Psychologická poradna
Máte problém a nechcete na něj být sami? Ocitli jste se v tíživé situaci a nevíte, jak ji řešit?
Naši specialisté jsou zde, aby Vám pomohli s Vaším trápením!
Možná, že již zde někdo řešil stejný problém, který trápí Vás. Prohlédněte si již položené dotazy.
Dotaz - Mája 17. 1. 2013 14:07
Dobrý den,chtěla bych poprosit o radu ohledně výchovy mých dětí-syn-8let a dcera-6let.Syn chodí do druhé třídy, při vyučování je prý snaživý,bez problémů,ale jakmile zazvoní,je jak utržený,všude musí být první.V družině si vychovatelky taky na něj stěžují, vůbec neposlechne a to je i doma, je jakoby ve svém světě,říká tomu, že je jak dřevěný,nestačí když něco po něm chci,mu to říct jednou,ale minimálně 5x a to už musím zvýšit hlas a to je pak jen,co je mami? nebo jeho oblíbené slovo-počkej,už jdu,ale nikdy to není hned.Jediný trest co na něj platí, je zákaz PC,domlouvám mu,proč takhle zlobí, jestli ho to baví, prý že ne, ale změna k lepšímu nenastane.Uvažovala jsem, jestli nemám zajít k odborníkovi, ale nevím...No a ještě dcerka,taky těžký kalibr...Je milá,mazlivá,že mě má ráda,jsem její maminečka,ale běda, jak něco není podle ní,to jsem zlá maminka,nebude mě poslouchat, no prostě je neskutečně drzá,že nevím co s ní.Většinou jí vezmu a zavřu do pokojíčku a nebavím se s ní,ale někdy to i nevydžím a jednu jí plesknu.Pak mě to samozřejmě mrzí,ale nemůže si to přeci ke mě dovolit.To mi také jednou když jsme byly na procházce řekla, že je jí to jedno, že když se s ní nebavím, tak klidně skočí z kopce dolů a zabije se, když jí nemám ráda,předtím jsem jí něco nedovolila a ona byla hubatá.Podotýkám ale,že jsem jí to nikdy ani v největší zlobě neřekla.Si tak říkám, co bude až jí bude víc, to mě pošle někam...Přitom od mala nikdy nebyla rozmazlována ani jsem mezi nima nedělala žádné rozdíly,oba dva miluji stejně.Syn je po umělém oplodnění,narozen předčasně ve 36 m a dcerka přirozenou cestou,ale také ve 36 m, oba císařským řezem.Asi to ale nemá na to nějaký vliv, že? :-)Děkuji za odpověď Mája
Odpověď - PhDr. Kateřina Urbanová 21. 1. 2013 15:39
Dobrý den, Májo,
děkuji za Váš dotaz. Co se týká Vašeho syna: popisujete jednak jeho "zlobení", jednak to, že Vám přijde jako ve vlastním světě, a že, pokud to dobře chápu, on sám to pojmenovává, že je jak dřevěný. Této části Vašeho dopisu moc dobře nerozumím, a pokud je to důležité, bylo by potřeba to probrat osobně. Ostatní věci, které popisujete, vypadají jako klasické "zlobení", při kterém se nemá smysl dětí ptát, proč to dělají, protože to určitě nemají samy v hlavě srovnané. Pomůže opravdu přísná důslednost a pěstování Vaší autority: když řekne "počkej mami", Vaší reakcí by mohlo být "žádné počkej" a vyžadovat,ať uposlechne hned. Prostě opakovat své požadavky důsledně a nezlomně jako kolovrátek, aby syn zjistil, že mu nezbývá než poslechnout. Také více než trest - zakázání PC (i když to samozřejmě je vhodné používat, pokud zlobí), pomáhá domluva s odměnou: když dnes budeš celý den poslouchat, dostaneš večer... - něco, co má rád, co se mu líbí. Nebo přislíbit onen počítač. Děcko se nebude umět samo úplně ovládat, ale když budete Vaši dohodu připomínat hned v začátku zlobení, mohl by se dokázat ovládnout.
Co se týká dcerky, tam platí to samé. Zdá se, že to s Vámi docela umí a zkouší mít nad Vámi moc - nejdřív jste maminečka a pak najednou zlá. Je dost možné, že i když to třeba nedáváte úplně najevo, tyto reakce Vás velmi zasahují a ovlivňují a dcerka to cítí. Je důležité, abyste to nebrala osobně. Díte to nevyjadřuje jako nějaký svůj pevný a racionální postoj, ani nemá promyšlené, proč to dělá, je to spíš momentální reakce, osvojená zkušenost, jak dosáhnout svého. Toto "své" může být jak zvýšená pozornost rodiče, tak nějaké konkrétní věci. Plesknutí na zadek nevadí, zaslouží si dát najevo, že překračuje hranice. Ovšem pokud už to jednou uděláte, nesmíte toho litovat, ale musíte si za tím stát. Je potřeba být ve svých postojích k dětem pevný a nebát se jejich reakcí - děti jimi "jen" testují hranice svého chování a toho, co se může a nemůže. Místo pouhého zavření do pokojíčku a nebavení se, můžete v klidu říct, že až si to rozmyslí, a bude zase hodná holka, ať za Vámi přijde a budete spolu něco dělat, co má ráda. Podporovat zkrátka to pozitivní chování a schopnost se sama ovládnout.
Vím, že výchova dvou živých dětí je těžká, a nic si proto nevyčítejte. Každý rodič s něčím u svých dětí bojuje. Je ale dobře, že se nad tím zamýšlíte. Nevím, jestli konkrétně ve Vašem případě může mít vliv způsob porodu dětí, někdy to má ale vliv na zvýšenou úzkostnost o děti ze strany rodičů.
Nechtějte si prosím dokazovat, že Vás mají děti rády a že jste dobrá matka. Děti Vás milují přirozeně, jako každé dítě svou maminku, ať už se chovají jakkoli. Myslím si, že když budete ve výchově důslednější a pevnější a zbavíte se některých svých obav nebo úzkostí, věci by se měly posunout k lepšímu. Také se nezmiňujete o vlivu otce na výchovu. I to je důležité - zda je výchova jednotná, atd.
Kdykoliv to budete chtít více probrat, abych si za svými radami mohla skutečně stát a nebyly to jenom dohady, můžete zavolat na naší linku. V současné době nabízíme velké slevy.
Přeji hodně štěstí, s pozdravem Kateřina Urbanová
děkuji za Váš dotaz. Co se týká Vašeho syna: popisujete jednak jeho "zlobení", jednak to, že Vám přijde jako ve vlastním světě, a že, pokud to dobře chápu, on sám to pojmenovává, že je jak dřevěný. Této části Vašeho dopisu moc dobře nerozumím, a pokud je to důležité, bylo by potřeba to probrat osobně. Ostatní věci, které popisujete, vypadají jako klasické "zlobení", při kterém se nemá smysl dětí ptát, proč to dělají, protože to určitě nemají samy v hlavě srovnané. Pomůže opravdu přísná důslednost a pěstování Vaší autority: když řekne "počkej mami", Vaší reakcí by mohlo být "žádné počkej" a vyžadovat,ať uposlechne hned. Prostě opakovat své požadavky důsledně a nezlomně jako kolovrátek, aby syn zjistil, že mu nezbývá než poslechnout. Také více než trest - zakázání PC (i když to samozřejmě je vhodné používat, pokud zlobí), pomáhá domluva s odměnou: když dnes budeš celý den poslouchat, dostaneš večer... - něco, co má rád, co se mu líbí. Nebo přislíbit onen počítač. Děcko se nebude umět samo úplně ovládat, ale když budete Vaši dohodu připomínat hned v začátku zlobení, mohl by se dokázat ovládnout.
Co se týká dcerky, tam platí to samé. Zdá se, že to s Vámi docela umí a zkouší mít nad Vámi moc - nejdřív jste maminečka a pak najednou zlá. Je dost možné, že i když to třeba nedáváte úplně najevo, tyto reakce Vás velmi zasahují a ovlivňují a dcerka to cítí. Je důležité, abyste to nebrala osobně. Díte to nevyjadřuje jako nějaký svůj pevný a racionální postoj, ani nemá promyšlené, proč to dělá, je to spíš momentální reakce, osvojená zkušenost, jak dosáhnout svého. Toto "své" může být jak zvýšená pozornost rodiče, tak nějaké konkrétní věci. Plesknutí na zadek nevadí, zaslouží si dát najevo, že překračuje hranice. Ovšem pokud už to jednou uděláte, nesmíte toho litovat, ale musíte si za tím stát. Je potřeba být ve svých postojích k dětem pevný a nebát se jejich reakcí - děti jimi "jen" testují hranice svého chování a toho, co se může a nemůže. Místo pouhého zavření do pokojíčku a nebavení se, můžete v klidu říct, že až si to rozmyslí, a bude zase hodná holka, ať za Vámi přijde a budete spolu něco dělat, co má ráda. Podporovat zkrátka to pozitivní chování a schopnost se sama ovládnout.
Vím, že výchova dvou živých dětí je těžká, a nic si proto nevyčítejte. Každý rodič s něčím u svých dětí bojuje. Je ale dobře, že se nad tím zamýšlíte. Nevím, jestli konkrétně ve Vašem případě může mít vliv způsob porodu dětí, někdy to má ale vliv na zvýšenou úzkostnost o děti ze strany rodičů.
Nechtějte si prosím dokazovat, že Vás mají děti rády a že jste dobrá matka. Děti Vás milují přirozeně, jako každé dítě svou maminku, ať už se chovají jakkoli. Myslím si, že když budete ve výchově důslednější a pevnější a zbavíte se některých svých obav nebo úzkostí, věci by se měly posunout k lepšímu. Také se nezmiňujete o vlivu otce na výchovu. I to je důležité - zda je výchova jednotná, atd.
Kdykoliv to budete chtít více probrat, abych si za svými radami mohla skutečně stát a nebyly to jenom dohady, můžete zavolat na naší linku. V současné době nabízíme velké slevy.
Přeji hodně štěstí, s pozdravem Kateřina Urbanová
Zobrazuj jen dotazy z kategorie:
