Dotaz 113 - Soňa - Poradna - Vitavera - Váš psycholog na telefonu!

dobrý den, obracím se na Vás, jelikož jsem naprosto zoufalá a nevím si rady. Jedná se o mého syna (5 a půl roku) a školku. Do školky chodí již třetím rokem, stále ale při příchodu pláče, musejí ho ze mne strhávat, je hodný, ale trochu drzý na učitelky a odmítá spolupracovat. Vloni jsme již stejnou situaci ve školce řešily. Nevědí si s ním rady, často tráví čas na chodbě, prý to s ním nejde po dobrém ani po zlém, když se nechce oblékat nikdo ho nedonutí. Např. za min. rok namaloval asi pět obrázků, začala jsem se zajímat proč, prostě se mu nechce. Pro názornost napíšu včerejší konflikt ze školky: Děti jdou po obědě odpočívat, pro mého syna (nechodí po o. spát už od roku a půl) nejhorší chvíle ve školce, zlobí, nechce ležet, vyhazuje hračky z polic, učitelka mu domlouvá ať to vydrží alespoň patnáct minut, že si ho pak vezme ke stolečku, syn se ptá, co budou dělat, stříhat, to neumím a zlobí dál, syn je za trest nucen ležet celých čtyřicet minut, nespí, ale počůrá se. Doma se přizná, že to udělal, protože ho učitelka naštvala. Večer s radostí tatínkovi hlásí, že počůral celou postel. Ode mne byl potrestán zákazem oblíbené činnosti a sebráním kapesného. Řekl mi na to, tak to Ti mamko pěkně děkuju.
Něco o synovi: Od mala dost náročné dítě, jako mimi pořád brečel po hodně náročném porodu to pro mně bylo dost frustrující, pokud jsem chtěla na jeho krásném obličejíčku vykouzlit úsměv, věřte že to dalo hodně hodně úsilý a poprvé až tak ve třech měsících, ale jen tak lehce, jinak se tvářil tak naštvaně. Jako větší nikdy neukázal před nikým ani z rodiny třeba paci paci apod. uměli jsme spoustu říkanek, to samé bylo s mluvením. Dětí se spíš bál, měl raději děti větší a dospělé. Miloval a miluje své rituály, nemá rád jakékoliv změny, reaguje většinou vztekle a všeho se bojí. Jako malého jsem ho musela vodit na kšírech, nenechal se vzít za ruku, okamžitě jak jsem ho chytla, lehnul na zem a nic s ním nehlo. Bylo těžké jít s ním někam na návštěvu, absolutně nesnášel jakékoliv ubrusy a dečky, věci na policích, všechno hned dolů. Do výše kam dosáhl jsme já i má matka měly doma holobyt. Bylo to dost náročné, ale rok od roku je to lepší.
Vrátím se zpět k problému ve školce. Vloni to začlo počůráváním, tak jednou dvakrát do týdne, potom častěji a pak i pokakáváním, vždy během spaní ve školce. Doma to nedělá. Stalo se to pouze jenou, byla jsem u kamarádky a měla jsem se vrátit než půjdou spát, ale opozdila jsem se, hlídala je babička, když jsem přijela už spali (zapoměla jsem napsat, že máme ještě jenoho syna 2 roky, to je pravý opak) ráno byl počůraný, tak myslím, že ze stresu. Během prázdnin spokojené veselé celkem hodné dítě, spolu jsme vyplnili celý sešit pro předškoláky, strašně ho to baví, vystřihovali jsme, tvořili obrázky z korálků, pořád kupuju nějaké sešity, pořád kreslí, nemá rád omalovánky, má dost bujnou fantazii. Taky si pořád vymýšlí a nemluví pravdu, nevím jestli v tomto věku je schopný záměrně lhát. Když se ho zeptám, co dělali ve školce, odpoví nic, zeptám se jestli byli venku a on řekne ne, přitom vidím, že má venku tepláky na ven apod. Ráno jsem ho vedla do školky byl zelený, plakal.
Velice mně to trápí, myslíte, že se ve školce počůrává ze vzteku nebo ze stresu? A pokud je školka pro něj takový stres, jak se tam má připravit na školu? Ve školce pořád jen slyším, ale co bude dělat ve škole, no to se připravte, tam musí spolupracovat. Jsem bezradná, vím že je jiný než ostatní děti, bojím se, co nás čeká ve škole. Předem děkuji za váš čas a za radu. Soňa