Psychologická poradna
Máte problém a nechcete na něj být sami? Ocitli jste se v tíživé situaci a nevíte, jak ji řešit?
Naši specialisté jsou zde, aby Vám pomohli s Vaším trápením!
Možná, že již zde někdo řešil stejný problém, který trápí Vás. Prohlédněte si již položené dotazy.
Dokončení školy - Zuzana 4. 12. 2012 20:37
Dobrý večer,
Je těžké všechno shrnout do textu, ale pokusím se. Je to již nějakou dobu, kdy mi dělá problém vrhnout se na své povinnosti týkající se dokončení bakalářského studia. Již v červnu jsem měla obhajovat bakalářskou práci a jít ke státnicím. To vše jsem ale do nekonečna odkládala, snad ze strachu, že to stejně nemohu všechno zvládnout a proto jsem se ani nezasnažila. Na státnice jsem v zaříjový termín šla, ale více méně jsem se na to nenaučila a se 100% jistotou jsem věděla, že to nemůžu zvládnout, když vlastně nic nevím. Bakalářku jsem také nenapsala. Nedokážu se odhodlat či jak to jinak popsat. Vrhnout se na to a mít to z krku. Většinu podkladů, které jsou potřeba mám zde na stole, ale ne a ne se na to podívat.
Od malička jsem trémista, mamka mi vždycky vyprávěla, že i když jsem básničku na besídku do školky uměla ze shora ze zdola, stejně jsem ráno brečela, že to neumím a pokazím to, jsem nervozní i když jdu jen na preventivní prohlídku, i teď když Vám píšu mi buší srdce, jak kdybych měla jít na zkoušku. Ze svou nervozitou jsem bojovala tak, že jsem vždy udělala všechno proto, abych nervozní být nemusela - učila jsem se, měla jsem vždy výborný prospěch. Když si vzpomenu, tak trošku podobné problémy jsem začala mít již ve čtvrtém ročníku na střední škole. Šlo o naučení se témat na maturitu z českého jazyka. Nějak jsem si uvědomovala, že je toho tolik, že se to stejně nedá naučit. Na průběžné zkoušení, jsem se mnohokrát nedostala, byla jsem tak nervozní, že jsem seděla se střevními potížemi na toaletě a do školy prostě nedošla. Ale paní učitelka nedokázala pochopit, co se děje. Párkrát mne vyzkoušela a nakonec jsem se i díky přihmouření jejích obou očí k maturitě dostala. U jiných maturitních předmětů problém nebyl. Na ty prostě nebyl problém se naučit. Při svaťáku jsem se učila jen češtinu, ale dokud jsem otázku neuměla na sto procent, nešla jsem dál. Taky jsem se naučila pouze devět otázek a měla štěstí, že jsem si jednu z nich vytáhla. Dostala jsem za jedna a odmaturovala.
Ale na vysoké škole to šlo spíše z kopce. Najednou to bylo jiné. Bydlení na studentském bytě, úplně můj první přítel. Nikdy jsem vyloženě svatoušek nebyla, škola a učení mi prostě šlo a tak nebyl problém ani doma. Nevím, čím se to mohlo stát, ale každé zkouškové období pro mě bylo utrpením. Najednou jsem nedokázala udržet pozornost u učení, nešlo to a taky to tak vypadalo většina zkoušek s odřenýma ušima většinou na druhý až třetí pokus. I zde mi profesorka pomáhala. Nedokozála jsem si to nijak odůvodnit. Neříkám obor - ruský jazyk se zaměřením na vzděláváním, asi nebyl správnou volbou, ale většina z nás tam nebylo bůh ví jak spokojených. Jen já když jsem se měla učit na zkoušky, zápočty jsem dělala všechno jiné než se učila, asi proto, že jsem tušila, že u toho nevydržím a mo úspěšná nebudu. Když viděla mamka mou bezradnost řekla mi, že když jsem tam již druhý rok ten třetí nějak doklepu a dokončím si bakaláře a se studiem ať už raději skončím, že by to bylo v mém případě o zdraví. Většinou jsem ve stresu do sebe nedokázala vpravit žádné sousto, po zkoušce i neúspěšné jsem se zase najedla a zadělala si na skvělém JOJO efektu. Díky výživovému poradci jsem se s tímto problémem vypořádala, ale s problémem se odhodlat k napsání bakálářské práci se ne a ne vypořádat.
Byla jsem minulý týden u psychologa. Ne že bych očekávala tak mnoho, že se to hned všechno vyřeší, ale spíš nějaké pochopení a hledání problému. Které se ovšem nekonalo, paní psycholožka byla odměřená, nedokázala pochopit, co chci dělat dál. Když jsem jí přibližovala svou situaci, neudržela jsem se a rozbrečela jsem se, již od malička jsem přecitlivělá. Možná i díky tomu mi doporučila návštěvu psychiatra, aby mi předepsal prášky, které do měsíce zaberou a pak se mnou bude ona řešit dál, co a jak.
Díky přerušení studia jsem se ocitla na pracovním úřadě, i když kvůli brigádě, kterou mám, si vydělám víc, než to zákon dovoluje a tak jsem tedy nebyla na prcovní úřad evidovaná. Řekla jsem si, že do Vánoc něco málo napíšu, ale stále se najdou věci, které jsou teď spíše potřeba, uklidit, uvařit, jít na brigádu a pak není síla si k tomu sednout, ale to se předem předpokládá.
Prosím, řekněte mi svůj názor. Po předešlé zkušenosti mám strach si někam zajít.
Děkuji moc za odpověď.
Hezký zbytek večera.
Zuzana
Je těžké všechno shrnout do textu, ale pokusím se. Je to již nějakou dobu, kdy mi dělá problém vrhnout se na své povinnosti týkající se dokončení bakalářského studia. Již v červnu jsem měla obhajovat bakalářskou práci a jít ke státnicím. To vše jsem ale do nekonečna odkládala, snad ze strachu, že to stejně nemohu všechno zvládnout a proto jsem se ani nezasnažila. Na státnice jsem v zaříjový termín šla, ale více méně jsem se na to nenaučila a se 100% jistotou jsem věděla, že to nemůžu zvládnout, když vlastně nic nevím. Bakalářku jsem také nenapsala. Nedokážu se odhodlat či jak to jinak popsat. Vrhnout se na to a mít to z krku. Většinu podkladů, které jsou potřeba mám zde na stole, ale ne a ne se na to podívat.
Od malička jsem trémista, mamka mi vždycky vyprávěla, že i když jsem básničku na besídku do školky uměla ze shora ze zdola, stejně jsem ráno brečela, že to neumím a pokazím to, jsem nervozní i když jdu jen na preventivní prohlídku, i teď když Vám píšu mi buší srdce, jak kdybych měla jít na zkoušku. Ze svou nervozitou jsem bojovala tak, že jsem vždy udělala všechno proto, abych nervozní být nemusela - učila jsem se, měla jsem vždy výborný prospěch. Když si vzpomenu, tak trošku podobné problémy jsem začala mít již ve čtvrtém ročníku na střední škole. Šlo o naučení se témat na maturitu z českého jazyka. Nějak jsem si uvědomovala, že je toho tolik, že se to stejně nedá naučit. Na průběžné zkoušení, jsem se mnohokrát nedostala, byla jsem tak nervozní, že jsem seděla se střevními potížemi na toaletě a do školy prostě nedošla. Ale paní učitelka nedokázala pochopit, co se děje. Párkrát mne vyzkoušela a nakonec jsem se i díky přihmouření jejích obou očí k maturitě dostala. U jiných maturitních předmětů problém nebyl. Na ty prostě nebyl problém se naučit. Při svaťáku jsem se učila jen češtinu, ale dokud jsem otázku neuměla na sto procent, nešla jsem dál. Taky jsem se naučila pouze devět otázek a měla štěstí, že jsem si jednu z nich vytáhla. Dostala jsem za jedna a odmaturovala.
Ale na vysoké škole to šlo spíše z kopce. Najednou to bylo jiné. Bydlení na studentském bytě, úplně můj první přítel. Nikdy jsem vyloženě svatoušek nebyla, škola a učení mi prostě šlo a tak nebyl problém ani doma. Nevím, čím se to mohlo stát, ale každé zkouškové období pro mě bylo utrpením. Najednou jsem nedokázala udržet pozornost u učení, nešlo to a taky to tak vypadalo většina zkoušek s odřenýma ušima většinou na druhý až třetí pokus. I zde mi profesorka pomáhala. Nedokozála jsem si to nijak odůvodnit. Neříkám obor - ruský jazyk se zaměřením na vzděláváním, asi nebyl správnou volbou, ale většina z nás tam nebylo bůh ví jak spokojených. Jen já když jsem se měla učit na zkoušky, zápočty jsem dělala všechno jiné než se učila, asi proto, že jsem tušila, že u toho nevydržím a mo úspěšná nebudu. Když viděla mamka mou bezradnost řekla mi, že když jsem tam již druhý rok ten třetí nějak doklepu a dokončím si bakaláře a se studiem ať už raději skončím, že by to bylo v mém případě o zdraví. Většinou jsem ve stresu do sebe nedokázala vpravit žádné sousto, po zkoušce i neúspěšné jsem se zase najedla a zadělala si na skvělém JOJO efektu. Díky výživovému poradci jsem se s tímto problémem vypořádala, ale s problémem se odhodlat k napsání bakálářské práci se ne a ne vypořádat.
Byla jsem minulý týden u psychologa. Ne že bych očekávala tak mnoho, že se to hned všechno vyřeší, ale spíš nějaké pochopení a hledání problému. Které se ovšem nekonalo, paní psycholožka byla odměřená, nedokázala pochopit, co chci dělat dál. Když jsem jí přibližovala svou situaci, neudržela jsem se a rozbrečela jsem se, již od malička jsem přecitlivělá. Možná i díky tomu mi doporučila návštěvu psychiatra, aby mi předepsal prášky, které do měsíce zaberou a pak se mnou bude ona řešit dál, co a jak.
Díky přerušení studia jsem se ocitla na pracovním úřadě, i když kvůli brigádě, kterou mám, si vydělám víc, než to zákon dovoluje a tak jsem tedy nebyla na prcovní úřad evidovaná. Řekla jsem si, že do Vánoc něco málo napíšu, ale stále se najdou věci, které jsou teď spíše potřeba, uklidit, uvařit, jít na brigádu a pak není síla si k tomu sednout, ale to se předem předpokládá.
Prosím, řekněte mi svůj názor. Po předešlé zkušenosti mám strach si někam zajít.
Děkuji moc za odpověď.
Hezký zbytek večera.
Zuzana
Odpověď - PhDr. Michaela Zetíková 5. 12. 2012 15:48
Dobrý den Zuzano,
Popisujete nervozitu před zkouškami i u zkoušek, neschopnost se odhodlat začít se učit a nedostatek sebedůvěry, že zkoušky zvládnete. Momentálně Vás trápí to, že nedokážete začít psát Vaši bakalářskou práci. Právě to, že si nevěříte a bojíte se těch zkoušek Vás vede k tomu, že raději ani nezačínáte, zvláště u zkoušek, které jsou těžké a obsáhlé. Podobné pocity, jaké popisujete, zažívá většina studentů. Jde jen o to, v jaké míře je zažíváme – ve Vašem případě Vás zneschopňují.
Na tu nervozitu a tělesné příznaky s ní spojené pomáhají relaxační metody, psychoterapie a také léky, které Vám může předepsat psychiatr. Mohly by Vám pomoct přemoci právě tyto nepříjemné příznaky, které zažíváte ve zkouškových situacích.
Na to, že se nemůžete odhodlat začít psát bakalářskou práci Vám může pomoci konzultace s psychologem, kde byste mohla více prozkoumat, co Vám brání od toho tu práci napsat a jak by se to dalo překonat.
Můžete zkusit buď pokračovat s psycholožkou, kterou jste si našla nebo si najít jiného psychologa, který Vám bude vyhovovat či zavolat do naší telefonické poradny. Myslím, že Vám Vaše psycholožka nedoporučila léky na základě toho, že jste se rozplakala, vždyť je běžné, že lidé u psychologa ventilují své emoce.
Tak se nebojte a hlavně se nenechte odradit prvním dojmem či neúspěchem.
Přeji hodně štěstí s dokončením studia,
Michaela Zetíková
Popisujete nervozitu před zkouškami i u zkoušek, neschopnost se odhodlat začít se učit a nedostatek sebedůvěry, že zkoušky zvládnete. Momentálně Vás trápí to, že nedokážete začít psát Vaši bakalářskou práci. Právě to, že si nevěříte a bojíte se těch zkoušek Vás vede k tomu, že raději ani nezačínáte, zvláště u zkoušek, které jsou těžké a obsáhlé. Podobné pocity, jaké popisujete, zažívá většina studentů. Jde jen o to, v jaké míře je zažíváme – ve Vašem případě Vás zneschopňují.
Na tu nervozitu a tělesné příznaky s ní spojené pomáhají relaxační metody, psychoterapie a také léky, které Vám může předepsat psychiatr. Mohly by Vám pomoct přemoci právě tyto nepříjemné příznaky, které zažíváte ve zkouškových situacích.
Na to, že se nemůžete odhodlat začít psát bakalářskou práci Vám může pomoci konzultace s psychologem, kde byste mohla více prozkoumat, co Vám brání od toho tu práci napsat a jak by se to dalo překonat.
Můžete zkusit buď pokračovat s psycholožkou, kterou jste si našla nebo si najít jiného psychologa, který Vám bude vyhovovat či zavolat do naší telefonické poradny. Myslím, že Vám Vaše psycholožka nedoporučila léky na základě toho, že jste se rozplakala, vždyť je běžné, že lidé u psychologa ventilují své emoce.
Tak se nebojte a hlavně se nenechte odradit prvním dojmem či neúspěchem.
Přeji hodně štěstí s dokončením studia,
Michaela Zetíková
Zobrazuj jen dotazy z kategorie:
