Psychologická poradna
Máte problém a nechcete na něj být sami? Ocitli jste se v tíživé situaci a nevíte, jak ji řešit?
Naši specialisté jsou zde, aby Vám pomohli s Vaším trápením!
Možná, že již zde někdo řešil stejný problém, který trápí Vás. Prohlédněte si již položené dotazy.
Dotaz - Eva 30. 11. 2012 13:13
Dobrý den,
obracím se na vás s problém se vztahem, situace je zamotaná tak, že nevím kde mám začít ani nevím, zda je potřeba vyhledávat rady psychologa. Mám přítele, se kterým prožívám silný vztah ve kterém jsem si jistá a vím že je to člověk, se kterým bych chtěla založit rodinu a žít pro něj. On to má také tak, známe se už dlouho a vždy jsem k sobě měli blízko. Dostali jsem se k sobě až toto léto, a náš vztah vygradoval do pomalu neúnosné formy, kdy jediné na čem mi záleží je on a jediné na co dokážu myslet je on. Problém ale je, že žije s přítelkyní,se kterou má dvě děti (3,5) Skousává to už nějaký pátek, s přítelkyní pouze tvoří rodinu, nemají nic společného, nechtějí se ale kvůli dětem spolu žijí. Znám ho dlouho a dlouho ho pozoruji, jak je dušený situací, několikrát řekl, že ho doma drží jen ty děti, k "partnerce" cítí odpor, nepříjemnost... Po tom, co jsme se k sobě dostali se z něho stal jiný a opět veselý člověk, oba dva spolu chceme být ale překážkou je udržovaná rodina. Je to zhruba týden, co vyrukoval na partnerku, že s ní už být nechce. Začala tedy debata o výchově dětí a řešení všech věcí okolo. Byl si jistý, že chce výt se mnu a že chce být zbytek života šťastný ale při jeho smyslu pro odpovědnost má pocit, že nemá nárok na to šťastný být.. Že k jeho roli nejspíš patří zatnout zuby a tvořit rodinu dál, že ho potřebují. Samozřejmě chápu jeho pocity a stavy. Ale nevím jak dál, jednou se mi dostane odpovědi, že si za tím stojí, podruhé ho hryže svědomí, že rodinu nedokáže opustit. Víme, že existují různé peče o děti, že je to o domluvě. To je další problém, že s ní je těžká domluva, teď nastává období nepříjemností a vydírání skrz děti... Já jsem posledním rokem na vysoké škole, takže je nemožné pro mě být mu nablízku a snažit se mu pomoc, jelikož on má zázemí v jiném městě. Nevím jak dál a nevím jak dlouho jsem schopná vydržet pocit nejistoty a strachu, že o něj přijdu. Nevím jak mu pomoct...
Děkuji vám za odpověď, zda na toto odpověď je, zda je to ve vašich kompetencích...
obracím se na vás s problém se vztahem, situace je zamotaná tak, že nevím kde mám začít ani nevím, zda je potřeba vyhledávat rady psychologa. Mám přítele, se kterým prožívám silný vztah ve kterém jsem si jistá a vím že je to člověk, se kterým bych chtěla založit rodinu a žít pro něj. On to má také tak, známe se už dlouho a vždy jsem k sobě měli blízko. Dostali jsem se k sobě až toto léto, a náš vztah vygradoval do pomalu neúnosné formy, kdy jediné na čem mi záleží je on a jediné na co dokážu myslet je on. Problém ale je, že žije s přítelkyní,se kterou má dvě děti (3,5) Skousává to už nějaký pátek, s přítelkyní pouze tvoří rodinu, nemají nic společného, nechtějí se ale kvůli dětem spolu žijí. Znám ho dlouho a dlouho ho pozoruji, jak je dušený situací, několikrát řekl, že ho doma drží jen ty děti, k "partnerce" cítí odpor, nepříjemnost... Po tom, co jsme se k sobě dostali se z něho stal jiný a opět veselý člověk, oba dva spolu chceme být ale překážkou je udržovaná rodina. Je to zhruba týden, co vyrukoval na partnerku, že s ní už být nechce. Začala tedy debata o výchově dětí a řešení všech věcí okolo. Byl si jistý, že chce výt se mnu a že chce být zbytek života šťastný ale při jeho smyslu pro odpovědnost má pocit, že nemá nárok na to šťastný být.. Že k jeho roli nejspíš patří zatnout zuby a tvořit rodinu dál, že ho potřebují. Samozřejmě chápu jeho pocity a stavy. Ale nevím jak dál, jednou se mi dostane odpovědi, že si za tím stojí, podruhé ho hryže svědomí, že rodinu nedokáže opustit. Víme, že existují různé peče o děti, že je to o domluvě. To je další problém, že s ní je těžká domluva, teď nastává období nepříjemností a vydírání skrz děti... Já jsem posledním rokem na vysoké škole, takže je nemožné pro mě být mu nablízku a snažit se mu pomoc, jelikož on má zázemí v jiném městě. Nevím jak dál a nevím jak dlouho jsem schopná vydržet pocit nejistoty a strachu, že o něj přijdu. Nevím jak mu pomoct...
Děkuji vám za odpověď, zda na toto odpověď je, zda je to ve vašich kompetencích...
Odpověď - PhDr. Kateřina Urbanová 3. 12. 2012 11:18
Dobrý den, Evo,
popisujete několik potíží. Píšete, že nevíte, zda vyhledávat psychologa, ale vzhledem ke všem okolnostem se nedivím, že máte v sobě trochu zmatek. A vypsat se z toho a slyšet cizí názor Vám určitě může ulevit. Proto jsem ráda, že jste napsala.
K Vašim potížím - jednak charakterizujete svůj současný vztah jako hezký, ale až neúnosně intenzivní; jednak jsou zde potíže s předešlými závazky Vašeho přítele. Je škoda, že jste se k sobě dostali v situaci, kdy se nemůžete věnovat pouze sami sobě a užívat si to. Bohužel je to ale tak. A proto jsou komplikace jaksi nutné a Vy se musíte obrnit a počítat s nimi. Jste si jistá, že Vás Váš přítel chce, ale máte pocit, že se není schopen úplně rozhodnout kvůli pocity odpovědnosti. Vy mu v tom ale pomoct nemůžete. Rozhodnout se může jen on sám. Myslím si, že nejideálnější by bylo, kdybyste si dali nějaký čas. Nyní má Váš přítel tak nějak Vás a zároveň nemá výčitky svědomí, protože má stále ještě i původní rodinu. Myslím si, že pokud byste si dali pauzu a nějakou lhůtu na jeho rozhodnutí a aktivní řešení, potom si může Váš přítel uvědomit, co více chce. Vím ale, že to nemusí být snadné a musíte si rozhodnout sama, zda jste ochotná podstoupit takovou zkoušku. Nepříjemnosti Vás nyní trochu čekají tak jako tak, protože situace je zkrátka komplikovaná. Myslete ale na sebe a na své potřeby a stanovte si hranice, co jste ochotná respektovat a co už ne, protože by Vás to mohlo zraňovat. Nakonec se určitě stane, co se má stát.
Přeji Vám k tomu hodně síly a odvahy a stejně tak štěstí, kdykoliv můžete i zavolat k nám do poradny. S pozdravem Kateřina Urbanová
popisujete několik potíží. Píšete, že nevíte, zda vyhledávat psychologa, ale vzhledem ke všem okolnostem se nedivím, že máte v sobě trochu zmatek. A vypsat se z toho a slyšet cizí názor Vám určitě může ulevit. Proto jsem ráda, že jste napsala.
K Vašim potížím - jednak charakterizujete svůj současný vztah jako hezký, ale až neúnosně intenzivní; jednak jsou zde potíže s předešlými závazky Vašeho přítele. Je škoda, že jste se k sobě dostali v situaci, kdy se nemůžete věnovat pouze sami sobě a užívat si to. Bohužel je to ale tak. A proto jsou komplikace jaksi nutné a Vy se musíte obrnit a počítat s nimi. Jste si jistá, že Vás Váš přítel chce, ale máte pocit, že se není schopen úplně rozhodnout kvůli pocity odpovědnosti. Vy mu v tom ale pomoct nemůžete. Rozhodnout se může jen on sám. Myslím si, že nejideálnější by bylo, kdybyste si dali nějaký čas. Nyní má Váš přítel tak nějak Vás a zároveň nemá výčitky svědomí, protože má stále ještě i původní rodinu. Myslím si, že pokud byste si dali pauzu a nějakou lhůtu na jeho rozhodnutí a aktivní řešení, potom si může Váš přítel uvědomit, co více chce. Vím ale, že to nemusí být snadné a musíte si rozhodnout sama, zda jste ochotná podstoupit takovou zkoušku. Nepříjemnosti Vás nyní trochu čekají tak jako tak, protože situace je zkrátka komplikovaná. Myslete ale na sebe a na své potřeby a stanovte si hranice, co jste ochotná respektovat a co už ne, protože by Vás to mohlo zraňovat. Nakonec se určitě stane, co se má stát.
Přeji Vám k tomu hodně síly a odvahy a stejně tak štěstí, kdykoliv můžete i zavolat k nám do poradny. S pozdravem Kateřina Urbanová
Zobrazuj jen dotazy z kategorie:
