Psychologická poradna
Máte problém a nechcete na něj být sami? Ocitli jste se v tíživé situaci a nevíte, jak ji řešit?
Naši specialisté jsou zde, aby Vám pomohli s Vaším trápením!
Možná, že již zde někdo řešil stejný problém, který trápí Vás. Prohlédněte si již položené dotazy.
nevím,co mám dělat - Věra 11. 9. 2012 12:12
Dobrý den,před čtyřmi lety ode mne a syna odešel partner,náhle,večer mne miloval a ráno se stěhoval k jiné.Měl vždycky slabost pro ženy a do dnes má.Asi po půl roce se vrátil,že prý to nebylo to pravé,co očekával.Se synem jsme se odstěhovali,zařídili si byt podle svého a za své.Přítel se k nám nastěhoval,doufá,že se vše vrátí do starýh kolejí,ale mě to už nejde,stále se mi vrací jeho zrada.Já mu věřila,že nás miluje,že nás nikdy neopustí.Během našeho vztahu jsem od něj chtěla třikrát odejít,vždycky mě přesvědčil,že se změní,ale to trvalo asi měsíc a pak to bylo ještě horší.Je to člověk,který myslí hlavně na sebe,na své potřeby.Pořád mě hlídá,kontoluje telefon,jestli si s někým nepíšu.Jeho samotného jsem načapala,jak si dopisuje se svojí první láskou,že na ni nemůže zapomenout,že je jeho láska na celý život a nebyla jediná.Když mu řeknu ať se odstěhuje,tak nejde.Je mi ho na jednu líto,protože nemá kam jít,ale já takový život nechci.Po jeho odchodu jsem se zhoutila a léky na nervy budu muset brát do konce života.Prakticky se ho pořád bojím,jsem pořád ve střehu,co se bude dít,co zase udělám špatně.Pořád jsem dělala vše pro klid v rodině,často se mi to nelíbilo,ale nerada se hádám,tak jsem byla radši ticho.Vím,že jsem srab,ale potřebuji radu,jestli mám za vším udělat tlustou čáru a začít konečně žít nebo se už asi zblázním.Se synem také nějak moc nevychází,chvíli je vzorný otec,hlavně před lidmi,ale doma jsme v pozoru,jsou to neskutečné nervy.Moc vás prosím,poraďte mi,co mám dělat.Věra
Odpověď - PhDr. Kateřina Urbanová 11. 9. 2012 13:15
Dobrý den, Věro,
cítím s Vámi, nemáte to lehké. Je ale dobře, že píšete a chcete podpořit v tom, abyste Vy a Váš syn měli spokojenější život.
Z Vašeho dotazu chápu, že partnerovi nedůvěřujete, protože od Vás odešel a znovu se vrátil. I to samo o sobě by byla náročná situace, Vaše nedůvěra má ale další důvody - chování Vašeho přítele Vám není příjemné, naopak jste z něj ve stresu, zřejmě už ho ani nemilujete a nevážíte si ho, spíše ho litujete a nenacházíte dost sil, jak to rozseknout.
První věc je, jak jste sama už asi poznala, že Váš přítel je už dospělý člověk a jeho povaha se s největší pravděpodobností už nezmění. Věci, které popisujete, že dělá, jsou pravděpodobně hluboce zakořeněné v jeho osobnosti. Myslíte si o sobě, že jste slabá, ale mně se zdá, že on je slabý, protože se neumí postavit jednoznačně k životu. Cítím ve Vás odhodlání se od něho osamostatnit, ale jakoby se Vám to vůči němu zdálo příliš kruté. Není ale o nic méně kruté obětovat vlastní spokojenost tím, že vytrváte ve vztahu, který Vás omezuje. Jste v pasti v tom, že je to on, který se musí odstěhovat, jednodušší je jistě sbalit si kufry sama a odejít. Nicméně i tak bych Vám doporučovala myslet zejména na vlastní život a spokojenost svojí a svého syna. Pokud Vašeho partnera může přeci jen něco posílit, je to, když se bude muset postavit na vlastní nohy, i když to pro něho asi bude kruté. Pokud ale nejste spokojená, ba naopak se trápíte, myslím si, že je to skutečně správné řešení.
Přeji Vám hodně odvahy a síly, myslete hlavně sama na sebe, zasloužíte si to. Kdyby Vám Váš partner dělal jakékoliv problémy, můžete kdykoliv zavolat a můžeme probrat, co dál. Přeji Vám do budoucna klidný a spokojený život, i když je teď před Vámi ještě jedna krize. Když jí ale statečně projdete, budete silnější i spokojenější. Držím Vám palce,
s pozdravem
Kateřina Urbanová
cítím s Vámi, nemáte to lehké. Je ale dobře, že píšete a chcete podpořit v tom, abyste Vy a Váš syn měli spokojenější život.
Z Vašeho dotazu chápu, že partnerovi nedůvěřujete, protože od Vás odešel a znovu se vrátil. I to samo o sobě by byla náročná situace, Vaše nedůvěra má ale další důvody - chování Vašeho přítele Vám není příjemné, naopak jste z něj ve stresu, zřejmě už ho ani nemilujete a nevážíte si ho, spíše ho litujete a nenacházíte dost sil, jak to rozseknout.
První věc je, jak jste sama už asi poznala, že Váš přítel je už dospělý člověk a jeho povaha se s největší pravděpodobností už nezmění. Věci, které popisujete, že dělá, jsou pravděpodobně hluboce zakořeněné v jeho osobnosti. Myslíte si o sobě, že jste slabá, ale mně se zdá, že on je slabý, protože se neumí postavit jednoznačně k životu. Cítím ve Vás odhodlání se od něho osamostatnit, ale jakoby se Vám to vůči němu zdálo příliš kruté. Není ale o nic méně kruté obětovat vlastní spokojenost tím, že vytrváte ve vztahu, který Vás omezuje. Jste v pasti v tom, že je to on, který se musí odstěhovat, jednodušší je jistě sbalit si kufry sama a odejít. Nicméně i tak bych Vám doporučovala myslet zejména na vlastní život a spokojenost svojí a svého syna. Pokud Vašeho partnera může přeci jen něco posílit, je to, když se bude muset postavit na vlastní nohy, i když to pro něho asi bude kruté. Pokud ale nejste spokojená, ba naopak se trápíte, myslím si, že je to skutečně správné řešení.
Přeji Vám hodně odvahy a síly, myslete hlavně sama na sebe, zasloužíte si to. Kdyby Vám Váš partner dělal jakékoliv problémy, můžete kdykoliv zavolat a můžeme probrat, co dál. Přeji Vám do budoucna klidný a spokojený život, i když je teď před Vámi ještě jedna krize. Když jí ale statečně projdete, budete silnější i spokojenější. Držím Vám palce,
s pozdravem
Kateřina Urbanová
Zobrazuj jen dotazy z kategorie:
