Psychologická poradna
Máte problém a nechcete na něj být sami? Ocitli jste se v tíživé situaci a nevíte, jak ji řešit?
Naši specialisté jsou zde, aby Vám pomohli s Vaším trápením!
Možná, že již zde někdo řešil stejný problém, který trápí Vás. Prohlédněte si již položené dotazy.
Dotaz - lenka 25. 9. 2012 10:06
Dobrý den. Byla bych ráda za Vaši pomoc... Mám čtrnáctiletou nevlastní dceru, která žije s námi ve společné domácnosti se svým otcem a mými dvěmi dětmi. Odmítla žít s vlastní matkou.
V soužití v rodině je vše v pořádku, máme mezi sebou hezký vztah a z Moniky číší radost. Problém je v chození do školy. Každé ráno ji bolí břicho, hlava, je odmítavá, nechce jíst, nechce svačinu a je zlá, že musí jít do školy. Mnohokrát jsme o tom mluvili - je přesvědčena, že ji všichni ubližují , smějí se jí, dělají ji naschvály, ponižují ji, a říká, že všichni jsou blbí, i ona že je blbá a nemá se ráda. Uvažovali jsme o změně školy, ale když Monča na to, že i tam jsou všichni hnusní a blbí, tak jsem začala uvažovat, že hlavní problém je v Monice, nevím jak ji přimět k tomu, aby ona sama chtěla změnit svůj pohled na sebe samou,a naučila se zdravě bránit útokům spolužáků, aby ji nevyváděly z rovnováhy. Podle mě ji stačí jeden negativní zážitek ve škole a ona už hned vše vztahuje na sebe a začne vyzařovat do okolí svou negativitu a nesnášenlivost a okolí to cítí a chovají se k ní stejně, dělá jim radost, že ji ubližujou.
Nevím jak dál, uvažovala jsem o návštěvě psychologa, ale to by v první řadě musela chtít Monika. Psychologa jsme navštěvovali v období rozvodu jejich rodičů a Monika tam vždy chodila s odporem.
Mám strach,aby nezačala vyhledávat útěchu v drogách, nebo nepomyslela na sebevraždu.
Monika nemá žádnou opravdovou kamarádku, volný čas tráví s náma⁄teď mnohem víc⁄, nebo na facebooku - a to mě také trápí.
Věřím, že mi ukážete tu správnou cestu...
Děkuji Lenka
V soužití v rodině je vše v pořádku, máme mezi sebou hezký vztah a z Moniky číší radost. Problém je v chození do školy. Každé ráno ji bolí břicho, hlava, je odmítavá, nechce jíst, nechce svačinu a je zlá, že musí jít do školy. Mnohokrát jsme o tom mluvili - je přesvědčena, že ji všichni ubližují , smějí se jí, dělají ji naschvály, ponižují ji, a říká, že všichni jsou blbí, i ona že je blbá a nemá se ráda. Uvažovali jsme o změně školy, ale když Monča na to, že i tam jsou všichni hnusní a blbí, tak jsem začala uvažovat, že hlavní problém je v Monice, nevím jak ji přimět k tomu, aby ona sama chtěla změnit svůj pohled na sebe samou,a naučila se zdravě bránit útokům spolužáků, aby ji nevyváděly z rovnováhy. Podle mě ji stačí jeden negativní zážitek ve škole a ona už hned vše vztahuje na sebe a začne vyzařovat do okolí svou negativitu a nesnášenlivost a okolí to cítí a chovají se k ní stejně, dělá jim radost, že ji ubližujou.
Nevím jak dál, uvažovala jsem o návštěvě psychologa, ale to by v první řadě musela chtít Monika. Psychologa jsme navštěvovali v období rozvodu jejich rodičů a Monika tam vždy chodila s odporem.
Mám strach,aby nezačala vyhledávat útěchu v drogách, nebo nepomyslela na sebevraždu.
Monika nemá žádnou opravdovou kamarádku, volný čas tráví s náma⁄teď mnohem víc⁄, nebo na facebooku - a to mě také trápí.
Věřím, že mi ukážete tu správnou cestu...
Děkuji Lenka
Odpověď - PhDr. Kateřina Urbanová 25. 9. 2012 11:44
Dobrý den, Lenko,
děkuji za Váš dotaz, ráda se spolu s Vámi zamyslím nad tím, co by mohlo Monice pomoct. Musím ocenit, jak dobře celou situaci popisujete. Monika má pravděpodobně malé sebevědomí a je velmi nedůvěřivá a přecitlivělá na přijetí druhými lidmi. Obrní se proto negativní maskou a lidé jí potom její přesvědčení jen potvrzují. Je to začarovaný kruh a řešením je skutečně Moničino prožívání a nikoli změna školy, kde by se pravděpodobně opakovalo to samé. Monice je čtrnáct let, to znamená, že příští nebo další rok dokončí základní školu a bude školu a kolektiv stejně měnit. Je to ale výzva, mohlo by se třeba něco změnit k lepšímu.
Monika odmítla žít u své matky, říkám si proto, že asi neměla v rodině a v matce dobré zázemí a oporu, a proto není divu, že nemá dostatek sebejistoty. Nevím, jak dlouho už žije s Vámi, ale dejte tomu čas - jistě jí nabízíte pevnější zázemí - popisujete, že je u Vás spokojená a děláte si o ní starosti - a to jí určitě velmi podporuje. Dětem ale chvíli trvá, než si ověří, že mohou nové jistotě důvěřovat. Je potřeba na ně netlačit. Je také možné, že si teď Monika výlučně užívá příjemné prostředí, které jí dává Vaše rodina.
Na druhou stranu je Monika už velká a spousta věcí je v ní už zakořeněných. Nyní je navíc v obtížném věku, kdy o sobě začíná pochybovat skoro každý dospívající. Je potřeba, aby si tímto obdobím prošla s podporou dobrého zázemí, které jí nabízíte. Každopádně pokud jsou její potíže velké, určitě by měla nárok na další podporu od odborníka - psychologa. Chápu, že nemá dobrou zkušenost, děti v tomto věku se mohou cítit dotčené, že musí chodit k psychologovi, a mohou to odmítat. S negativním a nedůvěřivým postojem si ale dobrý dětský psycholog poradí. Zkuste to Monice vysvětlit - děláte si o ní starosti, nežije se jí dobře, když se bojí chodit do školy, a psycholog jí může pomoci přijít na to, jak zacházet s ostatními dětmi, které se k ní třeba nechovají dobře. Neříkejte jí, že je problém v ní, mohlo by se jí to dotknout. Můžete si společně sednout k počítači a podívat se na stránky psychologů a nechat Moniku, ať si sama vybere, ke komu by eventuelně mohla zajít. Je dost velká a potřebuje pocit, že o tom může sama rozhodovat. Můžete jí i navrhnout, že tam budete chodit s ní. Nemá cenu jí do ničeho nutit, jen ji co nejvíce podporovat.
Další věc, která mě napadá, je, jak daleko zacházejí negativní projevy jejích spolužáků. Zamyslete se, jestli by nebylo na místě promluvit si s třídním učitelem, vysvětlit mu Moničinu obtížnou situaci, a poprosit ho, aby dohlédl na to, že chování spolužáků nezachází příliš daleko. Aby dohlédl na vztahy ve své třídě. Je ale potřeba mít k učiteli důvěru, aby to nepřineslo více škody než užitku.
A poslední věc, co mě napadá - má Monika nějaké zájmy, nebo koníčky? Co jí dobře jde? Potřebuje se věnovat něčemu, v čem se bude cítit dobrá, co vyplní její volný čas a kde může poznat kamarády, které baví stejné věci. Dobré kamarádské vztahy se pak navazují lépe než ve škole.
Více Vám bohužel takto písemně nemohu poradit, ale když mi osobně zavoláte do naší telefonické poradny, můžeme věci více probrat a přijít na konkrétnější kroky, jak postupovat. Neváhejte klidně ještě dnes zavolat, ráda Vám pomohu.
Přeji Vám i Monice, ať se věci zlepší, a pokud Vaše starosti v budoucnu nepoleví, určitě se neváhejte znovu obrátit o odbornou pomoc, je na místě.
S pozdravem
Kateřina Urbanová
děkuji za Váš dotaz, ráda se spolu s Vámi zamyslím nad tím, co by mohlo Monice pomoct. Musím ocenit, jak dobře celou situaci popisujete. Monika má pravděpodobně malé sebevědomí a je velmi nedůvěřivá a přecitlivělá na přijetí druhými lidmi. Obrní se proto negativní maskou a lidé jí potom její přesvědčení jen potvrzují. Je to začarovaný kruh a řešením je skutečně Moničino prožívání a nikoli změna školy, kde by se pravděpodobně opakovalo to samé. Monice je čtrnáct let, to znamená, že příští nebo další rok dokončí základní školu a bude školu a kolektiv stejně měnit. Je to ale výzva, mohlo by se třeba něco změnit k lepšímu.
Monika odmítla žít u své matky, říkám si proto, že asi neměla v rodině a v matce dobré zázemí a oporu, a proto není divu, že nemá dostatek sebejistoty. Nevím, jak dlouho už žije s Vámi, ale dejte tomu čas - jistě jí nabízíte pevnější zázemí - popisujete, že je u Vás spokojená a děláte si o ní starosti - a to jí určitě velmi podporuje. Dětem ale chvíli trvá, než si ověří, že mohou nové jistotě důvěřovat. Je potřeba na ně netlačit. Je také možné, že si teď Monika výlučně užívá příjemné prostředí, které jí dává Vaše rodina.
Na druhou stranu je Monika už velká a spousta věcí je v ní už zakořeněných. Nyní je navíc v obtížném věku, kdy o sobě začíná pochybovat skoro každý dospívající. Je potřeba, aby si tímto obdobím prošla s podporou dobrého zázemí, které jí nabízíte. Každopádně pokud jsou její potíže velké, určitě by měla nárok na další podporu od odborníka - psychologa. Chápu, že nemá dobrou zkušenost, děti v tomto věku se mohou cítit dotčené, že musí chodit k psychologovi, a mohou to odmítat. S negativním a nedůvěřivým postojem si ale dobrý dětský psycholog poradí. Zkuste to Monice vysvětlit - děláte si o ní starosti, nežije se jí dobře, když se bojí chodit do školy, a psycholog jí může pomoci přijít na to, jak zacházet s ostatními dětmi, které se k ní třeba nechovají dobře. Neříkejte jí, že je problém v ní, mohlo by se jí to dotknout. Můžete si společně sednout k počítači a podívat se na stránky psychologů a nechat Moniku, ať si sama vybere, ke komu by eventuelně mohla zajít. Je dost velká a potřebuje pocit, že o tom může sama rozhodovat. Můžete jí i navrhnout, že tam budete chodit s ní. Nemá cenu jí do ničeho nutit, jen ji co nejvíce podporovat.
Další věc, která mě napadá, je, jak daleko zacházejí negativní projevy jejích spolužáků. Zamyslete se, jestli by nebylo na místě promluvit si s třídním učitelem, vysvětlit mu Moničinu obtížnou situaci, a poprosit ho, aby dohlédl na to, že chování spolužáků nezachází příliš daleko. Aby dohlédl na vztahy ve své třídě. Je ale potřeba mít k učiteli důvěru, aby to nepřineslo více škody než užitku.
A poslední věc, co mě napadá - má Monika nějaké zájmy, nebo koníčky? Co jí dobře jde? Potřebuje se věnovat něčemu, v čem se bude cítit dobrá, co vyplní její volný čas a kde může poznat kamarády, které baví stejné věci. Dobré kamarádské vztahy se pak navazují lépe než ve škole.
Více Vám bohužel takto písemně nemohu poradit, ale když mi osobně zavoláte do naší telefonické poradny, můžeme věci více probrat a přijít na konkrétnější kroky, jak postupovat. Neváhejte klidně ještě dnes zavolat, ráda Vám pomohu.
Přeji Vám i Monice, ať se věci zlepší, a pokud Vaše starosti v budoucnu nepoleví, určitě se neváhejte znovu obrátit o odbornou pomoc, je na místě.
S pozdravem
Kateřina Urbanová
Zobrazuj jen dotazy z kategorie:
