
Stali jste se svědky dopravní nehody nebo jste dokonce byli jejími účastníky? Takový zážitek dokáže pěkně rozházet lidskou psychiku. Následné trauma se pak může táhnout mnoho let ne-li celý život. Zážitky, vzpomínky, myšlenky a pocity, ať už ze znásilnění, zneužití nebo týrání, se většinou člověk snaží schovat hluboko na dně své duše, ale v životě přicházejí okamžiky, kdy tato traumata vyplouvají na povrch.
Pocity bezmoci, ztráta sebedůvěry, stud a zranitelnost pociťují i ti, kteří byli přepadeni, uneseni nebo se stali obětí jiného násilného trestného činu. Mnohdy ale stačí takovou událost „jen vidět“ a její následky si neseme celý život. Pak se může stát, že se naše osobnost formuje zcela jinak – sami pak máme třeba sklon k agresi nebo se bojíme lidí, vyhýbáme se jim i určitým situacím.
Je důležité vědět, že traumatická reakce vzniká ve chvíli, kdy je vám tváří v tvář extrémní hrůze znemožněna smysluplná akce a vy se ocitáte ve stavu naprosté bezmoci. Trauma je tedy reakcí na situaci, kdy jsme nebyli schopni jednat.
Dlouhotrvající pocit viny za vlastní přežití bývá také společným rysem lidí, kteří prošli válkou, živelnou katastrofou nebo hromadnou havárií. Ač vám to teď přijde nemožné, z každého trápení existuje cesta ven. My vám jí pomůžeme najít!

Mgr. Josef Hrubý psycholog
Žít v přítomném okamžiku, je jedno z oblíbených doporučení pro šťastný život. Jen tak si totiž člověk doopravdy vychutná to, co mu život právě nabízí.
Nějaké věci přece jen neovlivníme a je proto nesmysl zapomínat na to, co můžeme prožít teď kvůli vizím toho, co můžeme mít za měsíc, za rok, za deset let… Jenže nezabývat se minulostí a budoucností není vždy jednoduché.