Psychologická poradna
Máte problém a nechcete na něj být sami? Ocitli jste se v tíživé situaci a nevíte, jak ji řešit?
Naši specialisté jsou zde, aby Vám pomohli s Vaším trápením!
Možná, že již zde někdo řešil stejný problém, který trápí Vás. Prohlédněte si již položené dotazy.
Dítě a školka - Zdenka 6. 9. 2012 12:17
Dobrý den, jsem matkou 2 holčiček (1. 3 roky, 2. necelý rok a půl). Starší dcera začala od pondělí chodit do školky. Hrozně moc se tam těšila, přečetli jsme o tom hodně knížek, dokonce si o tom i vyprávěli, ale skutečnost byla jiná. První den tam chtěla i spát, jelikož vím, že je paličák, tak jsem jí řekla, že tedy může, ale netušila jsem, že z 23 dětí jich tam zůstane jen 4, takže jsme šly domů s řevem. Druhý den ráno to ještě šlo jít do školky, slíbila jsem jí, že jí tam tentokrát nebudu nechávat spát a půjde domů již po obědě. Učitelky mi už říkaly, že brečí hned, jak přijde a skončí, když přijdu já, druhý den to samé s tím, že si mě ředitelka zavolala a řekla mi, že si máme rozmyslet, jestli Terezku ze školky raději neodhlásíme či nebudeme chodit jen třeba 3x měsíčně. Doma jsem to s Terezkou všechno probrala, říkala mi, že se jí ve školce líbí, ale druhý den, vše znova. Ředitelka mi volala, ať se přijdu podívat, co Terka ve školce vyvádí, ale ať mě nevidí. Stála jsem za dveřma a slyšela jsem, jak tam bulí a furt volá maminku, říká, že to tady nesnáší a že chce jít domů. Vůbec nevím, co mám dělat? Přemýšlela jsem o tom, že ji tam budu dávat jen na hodinu a první dny s ní půjdu i já, ale je problém s hlídáním, nebo jestli ji tam mám dávat jen např. na hoďku, pak dvě a postupně to zvyšovat. Nejhorší je, že ona se ani nezapojí do aktivit, které má hrozně ráda, jako zpívání, malování či další věci. Nejdříve jsem si říkala, že by to mohlo být i tím, že tady jsou prakticky všechny děti stejně staré a není tam žádné kolem toho 5 tého roku, ale dneska mi říkala ředitelka, že zkoušeli i jinou třídu, ale bylo to stejné. Prosím, poraďte mi, co mám dělat? Děkuji. Maxová
Odpověď - Mgr. Petra Kolaříková 6. 9. 2012 22:39
Dobrý den paní Zdenko,
těžko poradit takto na dálku, co máte dělat, když znám jen to, co jste mi tu napsala. Zkusím uvažovat "nahlas", snad si z toho něco vezmete.
V nějaké miniškolce v mateřském centru bez maminky asi předtím Terinka nebyla, máte problém s hlídáním, takže je takové odloučení od Vás pro ni nové. ?
Zásadní mi přijde ten úvodní den - hrozně moc se těšila, měla okolo toho nějakou představu. A podle toho, jak to píšete, něco se událo zejména tím, že většina dětí odešla domů už po obědě. Strach, že si pro ni nepřijdete, když viděla, jak si maminky chodí pro děti? Šlo by to zjistit?
Jak jsem psala v předchozím dotazu, pomáhá např. fantazijní odžití toho, co by s Vámi dělala. A hlavně - nebát se toho pláče, uznat jí její pocity jako oprávněné, snažit se vcítit se do ní, pojmenovat jí to, co asi cítí. Vždyť je to pro ni nová situace, sestřička doma zůstává s Vámi, takže může v sobě cítit velkou směs různých strachů, úzkostí nebo aspoň obav, naštvání, lítosti a obvyklého stesku.
A kdyby ty pocity (každý jednotlivě) měly barvu, tvar, velikost, materiál, příp. i jméno, jak by vypadaly? Tím se jakoby zhmotní a už se s nimi dá zase líp pracovat. Třeba je to bubák a uklidní ho lízátko (dát v představě bubákovi, ne Terince). Vycházejte z Terčiných slov, spolu zkuste najít řešení pro pocity, aby se zmenšily nebo odešly.
A pak Terince říkat - „přestože … ses ve školce bála, že si pro Tebe nepřijdu ..., jsi skvělá (statečná, šikovná atd.) holčička a mám Tě moc ráda“. Dosaďte mezi tečky po každém jednom pocitu, např. „se Ti ve školce po mně včera stýskalo“. A nenápadně jí při tom poklepávat na malíkovou hranu dlaně z boku (karate hrana). Nebo naopak s jejím vědomím, protože to jsou opravdu kouzelné body, které pocity oslabí a nás posílí.
Pak do toho vstupují i učitelky a ředitelka, které po dvou plačtivých dnech zkoušejí i jinou třídu. Tak trochu mi to připadá, jako by si s ní nevěděly rady. (Tím neříkám, že to mají ze začátku školky jednoduché, vážím si jejich práce, ale taky chápu, že toho na některé může být moc.) Co mi tak říkaly učitelky u nás, mají takové situace běžně zvládnout (a že tam měly taky holčičku, která brečela tuším tak 2-3 týdny určitě). Dalo by se s nimi o tom promluvit, příp. doporučit jim, co na Terku zabírá? (Ne s paní ředitelkou, pokud ji Terka přímo nemá.)
Jinak trochu obecněji řečeno, postupné přivykání si může být taky jedním z dobrých řešení. Možná i Terinka řekne, co by jí pomohlo, jak by si to představovala, a třeba by to šlo realizovat.
Poslouchejte své mateřské srdce, ne úzkost z plačtivého školkového startu v něm, a přijdete na správné řešení. Můžeme to probrat i telefonicky, v pondělí odpoledne.
Petra Kolaříková
těžko poradit takto na dálku, co máte dělat, když znám jen to, co jste mi tu napsala. Zkusím uvažovat "nahlas", snad si z toho něco vezmete.
V nějaké miniškolce v mateřském centru bez maminky asi předtím Terinka nebyla, máte problém s hlídáním, takže je takové odloučení od Vás pro ni nové. ?
Zásadní mi přijde ten úvodní den - hrozně moc se těšila, měla okolo toho nějakou představu. A podle toho, jak to píšete, něco se událo zejména tím, že většina dětí odešla domů už po obědě. Strach, že si pro ni nepřijdete, když viděla, jak si maminky chodí pro děti? Šlo by to zjistit?
Jak jsem psala v předchozím dotazu, pomáhá např. fantazijní odžití toho, co by s Vámi dělala. A hlavně - nebát se toho pláče, uznat jí její pocity jako oprávněné, snažit se vcítit se do ní, pojmenovat jí to, co asi cítí. Vždyť je to pro ni nová situace, sestřička doma zůstává s Vámi, takže může v sobě cítit velkou směs různých strachů, úzkostí nebo aspoň obav, naštvání, lítosti a obvyklého stesku.
A kdyby ty pocity (každý jednotlivě) měly barvu, tvar, velikost, materiál, příp. i jméno, jak by vypadaly? Tím se jakoby zhmotní a už se s nimi dá zase líp pracovat. Třeba je to bubák a uklidní ho lízátko (dát v představě bubákovi, ne Terince). Vycházejte z Terčiných slov, spolu zkuste najít řešení pro pocity, aby se zmenšily nebo odešly.
A pak Terince říkat - „přestože … ses ve školce bála, že si pro Tebe nepřijdu ..., jsi skvělá (statečná, šikovná atd.) holčička a mám Tě moc ráda“. Dosaďte mezi tečky po každém jednom pocitu, např. „se Ti ve školce po mně včera stýskalo“. A nenápadně jí při tom poklepávat na malíkovou hranu dlaně z boku (karate hrana). Nebo naopak s jejím vědomím, protože to jsou opravdu kouzelné body, které pocity oslabí a nás posílí.
Pak do toho vstupují i učitelky a ředitelka, které po dvou plačtivých dnech zkoušejí i jinou třídu. Tak trochu mi to připadá, jako by si s ní nevěděly rady. (Tím neříkám, že to mají ze začátku školky jednoduché, vážím si jejich práce, ale taky chápu, že toho na některé může být moc.) Co mi tak říkaly učitelky u nás, mají takové situace běžně zvládnout (a že tam měly taky holčičku, která brečela tuším tak 2-3 týdny určitě). Dalo by se s nimi o tom promluvit, příp. doporučit jim, co na Terku zabírá? (Ne s paní ředitelkou, pokud ji Terka přímo nemá.)
Jinak trochu obecněji řečeno, postupné přivykání si může být taky jedním z dobrých řešení. Možná i Terinka řekne, co by jí pomohlo, jak by si to představovala, a třeba by to šlo realizovat.
Poslouchejte své mateřské srdce, ne úzkost z plačtivého školkového startu v něm, a přijdete na správné řešení. Můžeme to probrat i telefonicky, v pondělí odpoledne.
Petra Kolaříková
Zobrazuj jen dotazy z kategorie:
