Psychologická poradna
Máte problém a nechcete na něj být sami? Ocitli jste se v tíživé situaci a nevíte, jak ji řešit?
Naši specialisté jsou zde, aby Vám pomohli s Vaším trápením!
Možná, že již zde někdo řešil stejný problém, který trápí Vás. Prohlédněte si již položené dotazy.
Nezvladatelný vztek - Dana 16. 9. 2012 23:40
Dobrý den. Mám přítele se kterým jsem zhruba rok a půl, a mým největším trápením v mém životě je, že nezvládám svůj vztek. Vždy když se stane sebemenší hádka, rozzlobení, něco se mi nelíbí, pokaždé vylítnu dost ostrým způsobem. Hádky s mým přítelem začali slovním napadáním se, ale postupem času, to došlo do stádia, kdy se s přítelem pohádáme, a já do něj začnu mlátit pěstmi, škrtit ho, nebo škrábat, a potom začnu brečet a litovat všeho, omlouvat se. Jako bych měla histerický záchvat. Pokaždé když se mi něco nelíbí, vzbudí to ve mě ohromný vztek, jako kdyby uvnitř mě bylo něco, co chce ven a snaží se vybouchnout. Při těchto hádkách se mě přítel snaží uklidnit tím, že mě drží, abych se nemohla hnout, ale ani to nepomáhá. Za každou maličkost se urážím, jsem protivná nejen na přítele, ale i na mou rodinu, kamarády. Nejhorší na tom je, že vztek si vybíjím i na lidech, kteří za nic ani nemůžou. Už si opravdu nevím rady, moc bych si přála vědět, jak zvládnout svůj vztek a nebo ho alespoň minimalizovat do takové míry, abych si připadala jako člověk, a ne jako blázen. Občas se mi zdá, že mně ty hádky dělají i dobře na duši, že se mi občas zdá jako bych je vyvolávala schválně. Tyto situace se poslední dobou stávají pořád více častěji, a já už nevím jak dál, někdy z toho trpím i depresemi. Prosím vás o radu. Už si vážně nevím pomoci. Předem děkuji za odpověď D.
Odpověď - Mgr. Miroslav Lipták 17. 9. 2012 10:52
Vážená paní Dano
Ze zkušenosti víme, že snášenlivost dvou lidí v manželství není ani tak věcí tzv.. povahových vlastností, jako spíše příbuznosti či rozdílnosti zájmů, postojů a hodnotových orientací. Mnoho problémů v manželství, ale i mezi lidmi vůbec vzniká, protože se navzájem neadekvátně vnímají, mnohé pozorovatelné příznaky v prožívání a chování druhého si vysvětlují nesprávně. Je tedy důležité, abychom se navzájem správně vnímali. Pokud jsme si nejistí v tom, jaké pocity má ten druhý, raději se ho na ne zeptejme, nevnucujme mu své domněnky. Rozpad rodiny nebo manželství začíná obvykle, drobnými hádkami, které později přerůstají do vážné krize.
Pokud jsem si pozorně přečetl váš popis, tak jsem postupně dostával pocit, že zjišťujete to, že máte problém se sebekontrolou a z toho pak nastupující neurózy až deprese. Člověk se stává nervózní, když jsou adaptační možnosti překročeny nebo vyčerpané následkem opakujících se zátěžových situací. Mimořádně náročné na vyrovnání jsou negativní zážitky, které vyplývají z narušených mezilidských vztahů. Někdo by mohl usuzovat, že nejvhodnějším způsobem, jak zajistit člověku trvalou vyrovnanost, je odstranit všechny zátěžové situace, všechny těžkosti a problémy, které by ho mohly rozladit. Tak jednoduché to však zase není. V první řadě si musíme uvědomit, že to není možné. A člověk se nemůže chovat jako pštros a před starostmi a problémy schovat hlavu do písku. Všichni se musíme cvičit v sebeovládání, zejména projev emocí. Nesmíme dovolit, aby nás už maličkosti vyváděly z rovnováhy, neboť člověk, který se začíná rozčilovat pro nejmenší drobnosti, navíjí stále více klubko podrážděnosti, traumatizuje sebe a okolí. Rozmotat takové klubko je někdy velmi složité, ba někdy až nemožné. V takovém případě nejednou vyústí do neurózy.
Pokud propagujeme sebeovládání, vůbec to neznamená, že jsme proti všem projevům citů. Ze skutečnosti, že žijeme mezi jinými lidmi, však vyplývá, že bychom měli s ohledem na nich i na platné normy mravnosti a taktu, vnější projevy záporných a kladných emocí udržovat samoregulaci v určitých hranicích. Vědomí, že se umíme kontrolovat, bude pro nás nepochybně zdrojem uspokojení a odrazí se to i na naší oblíbenosti v okolí.
V případě, když nejsme schopni tyto stavy samostatně kontrolovat a regulovat, je zapotřebí vyhledat odbornou pomoc. Začal by se telefonickou poradnou u nás. V případě potřeby bychom analyzovaly váš stav a kdyby bylo za potřeby, tak bychom vám doporučili pak navštívit nějakého terapeuta, který by se snažil společně s vámi tyto stavy postupně uvést do normálu. Nenechte tento stav více prohlubovat a snažte se ho řešit.
S pozdravem Mgr. Lipták Miroslav
Ze zkušenosti víme, že snášenlivost dvou lidí v manželství není ani tak věcí tzv.. povahových vlastností, jako spíše příbuznosti či rozdílnosti zájmů, postojů a hodnotových orientací. Mnoho problémů v manželství, ale i mezi lidmi vůbec vzniká, protože se navzájem neadekvátně vnímají, mnohé pozorovatelné příznaky v prožívání a chování druhého si vysvětlují nesprávně. Je tedy důležité, abychom se navzájem správně vnímali. Pokud jsme si nejistí v tom, jaké pocity má ten druhý, raději se ho na ne zeptejme, nevnucujme mu své domněnky. Rozpad rodiny nebo manželství začíná obvykle, drobnými hádkami, které později přerůstají do vážné krize.
Pokud jsem si pozorně přečetl váš popis, tak jsem postupně dostával pocit, že zjišťujete to, že máte problém se sebekontrolou a z toho pak nastupující neurózy až deprese. Člověk se stává nervózní, když jsou adaptační možnosti překročeny nebo vyčerpané následkem opakujících se zátěžových situací. Mimořádně náročné na vyrovnání jsou negativní zážitky, které vyplývají z narušených mezilidských vztahů. Někdo by mohl usuzovat, že nejvhodnějším způsobem, jak zajistit člověku trvalou vyrovnanost, je odstranit všechny zátěžové situace, všechny těžkosti a problémy, které by ho mohly rozladit. Tak jednoduché to však zase není. V první řadě si musíme uvědomit, že to není možné. A člověk se nemůže chovat jako pštros a před starostmi a problémy schovat hlavu do písku. Všichni se musíme cvičit v sebeovládání, zejména projev emocí. Nesmíme dovolit, aby nás už maličkosti vyváděly z rovnováhy, neboť člověk, který se začíná rozčilovat pro nejmenší drobnosti, navíjí stále více klubko podrážděnosti, traumatizuje sebe a okolí. Rozmotat takové klubko je někdy velmi složité, ba někdy až nemožné. V takovém případě nejednou vyústí do neurózy.
Pokud propagujeme sebeovládání, vůbec to neznamená, že jsme proti všem projevům citů. Ze skutečnosti, že žijeme mezi jinými lidmi, však vyplývá, že bychom měli s ohledem na nich i na platné normy mravnosti a taktu, vnější projevy záporných a kladných emocí udržovat samoregulaci v určitých hranicích. Vědomí, že se umíme kontrolovat, bude pro nás nepochybně zdrojem uspokojení a odrazí se to i na naší oblíbenosti v okolí.
V případě, když nejsme schopni tyto stavy samostatně kontrolovat a regulovat, je zapotřebí vyhledat odbornou pomoc. Začal by se telefonickou poradnou u nás. V případě potřeby bychom analyzovaly váš stav a kdyby bylo za potřeby, tak bychom vám doporučili pak navštívit nějakého terapeuta, který by se snažil společně s vámi tyto stavy postupně uvést do normálu. Nenechte tento stav více prohlubovat a snažte se ho řešit.
S pozdravem Mgr. Lipták Miroslav
Zobrazuj jen dotazy z kategorie:
