Psychologická poradna
Máte problém a nechcete na něj být sami? Ocitli jste se v tíživé situaci a nevíte, jak ji řešit?
Naši specialisté jsou zde, aby Vám pomohli s Vaším trápením!
Možná, že již zde někdo řešil stejný problém, který trápí Vás. Prohlédněte si již položené dotazy.
Vztek? a školka - Michaela 20. 9. 2012 02:01
Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu ohledně mé dcerky.V říjnu jí budou 3 roky.Od září začala chodit do školky (5 dní⁄měsíc).Chodíme 1x týdně.Když byla ve školce poprvé, byli jsme (manžel a já) tam s ní.Když jsme přišli do třídy, tak se usmívala, vše prozkoumávala.Po chvíli odešel manžel (s malou se rozloučil)-vše v pohodě.Chvilku jsem tam s ní ještě byla a když jsem viděla, že je v pohodě a začíná si hrát s dětmi, tak jsem se s ní rozloučila i já. Když jsem přišla v poledne, dcerka seděla na lavičce(ostatní děti obědvaly u stolku)a plakala.Prý začala plakat, když se vraceli z pískoviště do školky..takže možná tak půl hodiny.Neobědvala...Další návštěva školky (po týdnu) již probíhala tak, že jsem byla celé dopoledne s dcerkou ve školce.Pořád se mě držela nebo aspoň byla blízko mě.Třetí návštěva školky(opět po týdnu)byla katastrofická.Dcerka od rána hlásala, že do školky nepůjde a když jsme přišly do školky,tak se mě držela kolem krku a opravdu hodně brečela.Učitelka ji ode mne odtrhla a mě poslala domů, že není vhodné, abych tam s ní byla.Od té doby nechce dcerka zůstat ani u babičky, pořád se mě drží.K postupu "odtrhávání dětí" a názoru"to je normální, že děti ve školce brečí"jsem zásadně proti.Nemyslím, že je to dobré pro její emoční vývoj.Nevím, jestli je to s problémem školky spojené, ale dalším problémem je, že se dcerka budí kolem půlnoci až 1 hod.v noci s "hysterickým" pláčem.Někdy "jen" řekne"mami?" a když zjistí, že jsem u ní, tak se přitulí.Někdy pofňukává, ale podaří se mi ji hned"zklidnit a znovu uspat"..Ale někdy se rozjede ve strašlivý pláč, začne"válet sudy"po posteli, pak naváže vztekání a rozkazování, co mám dělat, někdy se mi snaží plácnout.Když si ji nevšímám a jdu pryč, tak za mnou běhá a plazí se přede mnou, že nemůže chodit, ať ji vezmu, válí se po zemi apod.Takové scény trvají někdy i skoro hodinu.Když se uklidní,tak ji vezmu, řeknu, že to bylo ošklivé a že se to nedělá(to i sama ví a řekne).Pak se pomazlíme a jdeme spát..Když se snažím zjistit, co se stalo, obvykle to nedokáže říct..Někdy řekne, že se bojí, ale nedokáže říct čeho? Nebo řekne, že se bojí pána nebo paní (v ložnici).Že tam je..Záchvaty vzteku mívá teď i přes den.Najednou si vzpomene, že mám např.něco udělat a když to neudělám, tak začne brečet, že má bebí a že jí ho mám pofoukat...Nechci nic podceňovat, ale také nechci "skákat" podle dcerky.Prosím, poraďte mi, jak mám zvládat její vztek nejlépe, a hlavně, jestli je vhodné, aby do školky chodila, nebo její docházku do školky posunout nebo jak napravit její náhled na školku? Děkuji
PS:Spí s námi v ložnici.Problémy se spaním má vcelku od narození..Nyní nechce chodit spát ani po obědě, ani večer.Zkoušíme chodit spát s hudbou a rozsvícenou lampičkou (temné světlo)nebo s pootevřenými dveřmi, aby bylo v ložnici trošku světla z vedlejšího pokoje, povídáme si nebo někdy zpíváme..Docela to pomáhá, ale radši bych, aby byla v klidu - nejen v postýlce, ale i ve školce :o).Přes den je (až na posledních pár dní)veselá, ráda se směje a je hodně aktivní :o)..Děkuji mnohokrát.
PS:Spí s námi v ložnici.Problémy se spaním má vcelku od narození..Nyní nechce chodit spát ani po obědě, ani večer.Zkoušíme chodit spát s hudbou a rozsvícenou lampičkou (temné světlo)nebo s pootevřenými dveřmi, aby bylo v ložnici trošku světla z vedlejšího pokoje, povídáme si nebo někdy zpíváme..Docela to pomáhá, ale radši bych, aby byla v klidu - nejen v postýlce, ale i ve školce :o).Přes den je (až na posledních pár dní)veselá, ráda se směje a je hodně aktivní :o)..Děkuji mnohokrát.
Odpověď - PhDr. Kateřina Urbanová 20. 9. 2012 11:34
Dobrý den, Michaelo,
děkuji za Váš dotaz, chápu, že máte starosti, aby Vaše dcerka všechno dobře a bez újmy zvládla. Je dobře, že si říkáte o radu, zkusíme se nad tím zamyslet.
Myslím, že postupujete dobře, když necháváte svou dcerku zvykat jen postupně na školku, je ještě malá. Je pochopitelné, že se jí po Vás stýská a musí si teprve zvyknout na samostatnost. K tomu pláč patří. Záleží velmi na přístupu učitelek, jak jí pomohou situaci zvládat. Vaše dcerka si potřebuje zvyknout a pochopit, že chodit do školky je normální a že tak to nyní bude probíhat. Pochopí to nikoli vysvětlováním, ale tím, jak bude vše probíhat. Proto je důležité nedělat ústupky. Udělejte si plán - do kdy například budete ve školce s ní, potom jí tam pár dní nechte například pouze na dopoledne na pár hodin a později i na obídek. Se svým plánem seznamte dcerku i učitelky. Posilujte dcerku v tom, že je velká holka a slibte jí odměnu, když to dobře zvládne. I když potom bude plakat, je důležité, abyste svůj plán dodržela a nedělala v něm kroky zpátky. Pak se Vaše dcerka může přizpůsobit. Určitě to s sebou ponese nějaký pláč, ale to k tomu patří, je to přechodové období. Co ale překoná a zvládne, to jí velmi posílí. Více, než když se bude situacím s pláčem vyhýbat. To se pak může stát, že se nenaučí v sobě zpracovávat náročné situace.
Vaším společným úkolem je nyní evidentně trénování samostatnosti. Pokud je to možné, bylo by dobré, abyste začali trénovat i spinkání ve vlastním pokoji. Jedno totiž souvisí s druhým. A také se nevyhýbejte nechávat dcerku hlídat babičkou, jen jí co nejvíce podporujte a nakonec odměňte. Zkrátka, jak jsem říkala, je to nyní Váš společný úkol trénovat samostatnost ve Všech směrech. Vaše dcerka cítí, že nastalo takovéto období a brání se tomu různými způsoby. Je pro ní ale do budoucna velmi důležité, aby to zvládla a nebyla na Vás závislá.
Co se týká jejího vztekání, je ve věku, kterému se říká takzvané "období vzteku". Dítě je zaplaveno afekty, které neumí ani pojmenovat, ani jim rozumět a ani ovládnout. Potřebuje k tomu dospělého - klidný přístup, který je ale důsledný a nedělá ústupky. Není možné jí nic vysvětlovat. Při velkém záchvatu zkuste tzv. pevné objetí - chytněte dcerku, pevně jí obejměte a držte jí u sebe tak dlouho, dokud se neuklidní. Pak jí pochvalte, že se uklidnila. A buďte důsledná, nereagujte na její nelogické požadavky a výzvy. Buďte klidná a počkejte prostě, až se uklidní. Říká si tak o Vaši pozornost. Časem ale takové období (během zhruba dalšího roku) postupně přirozeně vymizí. Chápu, že je to pro rodiče těžká zkouška.
Myslím si, že když se zaměříte ve všech směrech na trénování dcerčiny samostatnosti a schopnosti odžít si a zároveň překonat náročné chvíle, bude to pro její emoční vývoj to nejlepší.
Přeji Vám hodně trpělivosti a úspěchů,
s pozdravem
Kateřina Urbanová
děkuji za Váš dotaz, chápu, že máte starosti, aby Vaše dcerka všechno dobře a bez újmy zvládla. Je dobře, že si říkáte o radu, zkusíme se nad tím zamyslet.
Myslím, že postupujete dobře, když necháváte svou dcerku zvykat jen postupně na školku, je ještě malá. Je pochopitelné, že se jí po Vás stýská a musí si teprve zvyknout na samostatnost. K tomu pláč patří. Záleží velmi na přístupu učitelek, jak jí pomohou situaci zvládat. Vaše dcerka si potřebuje zvyknout a pochopit, že chodit do školky je normální a že tak to nyní bude probíhat. Pochopí to nikoli vysvětlováním, ale tím, jak bude vše probíhat. Proto je důležité nedělat ústupky. Udělejte si plán - do kdy například budete ve školce s ní, potom jí tam pár dní nechte například pouze na dopoledne na pár hodin a později i na obídek. Se svým plánem seznamte dcerku i učitelky. Posilujte dcerku v tom, že je velká holka a slibte jí odměnu, když to dobře zvládne. I když potom bude plakat, je důležité, abyste svůj plán dodržela a nedělala v něm kroky zpátky. Pak se Vaše dcerka může přizpůsobit. Určitě to s sebou ponese nějaký pláč, ale to k tomu patří, je to přechodové období. Co ale překoná a zvládne, to jí velmi posílí. Více, než když se bude situacím s pláčem vyhýbat. To se pak může stát, že se nenaučí v sobě zpracovávat náročné situace.
Vaším společným úkolem je nyní evidentně trénování samostatnosti. Pokud je to možné, bylo by dobré, abyste začali trénovat i spinkání ve vlastním pokoji. Jedno totiž souvisí s druhým. A také se nevyhýbejte nechávat dcerku hlídat babičkou, jen jí co nejvíce podporujte a nakonec odměňte. Zkrátka, jak jsem říkala, je to nyní Váš společný úkol trénovat samostatnost ve Všech směrech. Vaše dcerka cítí, že nastalo takovéto období a brání se tomu různými způsoby. Je pro ní ale do budoucna velmi důležité, aby to zvládla a nebyla na Vás závislá.
Co se týká jejího vztekání, je ve věku, kterému se říká takzvané "období vzteku". Dítě je zaplaveno afekty, které neumí ani pojmenovat, ani jim rozumět a ani ovládnout. Potřebuje k tomu dospělého - klidný přístup, který je ale důsledný a nedělá ústupky. Není možné jí nic vysvětlovat. Při velkém záchvatu zkuste tzv. pevné objetí - chytněte dcerku, pevně jí obejměte a držte jí u sebe tak dlouho, dokud se neuklidní. Pak jí pochvalte, že se uklidnila. A buďte důsledná, nereagujte na její nelogické požadavky a výzvy. Buďte klidná a počkejte prostě, až se uklidní. Říká si tak o Vaši pozornost. Časem ale takové období (během zhruba dalšího roku) postupně přirozeně vymizí. Chápu, že je to pro rodiče těžká zkouška.
Myslím si, že když se zaměříte ve všech směrech na trénování dcerčiny samostatnosti a schopnosti odžít si a zároveň překonat náročné chvíle, bude to pro její emoční vývoj to nejlepší.
Přeji Vám hodně trpělivosti a úspěchů,
s pozdravem
Kateřina Urbanová
Zobrazuj jen dotazy z kategorie:
