Psychologická poradna
Máte problém a nechcete na něj být sami? Ocitli jste se v tíživé situaci a nevíte, jak ji řešit?
Naši specialisté jsou zde, aby Vám pomohli s Vaším trápením!
Možná, že již zde někdo řešil stejný problém, který trápí Vás. Prohlédněte si již položené dotazy.
Dotaz - KaMILA 2. 10. 2012 10:22
Dobrý den, mám veliký problém, můj přítel je slovenské národnosti a máme spolu roční dceru. Je to asi 14 dní, co nevím co mám dělat. Pořád si stěžuje na to, že spolu nespíme, potom že se k němu ani nepřitulím, ale on mě uráží a to si myslím, že dost. Přestal se mnou mluvit, jednoho rána z ničeho nic a pak mi řekl, že jsem jako každá svobodná češka, která docílí svého dítěte a pak ho odkopne. Já mu na to odpověděla, že za to, že jsem svobodná nemohu a on se do mě pustil, že by si mě nevzal nikdy za to co mu dělám.
Přitom doma všechno má, navařeno, uklizeno. Pouštím ho kam si chci jít, kolikrát ho i odvezu a já jsem pořád zavřená doma s dítětem. Nikde jsem nebyla od začátku mateřství, je pravda že spolu budeme teprve 3 roky. NO tím mě urazil, ale ve mě se to nějak blokuje a nějak nemám ani chuť, aby na mě sahal a když mu řeknu, aby mě teď nechal chvilinku čas, tak mi začne vyčítat, že někoho mám, ale nemám. Nedávno mi řekl, že kdyby věděl, že chodím k psychologovi, byla jsem asi dvakrát, když mi umřela maminka ve 12 letech tak, že by se mnou do ničeho nešel ani by si se mnou nic nezačala ani dítě nic. A včera to byla poslední kapka, jen tak mi řekl, že se směju jako kráva, ale mě to odrazuje od něho a k tomu, abych ho zase milovala. Nevím co mám dělat, vše mě trápí. Nevím, jak dál a jestli to má mezi námi cenu. Poraďte, děkuji Kamínková
Přitom doma všechno má, navařeno, uklizeno. Pouštím ho kam si chci jít, kolikrát ho i odvezu a já jsem pořád zavřená doma s dítětem. Nikde jsem nebyla od začátku mateřství, je pravda že spolu budeme teprve 3 roky. NO tím mě urazil, ale ve mě se to nějak blokuje a nějak nemám ani chuť, aby na mě sahal a když mu řeknu, aby mě teď nechal chvilinku čas, tak mi začne vyčítat, že někoho mám, ale nemám. Nedávno mi řekl, že kdyby věděl, že chodím k psychologovi, byla jsem asi dvakrát, když mi umřela maminka ve 12 letech tak, že by se mnou do ničeho nešel ani by si se mnou nic nezačala ani dítě nic. A včera to byla poslední kapka, jen tak mi řekl, že se směju jako kráva, ale mě to odrazuje od něho a k tomu, abych ho zase milovala. Nevím co mám dělat, vše mě trápí. Nevím, jak dál a jestli to má mezi námi cenu. Poraďte, děkuji Kamínková
Odpověď - PhDr. Kateřina Urbanová 4. 10. 2012 09:07
Dobrý den, Kamilo,
chápu Vaše potíže, musí Vás to hodně trápit - jste připoutaná k člověku, který se k Vám nechová hezky a potom Vám ještě vyčítá, když na něj nemáte kvůli tomu náladu. To ale absolutně chápu. Zejména pro ženy je milování opravdu milováním a jsme toho schopné pouze s láskou a důvěrou. Obojí ale u Vás ve vztahu k Vašemu příteli zdá se mi slábne, a to z jasných důvodů. Nedává Vám důvody, abyste ho stále stejně milovala, vážila si ho a důvěřovala mu, spíše naopak.
Nemyslím si, že 3 roky je krátká doba na vážný vztah. Podle všeho se ale Váš přítel nechce postavit k tomu, že o vážný a trvalý vztah jde a musí pro to něco obětovat a přizpůsobit se. To, že se mu nelíbí, že jste navštěvovala psychologa, vypovídá o jeho nepochopení. Vaše důvody, proč jste chodila k psychologovi, jsou naprosto zřejmé, a doufám, že Vám to pomohlo. Lidé, kteří takto odmítají cizí problémy si většinou nechtějí připustit problémy a slabosti svoje. S tím lze ale těžko něco udělat.
Popisujete mi chování Vašeho partnera k Vám, ale nepopisujete mi mnoho své reakce. Je důležité, abyste si to nenechala líbit. Nepropadejte myšlenkám, že je chyba ve Vás, vztah je vždy o dvou lidech. Věřte si, že neděláte nic špatného a na své chování máte nárok. Takovéto chování dvou lidí ve vztahu se však upevní, pokud byste byla pouze pasivní. Výčitky Vašeho partnera nejsou žádné racionální argumenty, a proto nemá smysl o tom, co Vám říká, s ním diskutovat. Pokud nejedná smysluplně, nemusíte na něj vůbec reagovat, pouze mu dát najevo, že to je za Vašimi hranicemi. Měla byste si sama ujasnit, kde takové hranice máte a stát si za nimi.
Jediné, co můžete dělat, je promluvit si s přítelem, až na to bude vhodná, klidná chvilka. Můžete si i takový rozhovor dopředu společně naplánovat, někam třeba vyrazit, pokud Vám někdo může pohlídat dcerku. Vysvětlete mu, co Vás odrazuje od kontaktu s ním, a zkuste si dohodnout pravidla, že s Vámi například nesmí jednat vulgárně a podobně.
Je možné, že se takový rozhovor povede, je možné, že to nepůjde. Můžete také společně zajít do partnerské poradny, kde vám takový rozhovor zprostředkují. Můžete to postavit tak, že chcete problém řešit, a pokud chce i on, měl by na to přistoupit.
Vztahy bohužel nejde vyřešit ze dne na den a bude chvíli trvat, než zjistíte, co dál. Zjistíte to ale tak, že budete nějak jednat a uvidíte, kam to povede. Je také možné, že to nevyjde a budete nakonec šťastná s někým jiným. To ale ukáže čas. Pokud chcete ve všem podpořit a vymyslet konkrétní plány, co dělat, určitě zavolejte do naší poradny a promluvíme si osobně, velmi ráda Vám pomohu.
Závěrem chci shrnout, abyste myslela na sebe a své štěstí, stanovte si hranice a dávejte je jasně najevo. Překonané problémy Vás mohou jen posílit. Přeji hodně síly a odhodlání, uvidíte, že vše nakonec dobře dopadne, i když to bude třeba chvíli trvat. Ale vydržte :)
S pozdravem
Kateřina Urbanová
chápu Vaše potíže, musí Vás to hodně trápit - jste připoutaná k člověku, který se k Vám nechová hezky a potom Vám ještě vyčítá, když na něj nemáte kvůli tomu náladu. To ale absolutně chápu. Zejména pro ženy je milování opravdu milováním a jsme toho schopné pouze s láskou a důvěrou. Obojí ale u Vás ve vztahu k Vašemu příteli zdá se mi slábne, a to z jasných důvodů. Nedává Vám důvody, abyste ho stále stejně milovala, vážila si ho a důvěřovala mu, spíše naopak.
Nemyslím si, že 3 roky je krátká doba na vážný vztah. Podle všeho se ale Váš přítel nechce postavit k tomu, že o vážný a trvalý vztah jde a musí pro to něco obětovat a přizpůsobit se. To, že se mu nelíbí, že jste navštěvovala psychologa, vypovídá o jeho nepochopení. Vaše důvody, proč jste chodila k psychologovi, jsou naprosto zřejmé, a doufám, že Vám to pomohlo. Lidé, kteří takto odmítají cizí problémy si většinou nechtějí připustit problémy a slabosti svoje. S tím lze ale těžko něco udělat.
Popisujete mi chování Vašeho partnera k Vám, ale nepopisujete mi mnoho své reakce. Je důležité, abyste si to nenechala líbit. Nepropadejte myšlenkám, že je chyba ve Vás, vztah je vždy o dvou lidech. Věřte si, že neděláte nic špatného a na své chování máte nárok. Takovéto chování dvou lidí ve vztahu se však upevní, pokud byste byla pouze pasivní. Výčitky Vašeho partnera nejsou žádné racionální argumenty, a proto nemá smysl o tom, co Vám říká, s ním diskutovat. Pokud nejedná smysluplně, nemusíte na něj vůbec reagovat, pouze mu dát najevo, že to je za Vašimi hranicemi. Měla byste si sama ujasnit, kde takové hranice máte a stát si za nimi.
Jediné, co můžete dělat, je promluvit si s přítelem, až na to bude vhodná, klidná chvilka. Můžete si i takový rozhovor dopředu společně naplánovat, někam třeba vyrazit, pokud Vám někdo může pohlídat dcerku. Vysvětlete mu, co Vás odrazuje od kontaktu s ním, a zkuste si dohodnout pravidla, že s Vámi například nesmí jednat vulgárně a podobně.
Je možné, že se takový rozhovor povede, je možné, že to nepůjde. Můžete také společně zajít do partnerské poradny, kde vám takový rozhovor zprostředkují. Můžete to postavit tak, že chcete problém řešit, a pokud chce i on, měl by na to přistoupit.
Vztahy bohužel nejde vyřešit ze dne na den a bude chvíli trvat, než zjistíte, co dál. Zjistíte to ale tak, že budete nějak jednat a uvidíte, kam to povede. Je také možné, že to nevyjde a budete nakonec šťastná s někým jiným. To ale ukáže čas. Pokud chcete ve všem podpořit a vymyslet konkrétní plány, co dělat, určitě zavolejte do naší poradny a promluvíme si osobně, velmi ráda Vám pomohu.
Závěrem chci shrnout, abyste myslela na sebe a své štěstí, stanovte si hranice a dávejte je jasně najevo. Překonané problémy Vás mohou jen posílit. Přeji hodně síly a odhodlání, uvidíte, že vše nakonec dobře dopadne, i když to bude třeba chvíli trvat. Ale vydržte :)
S pozdravem
Kateřina Urbanová
Zobrazuj jen dotazy z kategorie:
