Nemůžu navázat vztah - Kateřina - Poradna - Vitavera - Váš psycholog na telefonu!
Přejít na navigaci (přeskočit obsah)

Psychologická poradna

Máte problém a nechcete na něj být sami? Ocitli jste se v tíživé situaci a nevíte, jak ji řešit?

Naši specialisté jsou zde, aby Vám pomohli s Vaším trápením!

Možná, že již zde někdo řešil stejný problém, který trápí Vás. Prohlédněte si již položené dotazy.

Nemůžu navázat vztah - Kateřina 27. 5. 2013 10:08
Dobrý den, nevím přesně jak bych popsala svůj problém, který mám poslední dobou stále častěji. Je mi 21 a zatím jsem neměla opravdu vážný vztah. Vždy, když se do někoho zamiluji, tak si strašně přeji být s ním. Když se potom dáme dohromady, tak je to ze začátku v pořádku, všechno je super a jsem šťastná. Ale po čase (a je to docela krátká doba) začínám pociťovat, že s tím člověkem nechci být a nechci se s ním vídat, i přesto, že mi nic neudělal a má mě rád a já ho mám taky ráda. Nevím, co to je. Jako bych vždy zařadila zpátečku a snažila se z toho vycouvat. Měla jsem jen pár "vztahů", ale pokaždé to bylo stejné. Vždycky jsem ho moc chtěla, ale pak jako bych z toho dostala strach a chtěla to skončit. Nedokážu to lépe popsat... Nemám problém s líbáním, s předchozím klukem jsme spolu i spali a bylo to docela fajn, ale přesto jsem v tom vztahu nevydržela. Nevím co mám dělat. Je možné že mám nějaký blok z dětství vůči klukům kvůli špatným zkušenostem? Nikdy mě nechtěl ten, o koho jsem měla zájem a já jsem si už tak nějak zvykla na to, že jsem sama, a až do 19 let jsem neměla jediný vztah(když nepočítám úlety na diskotéce). Je možné že klukům nevěřím a nedokážu se proto doopravdy zamilovat? Jsem z toho zoufalá, protože posledního kluka to hodně vzalo.Vážně nechápu co to se mnou je, ale nechci aby to takhle dál pokračovalo. Děsí mě skutečnost, že nakonec skončím sama. Prosím poraďte mi. Jsem z toho zoufalá. Děkuji
Odpověď - PhDr. Kateřina Vrtělová 30. 5. 2013 16:01
Dobrý den, Kateřino,

díky za Váš dotaz. Rozumím tomu, že to těžko nesete a máte obavy, co bude do budoucna. Je přece normální mít kluka a být zamilovaná. Chápu, že když to tak není, říkáte si, co je to se mnou? A to je docela normální. Jde o to, že si sama kladete zajímavé otázky a je třeba říct, že jediný, kdo na ně zná odpovědi, jste Vy sama. Máte opravdu strach ze vztahů? Máte nějaký blok z dětství vůči klukům? Pokud tomu tak je, samo to nezmizí. Chci Vám doporučit o tom mluvit s nějakým odborníkem, psychologem či psychoterapeutem. Je třeba sdílet své pocity, pozitivní i negativní a hledat způsoby, jak se vyrovnat se špatnými vzpomínkami. Napadá mne však, že to všechno může být i jinak. Co když jste ještě nepotkala toho kluka, který by Vás opravdu natolik zaujal a do kterého byste se zamilovala, takže byste ani neměla čas a prostor přemýšlet o strachu a špatných zkušenostech? Co když Vás opravdová láska natolik dostane, že téma o kterém píšete, nebude téma? Co když to teprve přijde a Vaše dosavadní pocity, že to není ono a chci vycouvat, byly správné? Co když rozchod bylo to nejlepší, co jste pro sebe a přítele mohla udělat? Chci jen říct, že jste na sebe možná moc přísná a nutíte se do něčeho, co tak necítíte, jen proto, že je to ve Vašem věku běžné. Třeba potřebujete více času a opravdová láska Vás teprve čeká. Třeba Vás dosavadní kluci opravdu dost nechytli a nemělo proto smysl ve vztahu pokračovat. Třeba to chce jen čas a trpělivost a ono to přijde. Věřím, že ano a držím palce!

Se srdečným pozdravem

Kateřina Vrtělová

Zobrazuj jen dotazy z kategorie:
|<< < 1 | 2 | 3 | 4 | 5 > >>|


Základní navigace

Přejít na obsah (přeskočit nahoru)


obchodní podmínky zpracování osobních údajů zpracování cookies mobilní verze  spolupracujte s námi  vaše názory a připomínky