Psychologická poradna
Máte problém a nechcete na něj být sami? Ocitli jste se v tíživé situaci a nevíte, jak ji řešit?
Naši specialisté jsou zde, aby Vám pomohli s Vaším trápením!
Možná, že již zde někdo řešil stejný problém, který trápí Vás. Prohlédněte si již položené dotazy.
fixace na matku? - Lucie 1. 10. 2012 12:43
Dobrý den paní doktorko,
mám trápení se svým skoro pětiletým synem Petříkem. Už druhým rokem chodí do školky ale dodnes si nedokáže zvyknout, skoro každé ráno fňuká a přemlouvá, ať si ho nechám doma, říká že se mu školka nelíbí, pořád se mě ptá, jesti to tam zvládne, jestli do bude dobré a pořád dokola. Někdy i pláče, jindy do jakoby přijme, ale je zamlklý celou cestu do školky. Máme školku s celodenním provozem, tudíž tam i spí, domu chodí kolem půl třetí. Já jsem doma s dvouletým synem, tudíž jsem i zvažovala možnost ho ze školky stáhnout,ale nevím, zda by to potom (za rok nastoupím do práce a on bude předškolák) nebylo ještě horší. Já si myslím, že je pro něj problém se ode mne odpoutat, paní učitelky říkají, že ve školce už je pak dobrý, hraje si, zapojuje se atd., ale mě ty rána a ta jeho nechuť moc trápí, chtěla bych mu to nějak ulehčit, ale většinou to skončí tak, že mi ujedou nervy a jsem na něj přísná, zlá. Nejraději je se mnou doma, nebo když je u babičky tak většinou chce abych tam byla taky, s tatínkem taky moc nechce být, prostě mám pocit, že mne chce mít pořád na blízku, je o ubíjející, spíme spolu v pokoji, tedy já a oba synové, jednu dobu už byl naučený spávat sám v pokoji, ale pak byl nemocný, měl vysoké teploty, tak jsem začala spávat u něj, abych ho měla pod dohledem a od té doby už sám nechce jít spát, usíná vedle mě na pohovce v obýváku a já ho pak přenesu do postele, když se probudí tak pláče, že se bojí, že tam sám nechce být. Už jsem bezradná. Jinak je velmi živý, čilý, hravý až zlobivý, asi jako každý jiný kluk. Když vidím jeho vrstevníky, jak bez problému jsou celý vikend u babiček a rádi chodí do školky, tak mi to přijde divné. Umíte prosím poradit jak na něj, jak mu to ulehčit a naučit ho být samostatnější? Děkuji za Vaši radu.
Lucie.
mám trápení se svým skoro pětiletým synem Petříkem. Už druhým rokem chodí do školky ale dodnes si nedokáže zvyknout, skoro každé ráno fňuká a přemlouvá, ať si ho nechám doma, říká že se mu školka nelíbí, pořád se mě ptá, jesti to tam zvládne, jestli do bude dobré a pořád dokola. Někdy i pláče, jindy do jakoby přijme, ale je zamlklý celou cestu do školky. Máme školku s celodenním provozem, tudíž tam i spí, domu chodí kolem půl třetí. Já jsem doma s dvouletým synem, tudíž jsem i zvažovala možnost ho ze školky stáhnout,ale nevím, zda by to potom (za rok nastoupím do práce a on bude předškolák) nebylo ještě horší. Já si myslím, že je pro něj problém se ode mne odpoutat, paní učitelky říkají, že ve školce už je pak dobrý, hraje si, zapojuje se atd., ale mě ty rána a ta jeho nechuť moc trápí, chtěla bych mu to nějak ulehčit, ale většinou to skončí tak, že mi ujedou nervy a jsem na něj přísná, zlá. Nejraději je se mnou doma, nebo když je u babičky tak většinou chce abych tam byla taky, s tatínkem taky moc nechce být, prostě mám pocit, že mne chce mít pořád na blízku, je o ubíjející, spíme spolu v pokoji, tedy já a oba synové, jednu dobu už byl naučený spávat sám v pokoji, ale pak byl nemocný, měl vysoké teploty, tak jsem začala spávat u něj, abych ho měla pod dohledem a od té doby už sám nechce jít spát, usíná vedle mě na pohovce v obýváku a já ho pak přenesu do postele, když se probudí tak pláče, že se bojí, že tam sám nechce být. Už jsem bezradná. Jinak je velmi živý, čilý, hravý až zlobivý, asi jako každý jiný kluk. Když vidím jeho vrstevníky, jak bez problému jsou celý vikend u babiček a rádi chodí do školky, tak mi to přijde divné. Umíte prosím poradit jak na něj, jak mu to ulehčit a naučit ho být samostatnější? Děkuji za Vaši radu.
Lucie.
Odpověď - PhDr. Kateřina Urbanová 4. 10. 2012 08:30
Dobrý den, Lucie,
děkuji za Váš dotaz. Je dobře, že se zamýšlíte nad prožíváním svého synka a máte pravdu - bylo by potřeba vyřešit pár věcí, abyste byla spokojenější Vy i on.
Obecně jde odpovědět, že ano, Petřík je na Vás zřejmě do jisté míry fixovaný, a bylo by potřeba najít důvody. Takto písemně všechny neodhalím, ale je několik možností. Za prvé, Petřík chodí do školky druhým rokem a Vy jste doma s jeho dvouletým sourozencem. Znamená to, že Petřík dostal úkol osamostatnit se od Vás v době, kdy se mu narodil bráška. Je velmi časté, že děti na nové sourozence žárlí a chtěli by mít maminku pro sebe. Ani si to neuvědomuje a není proto vhodné s ním o tom takto mluvit, ale může se mu zdát nefér, že on musí do školky nebo k babičce a mladší syn je s Vámi. Děti se v takových situacích někdy začnou chovat mladší, než už ve skutečnosti jsou, nebo odmítají další vývojové kroky. Zde je důležitou taktikou veškerým chováním podporovat právě to, že Petřík je - na rozdíl od bráchy-mimina - už velký kluk,umí, co brácha neumí, může ho spoustu věcí naučit, může s bráchou v něčem pomáhat a tím být užitečný i mamince. Je dobré ho za všechny projevy "velkého kluka" hodně chválit a ukazovat, že z něj má maminka radost :)
Co se týká školky, je dobře, že tam chodí, je to pro něho v tomto věku důležité a v žádném případě bych docházku do školky nepřerušovala. Jednak z důvodů, které sama popisujete, a jednak proto, že byste "skočila na jeho hru" a podporovala jeho tendenci zůstat malý kluk. Jeho samotného ale velmi posilní, když všechny potíže společně překonáte :) Důležitá informace je, že ve školce je Petřík v pohodě, problémy jsou jen při příchodu do školky. Pokud by dítě ve školce celý den trpělo, nehrálo by si, bylo by pasivní nebo se projevovalo nějak negativně. To, co se děje u Vás, je ale o Vás dvou, jak sama tušíte, nikoliv o školce. Je to takový Petříkův rituál, jak Vám dát najevo, že Vás potřebuje a nechce ztratit. Můžete si i vymyslet něco o tom, proč nemůže být s Vámi doma. Nejen, že už je velký kluk, ale Vy musíte dejme tomu přes den něco zařizovat - nejen se věnovat mladšímu bráškovi.
A jedno souvisí s druhým. Vaším současným společným úkolem je nyní trénovat samostatnost. Spadá pod to i samostatné spinkání. I mladší dvouletý bráška je už ve věku, kdy je vhodné, aby spinkal v pokoji sám, pokud je to možné. Můžete to proto začít trénovat společně u obou, aby se Petřík necítil odstrčený. Je potřeba to dělat po krůčkách - být u něj, když usíná, přijít, když bude plakat, ale nedělat ústupky od jednou už započatého plánu. Naplánujte si to společně, řekněte mu důvody -že už je velký a také Vy potřebujete spát sama, a ráno pro něho připravte třeba nějakou odměnu. Stejně tak, když zvládne školku.
Nebojte se, nejsou to žádné vážné problémy, chce to jen trochu tréninku a neustupovat a zároveň podporovat a chválit samostatnost a projevy velkého kluka. Tréninkové období bude trochu náročné, Petřík bude možná zkoušet, zda by to nešlo bojkotovat, ale když vydržíte, budete spokojenější oba. I on potřebuje to ujištění, že ho máte stejně ráda, i když už je velký, a mít radost sám ze sebe a svého vývoje. Ani on není takto spokojený, i když se na první pohled zdá, že ano.
Stejně je to s trénováním u hlídání babičkou nebo tatínkem. Prostě mu řekněte, že to jinak nejde a je to nutné a jaký je šikovný, když to zvládne. Neměl by si ale myslet, že jediný důvod, proč on nemůže být s Vámi, je, že se staráte o brášku. Bude na sebe nakonec pyšný. Připravujte už i mladšího syna, že také půjde do školky a trénujte si samostatnost všichni tři :)
Přeji Vám pevné nervy a pokud by něco nevycházelo, kdykoliv zavolejte a probereme vše více dopodrobna :)
S pozdravem
Kateřina Urbanová
děkuji za Váš dotaz. Je dobře, že se zamýšlíte nad prožíváním svého synka a máte pravdu - bylo by potřeba vyřešit pár věcí, abyste byla spokojenější Vy i on.
Obecně jde odpovědět, že ano, Petřík je na Vás zřejmě do jisté míry fixovaný, a bylo by potřeba najít důvody. Takto písemně všechny neodhalím, ale je několik možností. Za prvé, Petřík chodí do školky druhým rokem a Vy jste doma s jeho dvouletým sourozencem. Znamená to, že Petřík dostal úkol osamostatnit se od Vás v době, kdy se mu narodil bráška. Je velmi časté, že děti na nové sourozence žárlí a chtěli by mít maminku pro sebe. Ani si to neuvědomuje a není proto vhodné s ním o tom takto mluvit, ale může se mu zdát nefér, že on musí do školky nebo k babičce a mladší syn je s Vámi. Děti se v takových situacích někdy začnou chovat mladší, než už ve skutečnosti jsou, nebo odmítají další vývojové kroky. Zde je důležitou taktikou veškerým chováním podporovat právě to, že Petřík je - na rozdíl od bráchy-mimina - už velký kluk,umí, co brácha neumí, může ho spoustu věcí naučit, může s bráchou v něčem pomáhat a tím být užitečný i mamince. Je dobré ho za všechny projevy "velkého kluka" hodně chválit a ukazovat, že z něj má maminka radost :)
Co se týká školky, je dobře, že tam chodí, je to pro něho v tomto věku důležité a v žádném případě bych docházku do školky nepřerušovala. Jednak z důvodů, které sama popisujete, a jednak proto, že byste "skočila na jeho hru" a podporovala jeho tendenci zůstat malý kluk. Jeho samotného ale velmi posilní, když všechny potíže společně překonáte :) Důležitá informace je, že ve školce je Petřík v pohodě, problémy jsou jen při příchodu do školky. Pokud by dítě ve školce celý den trpělo, nehrálo by si, bylo by pasivní nebo se projevovalo nějak negativně. To, co se děje u Vás, je ale o Vás dvou, jak sama tušíte, nikoliv o školce. Je to takový Petříkův rituál, jak Vám dát najevo, že Vás potřebuje a nechce ztratit. Můžete si i vymyslet něco o tom, proč nemůže být s Vámi doma. Nejen, že už je velký kluk, ale Vy musíte dejme tomu přes den něco zařizovat - nejen se věnovat mladšímu bráškovi.
A jedno souvisí s druhým. Vaším současným společným úkolem je nyní trénovat samostatnost. Spadá pod to i samostatné spinkání. I mladší dvouletý bráška je už ve věku, kdy je vhodné, aby spinkal v pokoji sám, pokud je to možné. Můžete to proto začít trénovat společně u obou, aby se Petřík necítil odstrčený. Je potřeba to dělat po krůčkách - být u něj, když usíná, přijít, když bude plakat, ale nedělat ústupky od jednou už započatého plánu. Naplánujte si to společně, řekněte mu důvody -že už je velký a také Vy potřebujete spát sama, a ráno pro něho připravte třeba nějakou odměnu. Stejně tak, když zvládne školku.
Nebojte se, nejsou to žádné vážné problémy, chce to jen trochu tréninku a neustupovat a zároveň podporovat a chválit samostatnost a projevy velkého kluka. Tréninkové období bude trochu náročné, Petřík bude možná zkoušet, zda by to nešlo bojkotovat, ale když vydržíte, budete spokojenější oba. I on potřebuje to ujištění, že ho máte stejně ráda, i když už je velký, a mít radost sám ze sebe a svého vývoje. Ani on není takto spokojený, i když se na první pohled zdá, že ano.
Stejně je to s trénováním u hlídání babičkou nebo tatínkem. Prostě mu řekněte, že to jinak nejde a je to nutné a jaký je šikovný, když to zvládne. Neměl by si ale myslet, že jediný důvod, proč on nemůže být s Vámi, je, že se staráte o brášku. Bude na sebe nakonec pyšný. Připravujte už i mladšího syna, že také půjde do školky a trénujte si samostatnost všichni tři :)
Přeji Vám pevné nervy a pokud by něco nevycházelo, kdykoliv zavolejte a probereme vše více dopodrobna :)
S pozdravem
Kateřina Urbanová
Zobrazuj jen dotazy z kategorie:
