, třeba i babičce, nějaké známé, komukoliv. Třeba by Vám pomohl vysvětlit mamce, co potřebujete.
Myslím si, že si také potřebujete od sebe občas odpočinout, být v kontaktu s jinými lidmi. Nevím, zda za Vámi smějí návštěvy, zda mamka chodí odpoledne třeba někam ven... Potřebujete prolomit tu "ponorku" a mamka se musí taky odreagovat a přijít na jiné myšlenky. Jestli je ze všeho příliš ve stresu, může kdykoliv zavolat, ráda si s ní popovídám.
Myslím si, že až Vaše rekonvalescence v lednu skončí, vrátí se vše zase postupně do normálu, pokud jste spolu měly vždycky dobrý vztah. Nyní s mamkou můžete opravdu jen mluvit a zajistit si další podporu od někoho jiného blízkého, ale zda je Vaše mamka schopná tolik se o Vás neobávat nebo to alespoň nedávat najevo, to nevím. Snad alespoň trošku :) A Vy se nebojte s kýmkoliv, s kým to jde, hovořit o svých pocitech, nejen ohledně mamky, ale i ohledně všeho, co obnáší Vaše nemoc a Váš pobyt doma, abyste to v sobě netutlala, to nedělá dobrotu :)
Přeji Vám hlavně brzké zotavení a větší pohodu, když budete cokoliv potřebovat, ozvěte se :) S pozdravem Kateřina Urbanová
Zobrazuj jen dotazy z kategorie:
